Pro nás rozmazlené diváky zvyklé na sledování filmů v bezpečí vlastního pokoje je návštěva kina událostí sváteční. Je tedy třeba opravdového trháku, abychom opustili pohodlný Netflix či jinou streamovací platformu a vyrazili k velkému plátnu. Když jsme se dozvěděli o novém snímku pyšnícím se jmény jako je Brad Pitt nebo Margot Robbie od režiséra Damiena Chazella (Whiplash, La La Land nebo První člověk), řekli jsme si, že biják slibovanou kvalitu jistě naplní, ne-li předčí. První pochyby přišly po půlhodinovém úvodu a s rostoucí stopáží se rychle prohloubily.
O čem to vlastně je? Zapomeňte na to, že se snímek jmenuje Babylon a společně se přesuňme do Ameriky. Zde sobecký Hollywood poslední dobou točí nemálo filmů o sobě samém – tedy o historii filmařství v LA. Babylon není výjimkou, pojednává totiž o přechodu z němých grotesek k ozvučeným snímkům. Margot Robbie i Brad Pitt hrají herce, které tato změna razantně ovlivní.
Herci si při nekonečných pařbách i při práci cpou do nosu jistou variantu kypřícího prášku a o budoucnost se nestarají.
Třetí hlavní postavu ztvárňuje zatím relativně neznámý Diego Calva. Hraje úspěšného filmového manažera Manuela, který ale začíná svou kariéru jako pouhá nicka a poskok slavných celebrit. Zatímco Manuel usilovně pracuje, herci si při nekonečných pařbách i při práci cpou do nosu jistou variantu kypřícího prášku a o budoucnost se nestarají. Film začíná s energií a spoustou kokainu. Scény mají nádech „tarantinovek“ – všude je bezpečná dávka chaosu a absurdit a vy se můžete jen smát, jelikož nevíte, jak jinak na bizarní momenty zareagovat.
Ukázkově vidíme dobrou režii a zpracování u scény boje s hadem. Zde si postava Nellie (v podání Margot Robbie) usmyslela, že je opilá a pod vlivem nespočtu omamných látek ve skvělé formě k zápasení s jedním z nejnebezpečnějších jedovatých zvířat. Po pěti minutách už po obrazovce běhá s rukama ve vzduchu s hadem přikousnutým ke krku. Tato scéna samozřejmě svou dramatičností vůbec zábavná není, ale správná míra nadsázky z ní udělala komický moment, při němž se nemůžete ubránit smíchu.
Z „kontrolovaného chaosu“ se stal naprosto nespoutaný psychedelický bizár.
Dalším příkladem skvělého zpracování je scéna bláznivého hollywoodského mejdanu, kdy litujete, že máte jen dvě oči, a nestíháte vnímat všechno, co se na obrazovce děje. Kdybyste se zadívali na jakékoli místo, vždy by se tam dělo něco šíleného. Na druhou stranu jsou tu pak bohužel scény, kdy litujete, že nemáte méně než dvě oči a raději je zavíráte.
Ve chvíli, kdy se děj teprve přehoupl do druhé poloviny (po hodině a půl), se divákům začala cukat ruka ve snaze stále kontrolovat čas na zářící obrazovce telefonu. Protagonisté na velkém plátně pak začali pomalu upadat, umírat, či se zkrátka ztrácet. Kdyby zde film skončil, nic bych finálovým scénám nevytkla, ale bohužel se tak nestalo. Místo toho jsme dostali „epileptikovu nejhorší noční můru“ – bezdůvodně se na plátně začaly promítat úryvky ze starých i novodobých filmů a po chvilce jsme dokonce viděli scénu z Avatara a přemýšleli jsme, jestli už film neskončil a my nesledujeme upoutávky před dalším snímkem. Následně na nás obrazovka začala blikat červeně a modře a to jsme zase přemítali, jestli nenastala nějaká technická porucha. Z „kontrolovaného chaosu“ se stal naprosto nespoutaný psychedelický bizár.
Film měl skvělý náběh, ale kvůli přepálené stopáži se pozornost diváka ztrácí, až pak celá eskapáda vyvrcholí nečekanou fackou ve formě blikajícího světla. Konec tedy bohužel celkově dobrý zážitek z příběhu trochu kazí, ale přesto je důležité na pozitiva snímku nezapomenout. Humor, herecké výkony, námět – všechny tyto povedené aspekty by se měly vyzdvihnout.
Máte-li tedy 3 hodiny volného času a chuť sledovat nový hollywoodský biják se spoustou zfetovaných postav a vtipných momentů, najdete zde přesně to, co hledáte.
