V uplynulém americkém týdnu se stalo mnoho důležitého a podstatného. Prezident Donald Trump na jedné z mála tiskových konferencí od voleb připustil porážku. Dny předtím také pověřil vládní agenturu, aby začala s formální přípravou na předání moci Joeu Bidenovi. Sám však stále tvrdí, že jsou volby zmanipulované, a Bidenovu výhru zatím neuznal. Ten mezitím jmenoval prvních pár jmen lidí, které chce nominovat na různé exekutivní funkce, ať už v rámci Bílého domu, tak na různých ministerstvech. Koho a na jaké pozice Biden nominoval? Dokáže se na jeho nominantech rozpolcená Demokratická strana shodnout? A hodlá prezident Trump svůj boj vzdát? To vše, a ještě malinko víc se dozvíte v dnešním Americkém týdnu!

Pro Trumpa nezačal uplynulý týden zrovna nejlépe. Nezávislá vládní agentura GSA (General Services Administration), jejímž úkolem je podpora fungování všech ostatních vládních agentur, oficiálně uznala výhru Joe Bidena. Prezident, který uplynulý měsíc strávil tím, že výsledky voleb popíral a prohlašoval je za zfalšované, pak všechny překvapil svým tweetem, ve kterém „pro dobro země“ doporučil ředitelce GSA Emily Murphy, aby začala připravovat „základní protokoly“ potřebné k oficiálnímu zahájení procesu předání moci. Dále dodal, že svůj tým již pověřil tím samým úkolem.

Několik dní poté na své tiskové konferenci odpověděl prezident na dotaz novinářky, která se ho zeptala, zdali v případě, že sbor volitelů potvrdí výhru Joea Bidena, opustí Bílý dům, slovy: „Samozřejmě, že ano, a vy to víte“. Na totožný dotaz, který mu položil jiný reportér pár sekund předtím, se však zdráhal odpovědět, a pokračoval ve svých divokých konspiračních teoriích o zmanipulovaných volbách. Když se onen novinář proti takovýmto teoriím ohradil, prezident ho zkritizoval, a řekl mu, aby „s ním už nikdy takhle nemluvil“, že je prezidentem Spojených států.

https://twitter.com/realDonaldTrump/status/1331013908971261953

Už jen to, že Trump připustil možnost prohry, je však pro Ameriku obrovský krok vpřed. Můžeme se jen dohadovat, jaký bude vývoj v příštích dnech a týdnech. Co je však téměř jisté, je to, že pokud prezident vůbec uzná porážku, rozhodně to nebude před zasedáním sboru volitelů, které je plánováno na 14. prosince. Do té doby bude Trump pravděpodobně pokračovat v šíření svých často lehce šílených konspiračních teorií, za plné podpory svého právního týmu, v jehož čele stojí v Americkém týdnu již zmiňovaný Rudy Giuliani.

A když už se o něm bavíme, je zajímavé, a možná i trochu smutné sledovat, na jakou úroveň Rudy Giuliani spadl. „Starosta Ameriky“, přezdívka, kterou si vysloužil svou reakcí na útoky z 11. září 2001 coby tehdejší starosta New Yorku, se k němu dnes již příliš nehodí. Po 11. září to s jeho politickou kariérou vypadalo slibně, v roce 2008 dokonce kandidoval na prezidenta a jednu chvíli to vypadalo, že na republikánskou nominaci skutečně dosáhne, když na podzim roku 2007 vedl v národních průzkumech, a to s nemalým náskokem.

Pak se ale jeho kampaň sesypala jako pomyslný domeček z karet a Giuliani v lednu 2008 z boje o stranickou nominaci odstoupil. Jeho oponenti ho kritizovali mimo jiné za nedostatečnou kampaňovou platformu, tvrdili o něm také to, že je nezkušený na to stát se prezidentem. Je pravdou, že Giuliani až moc zdůrazňoval svou reakci na útoky z 11. září, a upozadil tak svůj program. Joe Biden, který v roce 2008 také kandidoval, o něm řekl: „Jsou jenom tři věci, které Giuliani ve větě zmiňuje, a to je sloveso, podstatné jméno a 11. září“. Giuliani nakonec podpořil republikánského kandidáta Johna McCaina, jenž v listopadu 2008 podlehl Baracku Obamovi.

Dnes je tehdejší „starosta Ameriky“ Trumpovým člověkem na špinavou práci. Bere za to sice 20 tisíc dolarů denně, mezi nejoblíbenější současné postavy veřejného života v Americe však rozhodně nepatří.

Zatímco se parta kolem Giulianiho už skoro měsíc snaží urputně vyrvat Bidenovi vítězství z rukou (o nepříliš pozitivních výsledcích těchto snah svědčí například nedávný rozsudek federálního soudu v Pensylvánii, který se rozhodl shodit ze stolu Trumpův návrh na zneplatnění téměř sedmi milionů hlasů odeslaných poštou), bývalý viceprezident si pomalu, ale jistě sestavuje svůj budoucí kabinet. Jak jsem v minulém díle Amerického týdne zmiňoval, zvolený prezident (nebo jak se v USA říká president-elect) Biden je momentálně pod enormním tlakem. Obě frakce Demokratické strany – jak ta umírněná, tak ta progresivní – na něj tlačí, aby si do své budoucí vlády vybral právě k nim tíhnoucí politiky a političky. Joe Biden tak ještě ani nezačal vládnout, a už je v nezáviděníhodné situaci.

Tu mu značně komplikuje i fakt, že ještě stále není jisté, která strana získá na příští dva roky většinu v Senátu. A nebude se to vědět až do 5. ledna, kdy v Georgii proběhnou speciální doplňovací volby, ve kterých jsou k mání obě senátorská křesla tohoto jižanského státu, který v prezidentských volbách překvapivě ovládl Biden. Podle většiny komentátorů mají výhodu na svojí straně republikáni, kterým navíc stačí vyhrát pouze jedno ze dvou volných křesel, aby si, byť velmi těsnou senátní většinu, zajistili. To demokraté musí v případě, že se v příštím volebním období nechtějí potýkat s republikánským Senátem, zvítězit v obou těchto soubojích. Přitom nominanti a nominantky na velkou část důležitých exekutivních pozic, jako je například ministr či ministryně, musí být schváleni Senátem.

Právě tento fakt brání Bidenovi v nominování oblíbenců progresivních voličů, jako je například ikona americké levice Bernie Sanders nebo senátorka Elizabeth Warren, které by podle mnohých amerických komentátorů republikány ovládaný Senát nikdy neschválil. Otázkou tak zůstává, koho si Biden do svých exekutivních pozic vybere, aby nerozštěpil už tak značně rozdělenou Demokratickou stranu a navíc zajistil, že onoho dotyčného nominanta/nominantku Senát bez tahanic schválí. My už první jména jeho kandidátů a kandidátek známe, pojďme se na ně tedy podívat!

Mezi nejdůležitější posty exekutivy patří beze sporu pozice ministra/ministryně financí. Právě budoucí ministr/yně financí bude nejhlasitěji zastupovat budoucí Bidenovu administrativu při vyjednávání ohledně nového pomocného balíčku neboli relief package, který si bude klást za cíl pomoci Američanům, na které tvrdě dopadly následky lockdownu způsobeného celosvětovou pandemií. Právě proto progresivci doufali, že tuto pozici Biden obsadí progresivně smýšlejícím člověkem. Jejich favoritkou byla již zmiňovaná Elizabeth Warren, Biden se však nakonec rozhodl pro 74letou Janet Yellen, bývalou předsedkyní Rady guvernérů Federálního rezervního systému v letech 2014 až 2018. Yellen byla první ženou, která kdy stála v čele americké centrální banky, a za svou agresivní a regulační politiku vůči Wall Street sklízí od progresivních demokratů chválu. Za své velmi úspěšné působení v čele americké centrální banky je respektována i umírněnými demokraty, ba dokonce i některými republikány.

Dalším velmi důležitým ministerským postem je ministr zahraničí. Progresivní demokraté si přáli například jednu z kalifornských kongresmanek, buď Karen Bass, o které se v létě spekulovalo jako o možné kandidátce na viceprezidentku, nebo Barbaru Lee, známou tím, že jako jediná z celého Kongresu hlasovala proti použití síly ve válce proti teroru krátce po 11. září. Ani jedna z nich však nakonec prostor nedostala, a to dost možná kvůli již zmiňované pravděpodobnosti republikánského Senátu, kterým by pro republikány „kontroverzní“ osoby jako Lee nebo Bass pravděpodobně neprošly. Biden si tak nakonec vybral Tonyho Blinkena, kariérního diplomata, veterána z Obamovy administrativy. Blinken v minulosti ukázal, že je ochotný bojovat proti porušování lidských práv např. v Číně, bývalá manažerka kampaně Bernieho Sanderse Faiz Shakir o něm mluví jako o „solidní volbě“. Jeho minulost, spojená s Obamovou vládou, jehož zahraniční politika progresivní demokraty do dnešní doby rozhořčuje, je však zcela klidnými nenechává.

Důležitým ministerstvem je také nepochybně také Ministerstvo vnitřní bezpečnosti, v jehož čele má podle Bidena od ledna 2021 stát Alejandro Mayorkas. Progresivní demokraté vyzdvihují Mayorkasovu dlouholetou snahu o poskytnutí občanství imigrantům bez dokumentů, podle nich také rozumí tomu, že je třeba zemi chránit před moderními hrozbami, jako jsou například kyberútoky. Jakožto první muž latinského původu, který je do čela Ministerstva vnitřní bezpečnosti nominován, je navíc jeho výběr přímo historického charakteru.

Jako velvyslankyni do OSN si Joe Biden vybral zkušenou afroamerickou diplomatku Lindu Thomas Greenfield, která dlouhodobě bojuje za dodržování lidských práv v USA i v zahraničí. Poradcem prezidenta ohledně změn klimatu, nebo také tzv. klimatickým carem, se stal bývalý ministr zahraničí a kandidát demokratů v prezidentských volbách v roce 2004 John Kerry, jehož jmenování vyvolalo v řadách progresivních ale i umírněných demokratů všeobecné nadšení, zejména kvůli tomu, že bere vážně klimatické změny.

O poznání menší pozitivní ohlas vyvolal Jake Sullivan, Bidenův budoucí poradce pro národní bezpečnost, který se ve svých 44 letech stane nejmladším zastáncem této pozice od 50. let minulého století. Sullivan hrál klíčovou roli ve vyjednáváních ohledně Íránské jaderné dohody, zároveň však podle některých uniklých emailů nevěří, že je dosažení 100% čisté (bezuhlíkové) ekonomiky do roku 2050, jak s tím počítá Bidenův plán, realistickým cílem.

To jsou všichni Bidenovi nominanti a nominantky do klíčových vládních pozic, o kterých byste měli vědět. Před několika hodinami zveřejnil úřad zvoleného prezidenta další várku jmen, se kterými bude Biden ve svém Bílém domě počítat. Je mezi nimi např. budoucí tisková mluvčí Jen Psaki, z historického hlediska je však významné, že i všechny další jmenované vedoucí komunikačního personálu jsou ženy.

V příštích dnech očekáváme, že bude Bidenův tým ohlašovat nová a nová jména, se kterými se zvolený prezident rozhodl během příštích čtyř let spolupracovat. A i když zatím nebyly jmenovány žádné progresivní hvězdy, musí i progresivci uznat, že Joe Biden se jim snaží vyjít vstříc.

To je pro dnešní Americký týden všechno! S další várkou novinek ze světa americké politiky se na vás budu těšit zase příští pondělí, budeme se bavit o dalších nominantech a nominantkách, které Biden navrhne do různých exekutivních rolí, ale také si řekneme, co by jeho vláda mohla v Americe skutečně změnit – zaměříme se tak na jeho ambiciózní plán Build Back Better nebo na slib zcela čisté ekonomiky do roku 2050. Rozhodně se tak máte na co těšit!