Americké volební šílenství se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Americká média v pátek oznámila finální výsledky prezidentského klání, ve kterém demokrat Joe Biden porazil prezidenta Donalda Trumpa, na hlasy volitelů poměrem 306:232. V lidovém hlasování obdržel Biden o pět milionů hlasů více než jeho republikánský oponent, ten se však nehodlá vzdát bez boje. Má ještě Trump šanci výsledek voleb zpochybnit? Kdo za Trumpovými právními boji stojí? A je situace ve Spojených státech vážná? To vše, a ještě malinko víc, se dozvíte v dnešním Americkém týdnu!
Uplynulý americký týden byl tak trochu zvláštní. Američané dostali, podle některých liberálně orientovaných médií, ten nejlepší dárek ještě před Vánoci – týden bez Donalda Trumpa a jeho skandálních prohlášení. A skutečně, prezident neměl za celý týden téměř žádné veřejné vystoupení, nepočítáme-li jeho přítomnost na pietní akci během dne válečných veteránů, kdy zcela beze slov položil na hrob neznámého vojína věnec, vzdal mu hold a opět potichu odešel. Prezident strávil svůj týden převážně na golfovém hřišti a na Twitteru, kde už tradičně šířil různé lži a dezinformace o volbách, a taktéž se opakovaně prohlásil vítězem. Výsledky však hovoří jasně – Trump skončil. Jeho jedinou a poslední možností je teď už pouze právní cesta.
Prezidentův tým v uplynulých dvou týdnech podal žaloby na volební výsledky i proces sčítání v několika důležitých státech, jako je například Arizona, Michigan či Pensylvánie. Ve všech třech státech už však byly jeho žaloby státními soudy zamítnuty, a to pro nedostatek důkazů. Za všemi Trumpovými žalobami přitom stojí jediný člověk – Rudy Gulliani, bývalý a ve své době velmi oblíbený starosta New Yorku. Gulliani je od roku 2018 prezidentův osobní právník, a je mimo jiné zapletený i v Trumpově ukrajinském skandálu, který nakonec vyústil až v prezidentův impeachment na počátku tohoto roku. 76letý Gulliani je Trumpovým silným stoupencem a stejně jako on považuje volby za zmanipulované a neférové, jeho právní tým však zatím nepředložil jediný důkaz, kterým by toto jeho tvrzení dokládal.
Právě Rudy Gulliani přitom figuroval v jednom, pro prezidenta ne právě šťastném momentu. Minulý týden svolal Trump tiskovou konferenci svých právníků, a jako místo konání uvedl Four Seasons Total Landscaping ve Filadelfii. Pro kontext, Four Seasons je jedním z nejluxusnějších hotelů v celém městě. Jeho ředitel se však téměř okamžitě proti prezidentovi ohradil a na Twitter napsal, že se v jeho hotelu rozhodně žádná tisková konference nekoná. To ostatně ani nebyl plán – tiskovka měla sice být ve Four Seasons, avšak místo věhlasného hotelu se jednalo o parkoviště v zapadlé čtvrti stojící mezi krámkem s erotickými potřebami a krematoriem. Fakt, že se prezidentův tým snažil americký lid přesvědčit o svém vítězství ze zapadlého parkoviště kdesi ve Filadelfii, mnohé Trumpovy odpůrce pobavil a na kredibilitě mu rozhodně nepřidal.
Trump celý následující týden pokračoval v tom, co dělá prakticky nepřetržitě od té doby, kdy volby začaly. Na Twitteru neustále přistávala různá prohlášení, ve kterých se střídal narativ voleb zmanipulovaných jakousi „radikální levicí“ s útoky na svého protikandidáta a na Demokratickou stranu jako celek. To už je ale něco, na co si Američané za poslední čtyři roky Trumpovy vlády zvykli, a většina z nich se přes to dokázala přenést. Zatímco byl tak prezident na golfu, Joe Biden měl během týdne několik veřejných vystoupení, na kterých řešil mimo jiné otázku tzv. předání moci, v angličtině transition of power.
Jedná se o období mezi volbami a lednovou inaugurací nového prezidenta, trvá tak něco přes dva měsíce. Je nepsaným pravidlem, že prezident přistupuje k předání moci naprosto klidně a důstojně, a to i v případě, kdy hodlá Bílý dům přenechat někomu, s kým se v názorech naprosto rozchází. Příklad profesionálně odvedeného předání moci jsme viděli i v roce 2016, kdy končící prezident Barack Obama pozval vítěze voleb Donalda Trumpa do Bílého dobu jen pár dní po volbách, ve kterých Trump porazil Obamovu bývalou ministryni zahraničí a dlouholetou přítelkyni Hillary Clintonovou. Oba tehdy konverzaci, která mezi nimi proběhla, označili za produktivní a zcela věcnou. Do Bílého dobu pozval zvoleného viceprezidenta Mikea Pence i tehdejší viceprezident a budoucí hlava státu Joe Biden. Vše ale naznačuje tomu, že letos se pozvolný a klidný přechod mezi oběma administrativami konat nebude.
https://twitter.com/realDonaldTrump/status/1328334945148952576
Trump, odmítající výsledky voleb, nechtěl v průběhu týdne otázku předání moci komentovat. Z jeho prohlášení na Twitteru se však dá předpokládat, že se mu Bílý dům příliš opustit nechce. Na jeho stranu se během týdne přiklonili i někteří významní republikáni, namátkou například senátoři Mitch McConell, Lindsey Graham či Marco Rubio. Ti údajně věří, že volby byly zmanipulované, a podporují prezidenta v jeho snaze zvrátit nepříznivý výsledek právní cestou. To může mnohým připadat šokující – očekávalo se, že Trump v případě prohry výsledek neuzná, jen málokdo však čekal, že ho v tom jeho strana většinově podpoří. Můžeme se tak ptát, co se to s Republikánskou stranou stalo.
Nutno podotknout, že moderní republikáni nebyli nikdy stranou tolerantních principů. Dlouhodobě odmítají právo žen na potrat, jsou proti rovnoprávnosti LGBTQ osob a většina z nich také delší dobu odmítá existenci a jakoukoli akci proti změnám klimatu. Když se však podíváme zpět do roku 2012, zjistíme, že ačkoliv hlavní programové body Republikánské strany se prakticky nezměnily, charakter GOP, jak se straně v Americe často říká, prošel zásadní proměnou. Doby, kdy vítězili v republikánských primárkách kandidáti, jako byl např. John McCain v roce 2008 nebo Mitt Romney v roce 2012, jsou nenávratně pryč. Trump, respektive trumpismus, udělal z republikánů stranu, která zbrojí proti jakékoliv formě pokroku, která odmítá toleranci a rovnoprávnost, a také stranu, která nectí základní demokratické principy Spojených států.
To se přitom nemuselo vůbec stát, kdyby Joe Biden vyhrál ještě jasněji. Většina amerických komentátorů totiž předvídala, že vyhraje-li Biden drtivě, Republikánská strana svého prezidenta ve snahách volby zneplatnit nepodpoří. Souboj byl však nakonec těsnější, než se čekalo, a přestože Biden nakonec vyhrál vcelku přesvědčivě, republikáni vycítili šanci na další čtyři roky v Bílém domě, a jsou ochotni pro to udělat téměř cokoli. Právě to je asi největší zklamání letošních prezidentských voleb – Trump bude i po skončení v nejvyšším úřadu v zemi nadále dominantní figurou v rámci Republikánské strany, a pokud se v roce 2024 nerozhodne znovu kandidovat na prezidenta přímo on sám, rozhodně bude v primárkách úspěšný některý z jeho mladších stoupenců. Právě to je asi to největší zklamaní letošních voleb – Trump sice padl, trumpismus ale žije dál.
Rozhádaná a rozdělená Amerika se stále nemůže dohodnout na tom, koho že si to vlastně zvolila za prezidenta. A i když výsledky hovoří pro Joe Bidena, polovina americké společnosti, která mnohdy až fanaticky podporuje současného prezidenta, odmítne výsledek uznat pravděpodobně i po Bidenově inauguraci. To by mohlo vyústit v dlouhodobou frustraci americké společnosti a co hůře v to, že celá jedna polovina země nebude Bidena považovat za svou legitimní hlavu státu. V situaci, kdy Trump stále ještě bude odmítat uznat svou porážku, to může vyústit ve velmi nebezpečnou situaci.
Tentokrát to už to není legrace – způsob, jakým nakonec předání moci proběhne, může mít dlouhodobé nekalé následky na celou americkou i západní společnost. Místo toho, aby se alespoň jednou zachoval jako prezident a uznal porážku v legitimních volbách, pokračuje Donald Trump ve svém běžném pokryteckém chování podrývajícím celý demokratický systém Spojených států. Loď se potápěla, kapela hrála dál a prezident tweetoval.
To je pro dnešní Americký týden všechno, s dalším dílem se na vás budu těšit opět příští pondělí! Budeme nadále mluvit o povolebním vývoji ve Spojených státech, zároveň si však posvítíme na potenciální členy Bidenovy budoucí vlády a zaměříme se na Georgii, kterou v následujících týdnech čeká to pravé volební šílenství!
