12.10.2019 15:00

Atmosferické Ad Astra sráží slabý příběh a zbytečná akce

Filip Svoboda

Brada Pitta jsme mohli nedávno vidět v jedné z hlavních rolí v Tenkrát v Hollywoodu Quentina Tarantina. Nedlouho poté přichází do kin jiný snímek, v němž je taktéž obsazen Pitt, a který se snaží být psychologickým science fiction navazujícím na filmy jako Gravitace, Marťan, Příchozí nebo Interstellar. Jak a zda se mu to daří, se vám pokusím zodpovědět v následujících odstavcích.

Nápad neoslní, zpracování překvapí

Protagonistou Ad Astra (čili Ke hvězdám) je astronaut Roy McBride, který je, jak jsem již zmínil, ztvárněn charismatickým Bradem Pittem. V jednu chvíli se v osídleném vesmíru (tedy na Zemi, Měsíci a Marsu) začnou objevovat nevysvětlitelné exploze techniky způsobující řadu katastrof a vědci z NASA se domnívají, že za nimi stojí experimenty mise Lima, jež byla před lety vyslána k Neptunu.

Spojení s misí bylo dávno přerušeno a obecně se mělo za to, že její členové jsou po smrti. NASA však věří v opak. Misi Lima navíc nevelel nikdo jiný než Royův otec (Tommy Lee Jones). McBride je proto vyslán na Mars, aby odtamtud vyslal svému otci zprávu a donutil ho tak probíhající experimenty přerušit.

Pokud se vám zdá hlavní zápletka poněkud nezáživná, vězte, že samotný příběh se ani postupem času příliš nezlepší. Jistě, zhruba ve dvou třetinách filmu dojde k očekávanému zvratu, kdy se dozvíme, že nic není tak, jak se na první pohled zdá být, ale nakonec diváka stejně zklame závěr, který vše řeší příliš jednoduše a „hollywoodsky“. Film má navíc přes dvě hodiny čistého času, tedy zhruba o dvacet minut více, než by bylo záhodno. Končení je skutečně nepřirozeně zdlouhavé.

Do hlubin mysli

Z děje jsem měl po zhlédnutí pocit, že trpí jakýmsi syndromem Dobyvatelů ztracené archy, kdy je hlavní hrdina v příběhu poněkud zbytečný, v tomto případě navíc přinese víc škody než užitku. Je ovšem zbytečný pro obecné blaho, nikoli pro klid své mysli. Právě ta, a ne kdovíjaké exploze, jsou hlavním tématem Ad Astra. A je zpracována více než dobře. Alespoň já tak soudím.

Ačkoli jsem slyšel názory, že McBridových vnitřních monologů je až přespříliš a že zbytečně vysvětlují jeho myšlenky, mám za to, že mimo jiné právě to dodává filmu tu správně zadumanou atmosféru. Monology jsou navíc skvěle napsány, o scénář se postaral režisér filmu James Gray společně s Ethanem Grossem. Za hlavního hrdinu a herecký výkon Pitta tedy velké plus.

Mimo vztah otce a syna a pocit osamění se pod jednoduchým dějem skrývá i úvaha o možné marnosti hledání mimozemského života a vlastní existence. To je chvályhodné, ale potenciál těchto témat zůstává fatálně nevyužit.

Velkolepý vesmír

Opravdu, prázdnota nekonečného vesmíru působí výborně. V korelaci s McBridovou vnitřní samotou je takřka dokonalým prostředím. A toto takřka dokonalé prostředí dotváří k dokonalosti kamera v rukou Hoyta van Hoytema, která se pohybuje přesně tak, jak si pohyb kamery ve stavu bez tíže představuji. Dalším velice efektním prvkem filmu jsou všudypřítomné odlesky, a přestože bych uvítal, kdyby jich bylo o něco méně, rozhodně nebyly rušivým elementem, naopak, byly jakousi další nadstavbou budované atmosféry.

Zmínit je potřeba taktéž výbornou hudbu, respektive veškeré audio. Hudební podkres se mísí s přirozenými zvuky prostředí a vytváří tak zajímavou kulisu. Orchestrální motivy pak zazní jen výjimečně.

Honička ve vozítkách, planeta opic i kapitán Amerika

Takto bych pojmenoval jediné tři akční scény v celých dvou hodinách, přesto mi vadily ze všeho nejvíc. Nutno nejdříve podotknout, že jsou vizuálně působivé tak, jako celý zbytek filmu, lépe zpracovaný povrch Měsíce jsem asi ještě neviděl. Jejich zbytečnost je ale do očí bijící a jejich zpracování je chvílemi až směšné. Absolutně rozbíjí příběh, který, na rozdíl od akce, respektuje nastavenou atmosféru. Snímek se celou dobu vyhýbá hollywoodským klišé a v akčních scénách naprosto obrací a kazí tak celkový dojem. Akce je v Ad Astra tím nejhorším, bohužel.

Ad Astra má mezi konkurencí místo, ne však na výsluní

S podobnými vědeckofantastickými filmy se v poslední době roztrhl pytel. Je proto velmi těžké se prosadit. Ad Astra vsadilo na psychologii hlavní postavy, a to se mu vyplatilo. Obsazení Brada Pitta bylo taktéž velice dobrým krokem a technické zpracování je excelentní, zvláštní zmínku si znovu zaslouží kamera. Bohužel po kladech je nutné zabrousit i mezi zápory, mezi něž se řadí akční scény, povrchní příběh a s tím spojený nedotažený konec. Na Ad Astra sice jen tak nezapomenu, ale v rámci žánru nalezneme i lepší počiny.


Ad Astra

USA / Brazílie, 2019, 123 min

Režie: James Gray

Scénář: James Gray, Ethan Gross

Kamera: Hoyte van Hoytema

Hudba: Max Richter

Hrají: Brad Pitt, Tommy Lee Jones, Ruth Negga, Donald Sutherland, Liv Tyler, Kimberly Elise, Loren Dean a další

Producenti: James Gray a další

Střih: John Axelrad, Lee Haugen

Scénografie: Kevin Thompson

Kostýmy: Albert Wolsky

Komentáře