Eurovision Song Contest je největší mimosportovní událost na světě, letošní ročník se koná 12. až 16. května. Těší se pozorností nadšenců z Evropy i z celého světa. Mezi sebou soutěží veřejnoprávní televize v rámci Evropské vysílací unie (EBU). V Česku se „hudebním Hrám bez hranic“ popularity nedostává, a pokud ano, tak většinou kontroverzemi, které způsobuje. V minulém článku jsme popsali fungování soutěže. Pro změnu v tomto se podíváme na historii českých vystoupení.
Soutěžní debut Česka na Eurovizi (2007–2009)
Pokud pomineme socialistickou Intervizi, nebo reprezentaci Rakouska Karlem Gottem v roce 1968, či komunisty překažený záměr Lenky Filipové reprezentovat Švýcarsko v roce 1988, tak až v roce 2007 Česká televize velkolepě sdělila veřejnosti záměr vstupu Česka do soutěže a vyhlásila národní kolo. Oslovila plno umělců napříč hudebními žánry. V něm vystoupila zvučná jména v čele se skupinami Kabát a Gipsy.cz, ti skončili na prvních dvou místech v tomto pořadí, nebo třeba hudebník Sámer Issa, který skončil třetí. České národní kolo se těšilo velmi slušné pozornosti, podle tehdejších dat si Eurosong 2007 na ČT1 pustilo přibližně 819 000 diváků. To je velmi dobré číslo, pokud to srovnáme s dnešními čísly, ve kterých oficiální eurovizní vysílání nedosahuje ani 200 tisíc.
Původně měla vystoupit i Helena Vondráčková, která ale svojí písničkou Samba porušila eurovizní pravidlo o zveřejnění písně před prvním zářím a organizátoři ji museli diskvalifikovat. Do Helsinek tedy odjelo tradiční rockové a v Čechách dobře známé uskupení z Teplic s písní Malá dáma. Česko ale tehdy tvrdě narazilo, protože české očekávání se vůbec nepotkalo s eurovizní realitou, a jejich vystoupení bez choreografie připomínalo spíše koncert unavených strejdů. Obdrželo čestný jeden bod od Estonska a zklamané z evropské scény se vracelo zpět jako poslední semifinalista.
Další marné pokusy se prosadit
O rok později se opět národní kolo těšilo velké popularitě, Eurosong 2008 si pustilo opět přes 800 tisíc lidí. Česko chtělo vyhnout zklamání a přiblížit evropskému mainstreamu, zvolilo tehdy jednadvacetiletou Terezu Kerndlovou s taneční popovou písničkou Have Some Fun. Opět se nedostavilo úspěchu které by obecenstvo očekávalo. Nicméně tentokrát ne zásluhou špatně zvolené písně, ale Tereziným nepřesvědčivým výkonem na pódiu. Získala pouze 9 bodů a celkově se umístila na 40. místě z 43.
Na rok 2009 by česká delegace nejraději zapomenula. Bylo jasné, že do Moskvy pojede finalista posledních dvou národních kol, skupina Gipsy.cz. Píseň Aven Romale se v aréně setkala s velmi vlažnou reakcí, a romského „supermana“ fanoušci vyprovodili bez bodu v semifinále. Po tomto trojlístku neúspěchů se ČT rozhodla odhlásit ze soutěže. Češi byli frustrovaní z výsledků svých reprezentantů a na soutěž dlouho zanevřeli.
První české úspěchy a návrat do soutěže (2015–2019)
Návrat Česka se podařil 6 let po odstoupení, pomohl tomu i fakt, že se ročník 2015 konal v sousedním Rakousku. Soutěž se ve Vídni konala po vítězství kontroverzní fousaté drag queen Conchity Wurst (ta je většinou terčem posměšků konzervativních kritiků i po 11 letech). Česká televize interním výběrem zvolila zkušené duo, Martu Jandovou a Václava Noida Bártu a jejich společnou písničku Hope Never Dies. Do finále sice nepostoupili, zato jejich kvalitně odzpívané vystoupení skončilo historickým výsledkem, 33 body a 13. místem v semifinále. Jak napovídalo jméno písně, naděje opravdu nezemřela. Nicméně sledovanost trochu ano, oproti prvním letům účasti v soutěži se propadla na polovinu.
Interní výběr se České televizi zřejmě osvědčil, a proto se rozhodla učinit tento krok znovu i o rok později na Eurovizi ve Stockholmu. Vybrána byla zpěvačka Gabriela Gunčíková a její píseň I Stand. Rok 2016 představoval na Eurovizi historický milník, zlomila se nekonečná „nepostupová kletba“. V prvním semifinále Gabriela získala 161 bodů a postoupila z deváté pozice do velkého finále, kde následně skončila na předposledním 25. místě. Zde získala 41 bodů od porot a 0 bodů z televotingu (diváckého hlasování). V Česku zároveň Eurovize dosáhla dodnes nejvyššího počtu diváků u televizí od návratu.
Po úspěchu z roku 2016 ale v roce 2017 přišel tak trochu návrat do reality a vystřízlivění. Česká televize se snažila zopakovat postupový úspěch, ale ukázalo se, že soutěž je nevyzpytatelná. Češi vsadili opět na interní výběr, ve kterém vybrali zpěvačku Martinu Bárta s písničkou My Turn. Nicméně 83 bodů v prvním semifinále ji stačilo na třinácté nepostupové místo. Česku se znovu stal osudný televoting, který Martině přisoudil pouze 2 body. Pokud by o kvalifikaci do finále rozhodovaly jen poroty, tak by Česku připadlo sedmé postupové místo.
Úspěšné dva roky
Rok 2018 byl pro Českou republiku na Eurovizi absolutní „game changer“ a dodnes historicky nejlepší výsledek. Přinesl totiž přesně to, co eurovizní fanoušci vyžadovali. V národním kole, které proběhlo po deseti letech, příznivci do Lisabonu vybrali Mikolase Josefa a jeho Lie To Me. A vzbudila opravdu skvělé reakce zvenčí, s hladkým ziskem 232 bodů Mikolas postoupil ze třetího místa do finále.
Předtím se ale nevyhnul komplikacím, při jedné ze zkoušek si totiž při saltu poranil záda a před semifinále musel podstoupit zákrok v nemocnici. Hrozilo dokonce, že bude muset odstoupit, to se nakonec nestalo a s mírnými úpravami v choreografii show proběhla. Tento příběh samozřejmě zaregistrovali eurovizní fanoušci a Mikolase celou dobu podporovali. Úspěch dokázal zopakovat i ve finále, kde zranění nedal znát a vystoupení zvládl, získal 281 bodů a skončil celkově šestý. Paradoxně o větší úspěch ho připravily poroty, které mu vystavily „jen“ 66 bodů. V televotingu byl se ziskem 215 bodů třetí.
Ročník 2019 je pro českou eurovizní historii neméně důležitý. Stejně jako předchozí rok Česko vsadilo na národní kolo ESCZ. Fanoušci a mezinárodní porota vybrali do izralského Tel Avivu skladbu Friend of a Friend od skupiny Lake Malawi, jejíž vůdčí osobností byl frontman Albert Černý. Tentokrát to ale nebyla drzá skladba, jakou jsme mohli vidět od Mikolase, ale pohodový indie-popový song s hravým pódiovým představením. Semifinále bylo mimořádně úspěšné, Česko postopupilo ze druhého místa s 242 body, s tím, že hodnocení porot ovládlo úplně. Vše nasvědčovalo skvělému výsledku ve finále, který přišel. Nicméně s minimální podporou diváků, od těch jsme získali ve finále pouze 7 bodů a očekáváný zisk 150 bodů od porot, což nás zařadilo na konečné 11. místo.
Covidové trable a snažení se docílit konstantního úspěchu (2020–současnost)
ESCZ 2020 tehdy vyhrál Ben Cristovao s lehce poupravenou přezdívkou Benny Cristo a afrobeatovou letní písní Kemama. Tu česká delegace několikrát upravovala, aby vyhověla posluchačským požadavkům, tyto úpravy byly marné. Ačkoliv soutěžící byli připraveni v Rotterdamu vystoupit, v roce 2020 se soutěž nakonec nekonala kvůli pandemii koronaviru. Nicméně podle hodnocení fanoušku se ale dalo očekávat, že by Ben stejně nepostoupil, píseň se netěšila žádné popularitě.
Plno zemí využilo možnosti si ponechat „covidové“ umělce do roku 2021 a Česko nebylo výjimkou. Ben dostal druhou šanci, tentokrát s kombinací R&B a popu, písní Omaga (zkomolenina Oh My God) a byl velmi chválen za provedení videoklipu, bohužel ale očekávání nenaplnil. Jeho náročná choreografie se projevila na jeho pěveckém výkonu, kde dechově nepodal dobrý výkon a části textu dokonce vynechával, vibe z klipu se z vystoupení úplně vytratil. S 23 body od poroty a nulou od diváků skončil v druhém semifinále na 15. místě.
Postupové dvouleté období
O něco pozitivnější byl pro Česko rok 2022. Kdy pomocí ESCZ fanoušci zvolili norsko-českou skupinu We Are Domi a jejich EDM hit se jménem Lights Off. Se ziskem 227 bodů v druhém semifinále hladce postoupili do finále. Nicméně finálový výsledek dopadl hůře, než si asi frontmanka Dominika Hašková (dcera hokejisty Dominika Haška) s norskými kolegy představovala. Pravděpodobně doplatili na start z první pozice a s 38 body skončili na 22. místě.
Rok 2023 měl na co navazovat, a podařilo se to znovu se skvělým výsledkem, který dovezla z Liverpoolu dívčí skupina Vesna. Šlo o další žánrový skok, tentokrát do vod moderního, elektronického popu s folklorními slovanskými prvky. V písni My sister‘s crown zazněly rovnou čtyři jazyky (angličtina, čeština, ukrajinština a bulharština). Ačkoliv bylo samotné vystoupení minimalistické, tak bylo velmi dobře zapamatovatelné. Šestice dívek nastoupila na pódium ve sladěných světle růžových kostýmech s dlouhými copy. V semifinále skončila děvčata na čtvrtém místě za skladbami, které se následně umístily v top 3 i ve finále, kde českému vystoupení bylo uděleno 129 bodů a desátá pozice.
Nepostupová smůla
V roce 2024 se televize rozhodla uspořádat národní kolo (ESCZ) poprvé po 15 letech jako živý televizní přenos na ČT art z pražského klubu Roxy, bohužel se ale potkal s absolutním nezájmem českých diváků a ne příliš povedenou produkcí, přestože se bídu snažil moderováním odvrátit Adam Mišík. Nebyla to jediná kontroverze národního kola, jelikož vítězkou se stala Aiko, její výkon v živém vystoupení písně Pedestal nepůsobil zrovna úplně přesvědčivě, a fanoušci se podivovali nad jejím ziskem hlasů ze zahraničí, kde suverénně zvítězila (v českém hlasování totiž skončila až na pátém místě ze sedmi). V Malmö už byl znát obrovský progres, který Aiko udělala, postup do finále ji ale o šest bodů utekl. Chvíli se spekulovalo, že by měla nahradit dodatečně diskvalifikovaného Joosta Kleina, jenže tato varianta byla rychle smetena ze stolu. Česko tedy po třech letech čekala pauza od závěrečného večera.
Prozatím poslední české vystoupení neskončilo dvakrát tak velkým úspěchem. Tentokrát se interpret vybíral interně. ČT vsadila na Adonxse, kterého čeští a slovenští diváci mohli znát z poslední řady Superstar, které vyhrál pod svým občanským jménem Adam Pavlovčin. Skladba Kiss Kiss Goodbye, se kterou vystoupil, se vyznačovala Adamovým hlubokým hlasem a extravagantním stylem. Česká televize do něj vkládala takové naděje, že se dokonce rozhodla Eurovizní semifinále a finále zařadit na ČT 1. Nicméně jeho největší přednosti ho zradily, v semifinále podal nepřesvědčivý výkon a zůstal před branami finále na dvanáctém místě. Nebýt hlasů v kolonce „rest of world“ ze Slovenska, byl by dokonce až patnáctý.
Jak se bude dařit Danielu Žižkovi v letošním jubilejním ročníku teprve uvidíme. Zdá se, že by Česko svou gradující indie baladou mohlo zaujmout nejen poroty. Přeruší česká delegace sérii nepostupů? Můžeme být toho svědky v druhém semifinále 14. května ve 21:00 u obrazovek ČT 2. Pokud jste zvědaví i na první večer, ten se bude odehrávat o dva dny dříve, tedy 12. května ve stejný čas na stejném programu. Finále se bude vysílat v sobotu 16. 5. v 21:00 na ČT 1.