Eurovision Song Contest je největší mimosportovní událost na světě, letošní ročník se koná ve Vídni 12. až 16. května. Ročně se těší pozornosti až 200 milionů diváků napříč Evropou, ale také nadšenců z celého světa. K příležitosti výročí 70. let fungování soutěže se podíváme na to, jak Eurovize funguje, jakou má tradici v Evropě a jakými kontroverzemi si v současnosti prochází.
Vznik Eurovize a postupný vývoj vystoupení
Píše se rok 1956 a státy se dohodly, že společně vytvoří zábavní program, jehož hlavním cílem bude sjednotit rozvrácenou Evropu. Jako ideální inspirace se jim jevilo tradiční italské Sanremo. Soutěž se konala ve švýcarském Luganu, účastnilo se ji tehdy pouhých sedm zemí a šlo o televizní experiment. Tehdy šlo o prostý přednes sólo umělce s živým orchestrem. Každý stát mohl být reprezentován dvěma písněmi, později jednou ve svém jazyce. Postupem času a příchodem barevné televize v 70. a 80. letech umělci zjistili, že klíčem k úspěchu nebude podat jen fantastický pěvecký výkon, ale také přidávat i vizuální prvek. Začali přidávat různé drobné tanečky, interagovat mezi sebou. Formální oblečení nahradily různé extravagantní oblečky a Eurovize přestávala být přehlídkou nudného šansonu a transformovala se do popovější podoby a začala produkovat i pozdější hvězdy světové hudby. Důkazem toho může být vítězné vystoupení skupiny ABBA z roku 1974.
Popularizace soutěže a revoluce v podobě vystoupení
Devadesátá léta znamenaly kromě pádu komunismu i změnu stěžejních pravidel. V roce 1998 organizátoři uvedli SMS hlasování (tzv. televoting) jako součást systému udělování bodů. O rok později byl zrušen živý orchestr, pro vystoupení tím začala doba moderních elektronických beatů. Nové východoevropské státy chtěly ukázat svou kulturu a začaly míchat anglický pop s divokými folklorními prvky (hlavně Balkán, Turecko, Ukrajina). Tento mix se stal v nultých letech absolutním receptem na vítězství. Jako dobrý příklad se dá uvést ukrajinské vítězné vystoupení zpěvačky Ruslany a její písničky Wild Dances z roku 2004.
Dnes se Eurovize naučila pracovat se sociálními sítěmi a velmi dobře interaguje s fanoušky. Inovace se v Eurovizi projevují různými technologiemi. Třeba obrovskými LED stěnami, kynetickými scénami, nebo třeba interaktivními pódii s atypickým tvarem. Taky se během let stala symbolem kulturní diverzity a queer-friendly prostředím. Důkazem jsou výhry izraelské transgender zpěvačky Dany International v roce 1998, rakouské drag queen Conchity Wurst v roce 2014, či nebinárního Švýcarského umělce Nema v roce 2024. Je nutné podotknout, že LGBTQ+ vystoupení tvoří minoritu, a často stojí na výběrěch z národních kol. Nejsou ve výsledku tak časté, jak rádi tvrdí konzervativní kritici.
Jak Eurovize funguje?
Eurovize se koná v rámci veřejnoprávních stanic Evropské vysílací unie (EBU). Televize si poté vyberou jednoho zpěváka nebo zpěvačku, a snaží se pro sebe získat co nejvíce bodů od odborných porot a diváků, přičemž nesmí hlasovat pro sebe. To lze obejít v případě, pokud divák vlastní telefonní číslo se zahraniční předvolbou. V Česku Eurovizi můžeme sledovat prostřednictvím České televize.
Vystoupení by nemělo trvat více než 3 minuty, nesmí obsahovat politický nebo ideologický obsah a nesmí nikoho urážet. Zároveň je zakázáno přihlásit píseň vydanou komerčně před prvním zářím předchozího roku. Umělci musí být v době konání soutěže nejméně 16 let, zpívat musí živě a bez autotune.
Soutěž se obvykle koná v jeden květnový týden, a skládá se ze tří večerů. První dva (úterní a čtvrteční) se věnují semifinálovým kláním, a tím posledním (sobotním) je velké finále. Do něj mají automatickou vstupenku státy tzv. velké pětky (Spojené království, Francie, Německo, Španělsko a Itálie) a pořadatel (letos tato pozice připadá Rakousku). Z každého semifinále se kvalifikuje 10 reprezentantů pomocí televotingu a porot zúčastněných semifialistů (toho stejného semifinále). Stejná hlasovací strategie se uplatňuje i ve velkém finále s rozdílem, že diváci mohou hlasovat pro všechny zúčastněné.
Poroty se skládají ze sedmi lidí napříč generacemi, organizátoři chtějí zaručit co největší objektivitu. Bodování pak probíhá seřazením nejlepších deseti skladeb od porotců a diváků každého státu zvlášť, první v pořadí tabulky získává 12 bodů, druhý 10, třetí 8, další 7 až postupně k jednomu bodu (to znamená, že jedna skladba může získat od jedné země až 24 bodů). Faktem ale je, že spřátelené státy si většinou přilepšují hodnocení mezi sebou. Dlouhodobě z toho těží Balkán, severské státy, Kypr a Řecko nebo Itálie se San Marinem. Výrazně tomu pomáhají také diaspory, ty se projevují zejména v hodnocení Ukrajiny.
Dlouhodobě trvající kontroverze provázející Eurovizi
Východoevropské spory se promítly i do Eurovize
Ačkoliv se Eurovize zdánlivě zdá jako neškodný a nekonfliktní formát, tak se rozhodně neobešel bez kontroverzí. Jako příklad můžeme uvést opakované porušování apolitičnosti soutěže. Samotný akt reprezentace svého státu je svým způsobem politický. Konflikt Ukrajiny z Ruskem je toho příkladem, v roce 2016 vyhrála ukrajinská zpěvačka Jamala s písní 1944, která zjevně odkazovala na deportace krymských Tatarů. V roce 2017 zase Ukrajina (pro změnu jako pořadatel) odmítla vpustit do země ruskou reprezentantku. V roce 2022 se EBU rozhodla Rusko ze soutěže kompletně vyloučit kvůli agresi na Ukrajině. Soutěž následně v květnu vyhrálo ukrajinské uskupení KALUSH Orchestra s písní Stefania, která se stala symbolem odporu k ruské invazi.
Stejný osud jako Rusko čekal rok předtím Bělorusko. To interně vybralo kytarovou kapelu Galasy ZMesta, která byla známá tím, že podporovala režim Alexandra Lukašenka. Píseň se jmenovala „Ya nauchu tebya“, lidskoprávní aktivisté ji považovali jako výsměch potlačeným demonstrantům po obrovských protestech v roce 2020 proti zmanipulovaným volbám a režimu. Skupina se pokoušela píseň vyměnit, nicméně přišla ve výsledku se stejnou politickou agitkou. Běloruské televizi bylo stejně jako té ruské pozastaveno členství na dobu neurčitou. Oficiálně kvůli šíření propagandy, nedostatku svobody slova a vysílání vynucených doznání politických vězňů.
V hlavní roli Izrael
Po vypuknutí války mezi Izraelem a Palestinou v roce 2023 se obrovské negativní reakce obrátily právě na židovský stát, letos dokonce pět států Eurovizi bojkotuje. nicméně nebyl to první pokus upozornění na dění v Gaze. Už v roce 2019 islandská skupina Hatari pronesla do Tel Avivského greenroomu vlajku a postarala se pořádný poprask.
V roce 2024 se izraelská delegace pokoušela prosadit písničku October Rain s jasným politickým podtextem a odkazem na 7. září 2023. Nicméně oproti Bělorusku nakonec ustoupila a píseň přepsala na Hurricane. Její vystoupení provázely rozsáhlé propalestinské protesty. Zpěvačka Eden Golan musela trávit většinu času zavřená v hotelovém pokoji pod ochranou izraelské rozvědky. Během jejího vystoupení se v hale bučelo a křičelo, což se televizní produkce snažila maskovat nasazením umělého potlesku do vysílání.
„Symbol dekadence západu“
Jak už bylo zmíněno výše, Eurovize je otevřena inkluzi queer lidí. Neoficiálně z těchto důvodů se od roku 2013 neúčastní Turecko a od roku 2021 Maďarsko, které využilo covidové pauzy a ze soutěže se odhlásilo. Představitelé těchto států (obě veřejnoprávní televize ovládá vláda) dlouhodobě tvrdí, že za důvodem odstoupení ze soutěže je právě přílišná podpora queer kultury a „morální úpadek“. Nicméně spekuluje se u obou států o návratu do soutěže v případě výměny politické reprezetace (v případě Maďarska se Orbánův režim už podařilo porazit).
Krása Eurovize
Může se zdát, že přes všechny skandály nemá význam tuto soutěž sledovat. V mnohých státech by lidé nesouhlasili. Eurovize má v nich velmi hlubokou tradici. Švédský národní výběr je větší než samotná Eurovize. Jmenuje se Melodifestivalen a není to záležitost jednoho večera, jako tomu je v plno státech, ale je to obří šestitýdenní turné po největších švédských halách. Na 400 tisícovém Islandu drží pro změnu rekord v procentním počtu sledovanosti, každoročně Eurovizi sleduje okolo 95 % všech lidí, co právě v tu chvíli kouká na televizi. V Británii dnes nedají dopustit na komentátora Grahama Nortona, jehož doprovod si nenechávají ujít ani někteří fanoušci ze světa, kteří místo svých vysílatelů preferují vysílání BBC. A nesmíme zapomenout na moderátorku Petru Mede, která je známá svým humorem a fanoušci jí považují za absolutní královnu Eurovize.
Nicméně opak je pravdou, Eurovize ukazuje, jak důležitá je. Ukazuje přátelství a blízkost mezi státy, poskytuje příležitost zpropagovat neznámé umělce či národní kulturu před miliony diváků. Plno hospod a klubů napříč Evropou pořádá Eurovizní watchparty a poskytuje možnost prožít tuto akci nezapomenutelným způsobem. Může zpříjemnit výměnný pobyt s ostatními mezinárodními studenty na Erasmu, či nastolit téma mezi přáteli, kdo byl čí favorit a koho by nejraději prohodili oknem. Na tomto pódiu je místo pro každého, ať je jakýkoliv, protože při této příležitosti všichni jsme, jak zní motto: „United by Music“ – spojeni hudbou.