Každoročně se tisíce žáků devátých tříd ucházejí o místa na středních školách, která jim mohou do budoucna otevřít dveře k vysněnému studiu či povolání. Mnozí z nich i přes dobré výsledky zůstávají zklamaní. Kvůli velké konkurenci a nedostatku míst končí na oborech, které je nebaví, anebo dojíždějí na školy daleko od domova. Proč tomu tak je? Přinášíme analýzu pěti příčin, které krizi způsobily.

Silné ročníky

Jednou z lehce pozorovatelných příčin je demografický vývoj. Počet žáků na základních a středních školách v důsledku silných populačních ročníků narozených kolem roku 2005 roste. Toto bylo zřejmé už před několika lety při zápisu do mateřských škol, kdy rodiče museli bojovat s velikou konkurencí.

Podle statistiky Ministerstva školství se počet žáků devátých tříd mezi lety 2015 a 2020 zvýšil o více než 30 tisíc jedinců. Tento trend bude pokračovat i v následujících letech, kdy se očekává další nárůst počtu deváťáků až na 130 tisíc v roce 2025.

Nabídka a poptávka

Problém, který ale lidé vnímají méně, je nerovnováha nabídky a poptávky středních škol. Některé obory mají plné kapacity, jiné mají problém otevřít nové třídy. Počet míst se také liší v různých regionech – v některých je nesnadné najít volné místo, jinde je míst nadbytek.

V roce 2020 bylo podle MŠMT celkem 140 tisíc volných míst na středních školách pro 119 tisíc deváťáků, což by mohlo naznačovat, že jsou místa ve školách dostatečná. Často se to proto používá jako argument, že problém s nedostatkem míst není. Tkví ale v tom, že místa nejsou tam, kde jsou potřeba. Například ve Středočeském kraji bylo v roce 2020 jen deset tisíc volných míst pro 14 tisíc deváťáků.

Volné kapacity ale byly převážně na učilištích nebo na oborech, které jsou pro žáky méně atraktivní. Preference studentů a rodičů se přitom mění a je stále větší zájem o střední školy s všeobecným zaměřením. Naopak zájem o střední školy s odborným zaměřením, zejména o učiliště, klesá.

Selhání zřizovatelů

Některé obce a města v územních plánech připustily masivní bytovou výstavbu, aniž by zajistily odpovídající infrastrukturu. A kraje je v tom důsledně nekontrolovaly. Nárůst obyvatel přitom vyžaduje budování středních nebo speciálních škol a dětských domovů, za které je zodpovědný kraj. Na to ale často nejsou finance a neexistuje legislativa, která by zajistila systém financování veřejné infrastruktury.

Podle zákona mají obce povinnost zajistit vzdělání pouze pro své děti. Jsou ale obce, kde žije dětí málo a nemá smysl školu budovat. U větších obcí se nicméně nepočítá s tím, že by měly zajistit místo ve školách pro děti z okolních maloměst a vesnic.

S tímto problémem se potýkají obzvlášť Praha, Praha-východ a Praha-západ. Praha-západ například neměla ani jedno gymnázium. Dnes se připravuje otevření gymnázia v Jesenici a v Černošicích, ale ani to pravděpodobně problém nevyřeší, jelikož do roku 2050 bude v této oblasti pokračovat urbanizace a obce na budování nové infrastruktury nemají finance.

Totéž se týká Prahy, která plánuje stavět ročně deset tisíc bytů pro 25 tisíc nových obyvatel. S každým developerským projektem ale přibývají děti, kterým umístění chybí.

Ztráta sebevědomí a motivace

Žáci, kteří se nedostali na preferované školy, to často nesou velice těžce. Jsou zklamaní a domnívají se, že nejsou dost chytří a nebudou se moct vyrovnat vrstevníkům. Bohužel jim to tak v některých případech tvrdí i okolí. Lidé nezřídka předpokládají, že vzdělání na středních odborných školách není kvalitou srovnatelné se vzděláním žáků gymnázií.

Odmítnutí žáci začínají mít pocit, že nemá cenu se dál snažit, ztrácí motivaci a jejich studijní výsledky se zhoršují, což vede ke zhoršenému mentálnímu zdraví a problémům jako jsou deprese a úzkosti. Jejich sebevědomí se snižuje a někteří se rozhodnou, že ve studiu dále nechtějí pokračovat.

Rodiče také často na děti kladou příliš vysoké nároky, popírají závěry odborníků a prosazují vlastní zájmy. Neberou v potaz požadavky a nároky studia na střední škole a věří, že stačí, aby dítě bylo dokonale připraveno na přijímací zkoušky. Tlak na výkon pak opět může mít velmi negativní dopad na psychické i fyzické zdraví mladých.

Podle odborníků by rodiče proto měli ideálně už v osmé třídě sledovat zájem dítěte o daný obor a prozkoumat jejich intelektové a osobnostní předpoklady. Je nutné vybírat školu blízko bydliště, aby dítě nemuselo daleko dojíždět nebo bydlet na internátě.

Pokud dítě nastoupí do prvního ročníku jiné střední školy, než si původně vybralo, je dobré je ujišťovat v tom, že obor může být zajímavý a uplatní ho v praxi – dát dítěti jistotu a podporu, nikoliv mu něco vyčítat.

Dopad na vzdělávací systém

Chybějící místa na středních školách nemají vliv pouze na žáky, ale i na vzdělávací systém a jeho kvalitu. Mohou vést k nerovnosti a diskriminaci ve vzdělání podle toho, z jakého sociálně-ekonomického zázemí nebo regionu pochází. Studenti gymnázií mají větší šanci dostat se na vysokou školu než absolventi jiných typů středních škol.

Problémem je také nedostatek kvalifikovaných pracovníků v některých oblastech, nebo jejich nadbytek v jiných regionech. Nároky na trhu práce se zvyšují a k jejich splnění je třeba, aby studenti dosahovali vyššího vzdělání.

Chybějícím místům na středních školách jde čelit různými opatřeními, na kterých by se mělo spolupracovat napříč vzdělávacím systémem.

Pro zlepšení stavu je nutná aktivita krajů. Měly by pružně reagovat na demografický vývoj a změnu preferencí žáků, a to tak, že budou zvyšovat kapacity středních škol se všeobecným zaměřením, zejména gymnázia. Měly by více dbát na infrastrukturu obcí a měst a stát by měl více přispívat k jejich financování.

Zásah ministerstva

Ministerstvo školství může narušit svobodu krajských radních ve zřizování libovolných typů a počtů škol a nastavit pravidla, která bude po zastupitelích vymáhat. Takové opatření samozřejmě mohou doprovázet finanční prostředky, které zajistí, že se požadavky státu splní. Případně mohou kraje pozitivně podporovat projektovým financováním a postihovat je za neplnění povinností.

MŠMT by mělo podporovat zvyšování kvality a atraktivity středních škol s odborným zaměřením. Mělo by posilovat jejich všeobecnou složku, zavádět víceoborové školy s možností volby mezi různými obory a podporovat spolupráci škol s pracovníky a zaměstnavateli. Ve společnosti by se měl dávat důraz na to, že i tato povolání jsou důležitá, potřebná a úctyhodná.

Školy, rodiče a žáci by měli mít k dispozici dostatek informací a poradenství o možnostech a podmínkách středního vzdělávání, aby se žáci lépe orientovali v nabídce středních škol. Pak si budou moct vybrat obor podle svých zájmů a schopností a připravit se na přijímací zkoušky.

Společenská shoda

Chybějící místa na středních školách jsou vážným problémem. Pokud se nezačne vážně a pohotově řešit, může ohrozit i budoucnost společnosti a následujících generací. Je třeba hledat efektivní a koordinovaná řešení.

Klíčovou podmínkou pro inovaci středního školství je ale hlavně celospolečenská shoda na proměně vzdělání směrem ke všeobecnému zaměření. Pozdější specializace ve druhé polovině středoškolského studia lépe odpovídá požadavkům na moderní vzdělání. Takovéto vzdělávání by umožnilo rozvoj potenciálů každého žáka a zvýšilo spokojenost se studiem.