Právě si prohlížíte Jak dopadá válka na Bělorusko? Ceny se zvyšují po půlhodinách, vysvětluje Andrej Poleščuk

„Bělorusko sice na mapě je, navazuje diplomatické styky, ale vůle lidu není žádným způsobem reflektována,“ říká Andrej Poleščuk, Bělorus, který už osmnáct let žije v Česku a denně na svém twitteru důkladně informuje uživatele o dění na Ukrajině. V rozhovoru popisuje mimo jiné situaci Bělorusů v jejich zemi, jak na ně dopadají zahraniční sankce a jakou roli Bělorusko v dnešním konfliktu vlastně hraje.

Ruské letectvo zaútočilo na běloruské území na hranici s Ukrajinou. Ukrajinská strana říká, že se jedná o cílenou provokaci, aby se Bělorusko zapojilo do války. Jakým způsobem může Bělorusko na takový nátlak zareagovat? Má vůbec nějaké možnosti kromě vstupu do války?

V první řadě bych dodal, že tato zpráva není potvrzená. Také NEXTA (běloruské nezávislé médium, pozn. red.) informovala, že místní tuto informaci nepotvrdili. Nedivil bych se ale, kdyby se to stalo.

Nicméně nálady jsou v Bělorusku takové, že se do války nikomu nechce. Všichni lidi, které znám, jsou proti válce. Lukašenko je nejistý a nyní nemá moc na výběr. Vladimír Putin ho v roce 2020 zachránil před demonstranty a Lukašenko za to platí suverenitou svojí země. Pokud nebude mít podporu z Kremlu, tak končí. Zaprvé proto, že by ho sesadili samotní lidé, zadruhé by jeho systém zkolaboval kvůli tlaku přicházejících sankcí. Musí tak alespoň minimálně spolupracovat, a to vidíme například u vystřelování ruských raket z běloruského území na Ukrajinu.

Bělorusko je tedy dnes de facto ruským vazalem. Jak o válce informují běloruská státní média?

Tamní média roky vysílají propagandu, a to i ruskou. Působí zde státní propaganda, jako třeba Russia Today, Rossija 1, Rossija 24 a jejich narativ přebírají i běloruské kanály. Před pár dny se objevila zpráva, že v Litvě a Polsku zakázali vysílání běloruské státní televize právě proto, že šíří narativ ruské propagandy.

Rozděluje nebo sjednocuje tento přístup médií a vlády běloruskou společnost?

To je docela složité. Lidé mají dostatek informací z internetu. Samozřejmě v Bělorusku probíhá částečná blokace některých protirežimních médií. Na druhé straně člověk nemá problém se připojit k telegramovým kanálům, ty největší z nich mají stovky tisíc sledujících. Lidé tak získávají informace, které ze státní televize nedostanou. Otázkou je, jak toto působí na společnost jako celek. Jsou tu mladí lidé, kteří vyšli do ulic v roce 2020, a ti nemají problém si protirežimní informace sehnat. Ale je zde i starší populace většinou ovlivněná propagandou, která nemá šanci se dostat k zahraničním zdrojům. V zemi neexistuje nezávislá sociologie, nic, co by dokázalo přesně popsat nálady v Bělorusku.

V Bělorusku stále platí branná povinnost. Bojí se mladí Bělorusové, že by v blízké budoucnosti museli jít bojovat na Ukrajinu? Ukázal se i určitý odpor běloruské armády vůči svému případnému zapojení?

Objevovala se informace, že se rozesílají povolávací rozkazy, a že je omezen výjezd z Běloruska. To sice nemohu potvrdit, ale výjezd byl omezen už dříve. Nyní některé země jako Litva přestávají Bělorusům vydávat schengenská víza. Dostat se ven proto bude těžší nejen kvůli režimu, ale i kvůli sankcím ze strany Evropy. Samozřejmě obavy lidí budou sílit. I přes to, že v Bělorusku je přístup k ruské invazi mírně řečeno vlažný, se najde dostatek lidí, kteří se budou bát výjezdu na Ukrajinu.

Jak na tuto situaci reagují běloruští oligarchové?

Model nastavený Ruskem, ve kterém jsou důležití oligarchové podporující prezidentský systém, v Bělorusku úplně neplatí. Určitě jsou tu velmi bohatí lidé blízcí Lukašenkovi, nakonec on sám je největším oligarchou, protože vysává běloruský rozpočet. Režim ale stojí spíše na silových strukturách a je nestabilní. Probíhají v něm časté čistky. Lukašenko je paranoidní a na nejvyšších postech jsou lidé mnohdy obměňováni. Informací o nich také moc nemáme. Proto se nedá s jistotou říct, jak se na situaci dívají právě oni.

Jak se k válce staví běloruská opozice, myslím tím spíše zahraniční, jelikož i dle tvých slov domácí skoro neexistuje.

Je pravda, že domácí opozice je skoro mrtvá, opoziční lídři jsou ve vězení většinou na desítky let. Pokud jde o zahraniční, tak Svjatlana Cichanouská, legitimní prezidentka Běloruska, aktivně vystupuje proti válce. Pražská běloruská diaspora se také vyslovila proti a nabízí kapacity a pomoc ukrajinským běžencům. I na západě je reakce stoprocentně proti konfliktu.

Zmiňoval jsi, že na Bělorusko dopadají sankce podobného rázu, jako na Ruskou federaci. Pociťují je Bělorusové podobně jako Rusové?

Vůči Bělorusku nejsou tak zdrcující jako vůči Rusku, a to z několika důvodů. Prvním je velikost běloruského trhu, který pro západní společnosti není až tak zajímavý. Tamní tržní prostředí je podstatně narušeno a je to takový komunistický skanzen, kde člověk musí mít kontakty, aby na trh mohl vstoupit, profitovat a vést svůj byznys. Pokud byly nějaké běloruské banky odpojené od systému SWIFT, tak to také může představovat problém. Běloruská ekonomika je propojena s ruskou tak, že cokoliv, co tvrdě dopadá na Rusko, dopadne i na Bělorusko. Ceny se tam zvyšují po hodinách. Od známého jsem slyšel informaci, že ráno byla cena jídla jiná než odpoledne. Zvýšil se kurz dolaru a rublu. Musíme pamatovat i na to, že v Bělorusku proběhly tři denominace rublu (umělé snížení hodnoty měny, pozn. red.), takže jeho reálná hodnota je velmi nízká, což se poté odráží na životní úrovni obyvatel.

V minulém roce jsi v rozhovoru pro Politickej podcast řekl, že během posledních protestů proti Lukašenkovi chyběla Bělorusům energie něco změnit. Chybí jim i dnes?

Problém je, že na území Běloruska jsou ruské jednotky. Proto lidem chybí odvaha. Oni by i do ulic šli, ale reálně by došlo k tomu, co se dnes děje v Rusku nebo se dělo 28. února letošního roku, kdy vyšlo protestovat několik tisíc lidí a asi většinu jich zatkli. Na místě byli i vojáci se samopaly. Situace je velmi napjatá a představa, že by dnes Bělorusové vyšli do ulic a něco by se změnilo, je naivní. Na druhé straně neaktivita, ať už ze strachu nebo u části společnosti i ze schvalování toho, co se děje, je celkem na pováženou. Bohužel nyní převažují právě strach a nátlak diktatury, které lidem nedovolují cokoliv dělat.

Dodal bych k tomu ještě jednu věc. Dnes jsem četl zprávu, že běloruští železničáři velmi neradi převážejí ruské rakety přes běloruské území. To může představovat značný problém pro Rusko. Pokud by se tyto zásobovací cesty přerušily, poničilo by to už tak oslabenou ruskou logistiku na Ukrajině. Nakonec nějaký odboj, byť malý a tichý, přeci jen existuje.

Znamená to, že se běloruská společnost začne proměňovat podobně jako ta ruská? Bude režim k lidem přistupovat tvrději?

Pokud budou lidi chodit do ulic, tak určitě ano. Otázkou je, jestli bude režim slábnout společně s tím ruským. Z pohledu Kremlu a Minsku je sice užitečné mít nástroje, kterými se společnost dá zastrašovat, ale životní úroveň občanů bude klesat takovým tempem, že sociální výbuch zkrátka přijde, o tom jsem přesvědčený. Pokud Putin prohraje válku, v což doufám, tak v tom osobně vidím šanci jak pro Bělorusko, tak i Rusko. Koneckonců i pro Kazachstán.

Bělorusko a Rusko se v devadesátých letech dohodlo na vytvoření konfederace, tzv. Svazového státu. Mohl by Putin na tomto základě způsobit úplný zánik Běloruska?

De facto dnes žádné suverénní Bělorusko neexistuje. Sice je na mapě, navazuje diplomatické styky, ale vůle suveréna, kterým je běloruský lid, není žádným způsobem reflektována. Proto dnes nejde mluvit o Bělorusku jako nezávislém státu.

Už jsou připravené integrační dokumenty předpokládající sloučení ruské a běloruské měny, hospodářství, právního systému, vojenských složek. Konfederace na venek sice bude vystupovat jako jeden celek, ale Bělorusko se vlastně stane další ruskou gubernií. K integračnímu procesu má dojít v létě. Doufám v to, že do té doby bude ruský stát tak slabý, že by nemohl donutit Bělorusko ke zničení sebe samotného.

Na twitteru každý den informuješ své sledující o dění na Ukrajině. Jak se při sledování všech těch tragických informací, fotografií a videí cítíš?

To je velmi těžká otázka. Spoustu věcí, které vidím, ani nesdílím, protože bych dostal na twitteru ban. Sledovat utržené končetiny, i když je to na videu a odehrává se to tisíc kilometrů daleko, není nic pěkného. Byl bych nejradši, kdybych nic z toho nemusel dělat, kdyby válka nebyla. Bohužel ale je. Přiznám se, že jsem nečekal, že bude můj twitter takhle růst, protože mým jediným cílem bylo jen zběžně psát o tom, co se děje. Nicméně se to vyvinulo takto a teď informace podávám.

Setkal ses s odporem vůči tomu, co na twitteru děláš? Napadl tě někdo kvůli tvému původu?

Samozřejmě se objevili různí trollové na sociálních sítích, v realitě naštěstí ne. V rámci své duševní hygieny téměř nikdy nečtu komentáře a celý můj feed je o tom, že beru informace a sdílím je dál. Nezajímá mě pak, jestli to někomu vadí nebo ne.

Co bys vzkázal Ukrajincům?

Ať se drží, všechno nakonec dobře dopadne.

Jakub Roubíček

Jsem (prozatím) studentem Východoevropských studií a žurnalistiky v Praze. Kromě toho se také zajímám o historii, politiku a gaming. Rád chodím po horách a koukám na The Room.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..