17. listopadu jsme oslavili Den boje za svobodu a demokracii. Co ale právě zmíněná „svoboda“ vlastně znamená? A znamená slovo „svoboda“ pro každého to samé? Zeptali jsme se studentů, politika, bývalé disidentky, dobrovolnice, pamětníka sametové revoluce, ale i žáka prvního stupně základní školy – účastníků oslav na Národní třídě.

První respondentkou je bývalá disidentka, signatářka Charty 77, psychoterapeutka a nositelka Ceny Paměti národa Věra Roubalová Kostlánová. Jako člověk, který celý život usiloval o spravedlnost a svobodu, se na pojem dívá následovně: ,,Dneska pro mě svoboda znamená hlavně dodržování lidských práv, to je úplný základ. Bere se to už trochu jako fráze, ale to vůbec není. Základní lidská práva a důstojný život je úplná podstata, jak pro stát, tak pro vztahy mezi lidmi. Je dobré si Chartu 77 přečíst, tam jsou samozřejmý věci, na kterých by se mělo pořád trvat a snažit se o ně. Pak samozřejmě možnost volby. To, že si můžete vybrat školu a po dvou letech přejít dobrovolně jinam, je nádhera. I když vybírat si není lehký. Kdyby nenastala změna režimu a náš stát by nebyl demokratický, tak bych třeba zůstala u inženýrství a nedělala bych to, co dělám dnes.“

Svoboda není samozřejmost

Podobně jako Věra Roubalová Kostlánová nahlíží na možnost studovat i 19letá dobrovolnice Tereza, která přišla na Národní třídu vypomáhat organizaci Díky, že můžem: ,,Fakt, že mohu chodit do školy, kterou jsem si vybrala, je veliká svoboda.“ Tereza dodává, že za svobodu se musí stále bojovat, a to i v případě, že je u nás už 35 let. 

To, že svoboda není jistota, si uvědomuje i místopředseda Senátu PČR a bývalý prezidentský kandidát Jiří Drahoš: ,,O svobodu a demokracii se musí neustále pečovat. Já si vzpomínám, když jsem v prosinci 89 u koně na Václaváku podepisoval petici za zákaz komunistické strany, kdyby mi tenkrát někdo řekl, že ještě za 10 let bude KSČ, respektive KSČM, tak bych ho považoval za blázna.“ Podle Drahoše není svoboda oddělitelná od demokracie. ,,Svobodu v nějakém absolutistickém režimu nelze očekávat a demokracie znamená svoboda, ale ne bezbřehá. Přeci jen i ta demokracie má nějaká pravidla a my bychom je měli dodržovat,“ říká.

,,Svoboda pro mě znamená, že mohu jít s kamarády do hospody, sedneme si a nemusíme se bát rozebírat všemožná témata,“ popisuje Natálie, 20letá studentka žurnalistiky v Praze. ,,Je krásný, že se všichni shodneme na tom, že svoboda je důležitá, a máme nějaký společenský konsenzus, co to v jádru znamená. Každý si to však rozvine a vidí v tom jiné věci,“ přibližuje svůj pohled. ,,Privilegium tak důležité, jakým svoboda je, je zároveň velikou odpovědností,“ dodává.

Podobný názor má i další ze studentů žurnalistiky Martin, jenž přišel na Národní třídu oslavit 17. listopad úplně poprvé. ,,Obzvláště v dnešní době je důležité za svobodu bojovat, protože čím déle ji máme, tím víc si na ni zvykneme a zpohodlníme. Když to porovnáme s jinými místy teď na světě, tak je to důkaz, že to opravdu samozřejmost není,“ říká. S názorem, že lidé zapomínají, Martin souhlasí na rozdíl od Natálie, která si myslí, že jsou lidé spíše více pasivní. „Zapomínají na to, že myšlenka občas nestačí, ale pro svobodu se musí něco dělat,“ tvrdí.

Život bez cenzury, život bez strachu

To, že svoboda nemusí být lhostejná ani mladým školákům, potvrzuje dvojice malých chlapců, kteří se s maminkou a připnutou trikolórou vypravili do centra Prahy. ,,Pro mě svoboda znamená, že není žádná cenzura, tedy že se nezakazují žádné zprávy a že můžeme být celkově svobodní,“ říká starší z nich. 

Také 55letý pamětník sametové revoluce Tomáš bere svobodu jako úplný základ života. ,,Bez svobody je život poloviční, strašně plochej a chudej. Svobodu bych definoval jako moc dělat všechno v rámci zákonejch norem, který jsou demokratický, to znamená svoboda pohybu, cestování, shromažďování, tisku atd.,“ říká. Vzápětí ještě dodává myšlenku: ,,Kdo nezažil život v totalitě a ve strachu, nedokáže ocenit hodnotu svobody.“