Právě si prohlížíte Avengers Endgame jsou povedeným završením velkolepé ságy (recenze bez spoilerů)

Spolu s novými Star Wars asi nejočekávanější film roku. Film, který trhá rekordy v návštěvnosti a který přináší završení marvelovské infinity ságy, jež čítá dvaadvacet filmů a dlouhých jedenáct let. Završení osudů legendárních superhrdinů jako Iron Man nebo kapitán Amerika a napsání budoucnosti pro celý rozsáhlý Marvel Cinematic Universe. Splnila tato tříhodinová jízda očekávání? Na to se podíváme v recenzi.

Věříš mi? Ano

Příběh vezmeme velmi stručně. Nejdřív krátká rekapitulace Infinity War. Avengers se rozhodli bojovat proti svému zatím nejsilnějšímu nepříteli na více frontách, a to se jim nevyplatilo. Thanos nejdříve získal všechny kameny nekonečna, a potom se mu podařilo i lusknout. Lusknutí to ale nebylo obyčejné. Aby nastolil ve vesmíru rovnováhu, vyhladil jím přesně polovinu veškerého života.

Uplynul nějaký čas a značně oslabený tým na tom není dobře. Objeví se ale určitá naděje. Naděje, že všechno, co Thanos způsobil, půjde určitým způsobem zvrátit. Superhrdinové znovu nabývají sil a vydávají se do nového boje. Do boje, v němž mají jediný pokus na zachránění svých přátel, rodin a miliard dalších bytostí. Do boje, ve kterém znovu stanou všichni společně po svém boku ti, jejichž cesty se dříve rozdělily.

Jedná se především o uzavření příběhu původní šestice. Tedy Iron Mana, kapitána Ameriky, Hulka, Thora, Black Widow a Hawkeye. Právě tito hrdinové mají ve filmu nejvíce prostoru. Nejméně prostoru naopak (pochopitelně) mají ti, co se rozplynuli v předchozím filmu. Ti ostatní stojí někde na půl cesty.

Není Endgame jako Infinity War

Není. Film je zaprvé víc než o půl hodiny delší. A jeho tempo také není tak závratné. Spíš než na akci, kterou třetí díl Avengers překypoval již od prvních minut, klade Endgame důraz na dialogy a na vnitřní pocity hrdinů, kteří ztratili své nejbližší, a najednou jim svítá naděje, že možná ne tak docela. I přes to všechno film skvěle odsýpá. Přišlo mi, že k tomu přispěly delší sekvence uzpůsobené tak, aby plně vynikla daná scéna a příběh tak nebyl zbytečně přerušen ukvapeným střihem na zcela jiné místo. Mám tedy za to, že delší stopáž a komornější scény snímku, co se týče plynulosti, spíše prospěly.

Ač je polovina lidstva relativně mrtvá, humor zde rozhodně neschází. Důležité je zmínit, že však nepůsobí roubeně, tak jak mi připadalo třeba v posledním Thorovi. Každá postava figuruje v příběhu hláškami, které ji dokonale vystihují a kterými se honosila ve svých původních filmech. Tony Stark se vrací se svou štiplavou ironií a provokativním cynismem, Thor zase vyrukuje s tou pravou severskou, respektive asghardskou, přímočarostí.

Celkově se nám hrdinové, kteří mohli v Infinity War působit poněkud uzavřeně, což se dá vzhledem k povaze situace pochopit, dost otevřeli. Někteří se vrací ke své původní podobě a znovu musí nalézt svou odhodlanost a statečnost, jiní se zase nepředvídatelně proměnili, ať už k horšímu, kvůli ztrátě nadějí na lepší život, nebo k lepšímu, díky pochopení sebe sama. Tak či tak to považuji za nejlepší scénáristický krok tvůrců Endgame. Nezahltit diváky tuctovou akcí, ale dát prostor hrdinům, jejich pocitům, schopnostem a přichystat i pár pěkných překvapení.

A ta akce

Ta je sladkou odměnou pro každého jednoho fanouška. Přiznám se, že jsem se (ještě před Infinity War) trochu obával o vyznění akčních pasáží, jelikož v druhém i třetím díle Kapitána Ameriky, které mají na svědomí právě Anthony a Joe Russoovi a především kameraman Trent Opaloch, jsem nebyl s rychlým střihem a zběsilou kamerou úplně spokojen. Poté, co ale bylo ve třetích Avengers všechno v naprostém pořádku, jsem před těmi čtvrtými žádné obavy necítil.

Bojové scény jsou každopádně naprosto epické a přiznám se, že při hřmění hudby Alana Silvestriho při tom nejvelkolepějším finále mě doslova mrazilo. Hrdinové bojují sami, společně, plni energie, z posledních sil, zkrátka jakkoli, aby dosáhli svého cíle.

Nadstandard

Všechno navíc nádherně vypadá, o tom snad ale ani netřeba mluvit. Stejně tak o výkonech herců, kteří jsou špičkami ve svém oboru. Hudba funguje, v akčních scénách nepochybně, v těch emocionálních bych možná ocenil její o něco mírnější zapojení. Scénář je možná na první pohled trochu prvoplánově působící, ale při konkrétním pohledu skýtá řadu zvratů i překvapení a potenciální problémy příběhu jsou zcela precizně obcházeny. Všechno je na místě, nic nechybí, nic nepřebývá.

Avengers Endgame zkrátka tvoří nezpochybnitelný nadstandard filmů od Marvelu. Výborně završují jedenáct let trvající epickou ságu a nenásilně nám ji rekapitulují. Je jasné, že s Endgame něco končí. Končí Avengers tak, jak je známe. Ale jak se říká, když něco končí, něco jiného začíná. A já věřím, že to bude důstojné pokračování vesmíru MCU, ačkoli již bez některých z hrdinů, kteří do něj doposud neodmyslitelně patřili.

Avengers: Endgame

USA, 2019, 182 min

Režie: Anthony Russo, Joe Russo

Předloha: Stan Lee, Jack Kirby

Scénář: Christopher Markus, Stephen McFeely

Kamera: Trent Opaloch

Hudba: Alan Silvestri

Hrají: Robert Downey Jr., Chris Evans, Mark Ruffalo, Chris Hemsworth, Scarlett Johansson, Jeremy Renner, Don Cheadle, Paul Rudd, Benedict Cumberbatch, Chadwick Boseman, Brie Larson, Tom Holland, Karen Gillan, Zoe Saldana, Evangeline Lilly, Tessa Thompson, Rene Russo, Elizabeth Olsen, Anthony Mackie, Sebastian Stan, Tom Hiddleston a další

Producent: Kevin Feige

Střih: Jeffrey Ford, Matthew Schmidt

Scénografie: Charles Wood

Kostýmy: Judianna Makovsky

Filip Svoboda

Jsem studentem žurnalistiky zajímajícím se o videohry, film, divadlo, hudbu a vůbec především kulturu v celém jejím rozsahu.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..