• Autor příspěvku
  • Rubriky příspěvkuPolitika
  • Komentáře k příspěvkuŽádný komentář
  • Čas na čtení:9 minuty čtení
Právě si prohlížíte Anketa: Co ti dala a vzala Evropská unie? Odpovídají mladí aktivní občané a občanky
Zdroj: Pixabay

U příležitosti Dne Evropy Studentské listy oslovily několik mladých aktivních Čechů a Češek, aby se zamysleli na otázkou „Co ti dala a vzala Evropská unie?“ Odpovídají evropský aktivista Adam Trunečka, mluvčí českých Fridays for Future Petr Doubravský, novinářka Kristina Němcová, předseda hnutí Odchod Matěj Gregor a bývalá mladá delegátka ČR do OSN Simona Petrů.

Adam Trunečka, evropský aktivista, asistent poslance Martina Exnera (STAN)

„Evropská unie nám dala mír.“ Toto vyjádření by před rokem znělo jako klišé. Zamysleme se nad tím, jaké spory řeší státy EU dnes – hádáme se o tom, jestli dávat více do výzkumu, méně do zemědělství nebo jak definovat rum. Z hodin dějepisu víme, o čem se státy hádaly před EU a kam to vedlo. Vidíme to právě teď na Ukrajině. A co mi Evropská unie vzala? Tak musím českému rumu, který ani nikdy nebyl rumem, říkat tuzemák. To je strašně směšná cena za to, že se my mladí nemusíme mezi sebou zabíjet. Namísto toho se můžeme přátelit, můžeme po Evropě cestovat. Na to, že se nám tohle povedlo, můžeme být jako Evropané právem hrdí.

Petr Doubravský, klimatický aktivista, mluvčí českých Fridays for Future

Evropská unie mi dává pocit, že i když daleko od svých domovů, stále jsme doma. Jakkoliv se to podle našich zkreslených map nezdá, evropský prostor je skutečně moc malý na to, abychom ve světě kopali každý za sebe. A je moc fajn, necítím se neustále ve všem sám. Co mi přijde jako hluboce omylné, ale není to omyl pouze EU, je bezbřehost volného obchodu a ekonomické globalizace. Tváří tvář environmentální, ale i například energetické, krizi na ni tratíme všichni. Potřebujeme ekonomickou subsidiaritu a vyrábět co nejblíže místu spotřeby to jde. Vždyť každý z nás ví, že rajčata ze skleníku za domem jsou asi tisíckrát lepší než ta dovezená přes půlku kontinentu.

Myslím, že bychom se ale mnohem více měli ptát, co a komu Evropská unie nedává, přestože by mohla a měla. Možná můžeme cestovat a studovat jinde, ale nemohu se ubránit dojmu, že to jsou v první řadě výhody pro zvýhodněné. Společenská podpora pro euroskeptické hlasy je jasným signálem, že potřebujeme vizi lepší Evropy. Evropy pro všechny, která bude ještě více pomáhat těm, kteří to potřebují. Před složitou pozicí některých zemí bývalého východního bloku, včetně České republiky, v rámci unie bychom měli být na pozoru. Bylo by totiž malomyslené spoléhat na to, že to západ vyřeší. A možná ještě malomyslnější spoléhat na to, že se věci vyřeší sami. Potřebujeme politické lídry a lídryně, u nás i na západě, kteří budou zvládat tyto konflikty facilitovat a hledat funkční konsensus. V posledních letech ta komunikace dost vázla, Andrej Babiš se nechával opíjet rohlikama a nevyřešilo se téměř nic. Snad nás v tomto směru posílí naše blížící se předsednictví.

Kristina Němcová, novinářka, studentka žurnalistiky na Univerzitě Palackého

Vstup do Evropské unie je jedna z mých nejhezčích vzpomínek na dětství. Pamatuji si, jak jsem šla jako tříletá s rodiči do volební místnosti, kde jsem asi chytla neštovice. U nás doma se vypráví, že od tý doby jsem tak moc posedlá politikou. Taky si vzpomínám, že když jsme do EU vstoupili, přišly nám do schránky samolepky s logem Unie, co mi hrozně líbily a všude jsem je lepila. Zlomové to tehdy bylo pro mého strýce a tetu. Strýc pochází ze Severního Irska, takže vstup ČR do EU jim tehdy výrazně zjednodušil cestování mezi oběma zeměmi.

Když se zamyslím nad tím, co mi EU dala a vzala, napadá mé hlavně, co mi dala. Jako mladý člověk, co se narodil do svobodné Evropy se chci snažit využít všech výhod a na druhou stranu se chci o EU starat a vracet jí to, co mi dává. I proto mi není bruselská politika lhostejná a mrzí mě, že jí není v médiích věnováno více prostoru.

Velkou výhodu vidím hlavně v cestování a možnostech, které EU nabízí. Protože téměř celé moje dosavadní vysokoškolské studium provázel covid, neměla jsem zatím možnost využít programu Erasmus+, díky kterému bych mohla zkusit studium v cizí zemi a poznávat studenty z jiných zemí a kultur. To chci v budoucnu určitě napravit. I tak jsem vděčná, že jsem díky EU mohla poznat studenty z jiných zemí, kteří studují u nás v Olomouci. Každá země, byť může ležet i docela blízko, má jinou historickou zkušenost a to mě baví poznávat. Když jsem v lednu dávala přihlášku na univerzitu v Göteborgu, nemusela jsem jako občan EU platit velmi vysoký poplatek za podání přihlášky, což jsem dost ocenila. Myslím si, že investice do vzdělání a poznávání cizího prostředí není nikdy ztracená.

Do budoucna bych si přála, aby EU více bojovala proti klimatické krizi, protože planetu máme jen jednu. A taky doufám, že jedna z hvězdiček na její vlajce bude značit Ukrajinu jako nového a právoplatného člena.

Matěj Gregor, předseda hnutí Odchod

V Evropské unii jsme 18 let a naše generace v ní dospěla. Můžeme proto, avšak s pokorou a subjektivně, hodnotit její přínosy a mínusy. Co mi Evropská unie dala a co mi naopak vzala? Evropská unie mi bezesporu věnovala bezstarostnější mládí, než jaké bych bez ní měl. Vyrůstal jsem v zemi, která v EU, pro svou polohu, neznala hranice. Dala mi možnost snazšího dospívání, než jaké měli například mí rodiče. Troufnu si říct, že jsem ve školních letech neměl pocit nesvobody a byl jsem tak díky nejrůznějším projektům přesvědčen, že mám možnost volby a svět se mi v mnoha ohledech může přizpůsobit. Jenže dnes si myslím, že to tak není.

Evropská unie mi vzala, a stále bere, pocit kontroly. Při podrobnějším pohledu na život v Evropské unii, nemám pocit, že mám kontrolu nad tím, že mohu skutečně žít život, jaký chci. Stará pravda říká, že svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého. Já si myslím, že žiji ve světě, kde má svoboda končí tam, kde začíná nařízení Evropské unie.

Mrzí mě, že nebudu moci pracovat a podnikat v trhu, který je skutečně svobodný, ale je omezován a regulován Evropskou unií. Mrzí mě, že Evropská unie bude rozhodovat o tom, co sousedé na vesnici mohou či nemohou pěstovat na svém poli.

Mrzí mě, že Evropská unie chce určovat co budu a nebudu moci psát na internetu. Bojím se, že naše země, která je závislá na dotacích z EU, o ně v jeden den přijde kvůli svým postojům, jako sousedé v Polsku. Bojím se také toho, že by mé peníze, při přechodu na euro, byly přímo závislé na tom, jak se daří ostatním zemím. Myslím si, že mi Evropská unie vzala a upírá volbu. Ano, v Evropské unii jsem dospěl. O vstupu do ní jsem však logicky rozhodovat nemohl a myslím si, že i naše generace by měla mít právo se v referendu rozhodnout, zda chce svůj v Evropské unii skutečně prožít.

Silná Evropa, táhnoucí za jeden provaz, je skvělou myšlenkou, díky které by i Česká republika mohla být světovým hráčem. Je však Evropská unie tou správnou cestou, jak takové Evropy docílit? Myslím si, že ne.

Simona Petrů, bývalá Mladá delegátka ČR do OSN

Dala mi ty nejdůležitější životní zkušenosti. Nedokážu si představit, kým bych byla, kdybych neměla možnost účastnit se výměn mládeže od Erasmu+, vyjet na zahraniční studijní pobyt či absolvovat pracovní stáž. Díky tomu jsem získala kamarády po celé Evropě, stala se otevřenější jiným kulturám a zlepšila si jazyky.

Pobyty v zahraničí jsou díky Evropské unii a dalším formám spolupráce mezi evropskými státy o dost snadnější. Díky stipendiu z fondu Erasmus si je můžete dovolit i pokud zrovna nepatříte k nejbohatším, díky otevřeným hranicím si ušetříte spoustu byrokracie, a zároveň, aniž byste se ochudili o vše, co je spojené s životem v zahraničí, se i v jiném státě stále cítíte v bezpečí a tak nějak doma.

Redakce

Redakční texty a tiskové zprávy.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..