Ve Warner Bros. si snad již definitivně uvědomili, že pokusy o opakované ustavení vlastního DC univerza a soupeření s gigantem v podobě Marvelu nemá smysl. Místo toho svěřují svoje nejžhavější značky do rukou talentovaných týmů, kterým poskytují relativní volnost v jejich uchopení. Využil toho Todd Phillips s úžasným Jokerem a James Gunn s light-rebootem antihrdinské The Suicide Squad. Úspěch takového počínání potvrzuje i novinka Matta Reevese o hrdinovi Gothamu.
Temnější než Temný rytíř
Batman v mnohém připomíná již zmiňovaného Jokera z podzimu 2019. Příliš se neohlíží na své předchůdce a staví si kolem sebe vlastní Gotham s unikátní atmosférou. Každý z filmů sice přistupuje ke světu a jeho vyznění trochu jinak, ale oba vyzdvihují jeho temnotu a neutěšenost. Batman je v tomto ohledu mnohem názornější. Většina filmu se odehrává v noci za deště a idyla, která v Jokerovi i trilogii Christophera Nolana z let 2005 až 2012 kontrastuje s nechutností běžného života ve městě tu je jen velmi matně naznačena.
Podobně jako v Jokerovi ale budují tvůrci atmosféru promyšleně a komplexně. A to především za přispění skvělé hudby a ozvučení. Hudba funguje hned ve dvou rozměrech: jako kompletní orchestrální soundtrack Michaela Giacchina a jako dobře vybrané písně znějící ve správnou dobu a dlouho. Giacchino mi navíc vyvrátil přesvědčení, že jsou všechny jeho filmové skladby velmi podobné. Doctor Strange a Star Trek se sice pyšní téměř stejným hlavním motivem, v Batmanovi se ale americký skladatel překonal a vytvořil svůj nejlepší počin za hodně dlouhou dobu.
Ruku v ruce s hudbou jde celkový sound design, který je surový a realistický, příkladem budiž střelba z automatických zbraní a projektily odrážející se od Batmanova brnění.
Od Batmana po Riddlera
Už jsem zmínil, že Batman si nepotrpí na zobrazování gothamské smetánky, a to i přesto, že je na ni neustále odkazováno. Bruce Wayne v podání Matta Reevese a Petera Craiga netouží po životě milionáře a úspěšně ho ignoruje. Bohužel to vede k tomu, že s Robertem Pattinsonem bez masky strávíme minimum času. Tvůrci ho sice využívají, seč to jde, dočkáme se i náznaku psychologie hlavní postavy, ale po většinu času – a že ho není málo, film má bezmála tři hodiny – zůstává ledově chladný, drsný a nepřístupný.
Zoë Kravitz je jako Catwoman úžasná. Charakter je navíc výborně napsaný, kočičí žena není ani klasickou hrdinkou, ani nástrojem pro milostný románek. Má svoje vlastní cíle, ba co víc, svojí vlastní příběhovou archu, která se line na pozadí a je chvílemi možná zajímavější než Waynovy rodinné trable.
I hlavní záporák, kterým se stává dlouho zapomenutý Hádankář (Paul Dano), je precizně vystavěn. Aniž by k němu divák nabýval jakýchkoli sympatií, chvílemi se může ptát, jestli on přece jen ten zločinec nemá v něčem pravdu. I přímo v této postavě můžeme najít paralelu s Jokerem, byť velice malou. Joker byl přece jen obětí systému, Riddler se do ní pouze pasuje.
Přes to všechno jsou tu postavy, které fanoušci Nolanova Temného rytíře možná nepoznají. Nechci ale nikterak snižovat výkony jejich představitelů. I přes osobité podání Jeffreyho Wrighta pro mě Jimem Gordnem už navždy zůstane nepřekonatelný Gary Oldman, Andy Serkis jako Alfred zase nedostal příliš prostoru, aby roli vtiskl svou tvář tak, jako před lety Michael Caine.
Batman je detektivka, ale akcí nestrádá
Před uvedením do kin se nechali tvůrci slyšet, že se v mnohém Batman navrátí k původním komiksům. Tudíž, že jeho hlavní náplní práce bude vyšetřování. Je nutné dát jim za pravdu, neboť film skutečně začíná vraždou, prohlídkou místa činu, sesbíráním důkazů, pokračuje jejich analýzou, výslechem svědků a celou dobu směřuje k odhalení pachatele. Zkrátka a dobře svou až christieovskou výstavbu nezapře.
Nemusíte se ovšem bát, že bychom přišli o akční scény. A na takové to předvídání dalších detektivních kroků můžete taky zapomenout. Batman si sice propůjčuje základní příběhové postupy, ale v nitru zůstává akčním filmem s hutnou atmosférou a náznaky psychologických otázek, v čemž mnohem víc než detektivní klasiky připomíná třeba Sherlocka Holmese s Robertem Downeym Jr.
Samotné vyšetřování pak navíc Bruce Wayna dovede k relativně osobním záležitostem. Aniž bych chtěl prozrazovat příliš, zapojení osudu Waynovy rodiny je poměrně zajímavé a je jednou z věcí, kterou zvládá Reeves obratněji než Phillips v už tolikrát zmiňovaném Jokerovi. Batman je ze samotné podstaty zpracovávaného tématu a charakterů mnohem pevněji ukotven ve světě DC a odhalování minulosti tak nepůsobí strojeně.
Že se toho stane
Nejdelší film s Batmanem. Spousta lidí je rádo, mnozí si ale na tříhodinovou stopáž stěžují. Zatímco zpočátku se zdá, že tvůrci nikam nespěchají a dávají expozici dostatek času, zhruba po polovině začne tempo gradovat a je znát, že ve střižně bylo docela dusno. Nechci naznačovat, že by měl snímek být delší, ale scénář jednoduše není koncipován tak, aby se vešel do klasického filmového času.
Proto může ke konci působit děj trochu uspěchaně. Ve chvíli, kdy je divák přesvědčen, že je hotovo, objeví se větší a mnohem globálnější problém. To vede k dalšímu sledu akčních scén a druhému konci. Kdybych byl hnidopich, řekl bych, že konců má Batman hned několik. Není to ale tak zlé, jak se může zdát, každá další fáze končení je trochu jiná a nějak osobitě zajímavá. Jedna z nich navíc láká diváky na potenciální pokračování…
Kamera – inspirace – poslední dílek do skládačky
Ještě jednou se vrátím k atmosféře filmu. Ta je mimo jiné postavená na výborné kameře Greiga Frasera, který pracoval třeba na loňské Duně. Záběry se nebojí být odvážné, často obraz zužují a nechávají nás, abychom si většinu scény domysleli. V akci je naopak kamera příjemně jednoduchá, nechá vyznít dění na plátně a činí ho tak poměrně přehledným.
Asi nejvíc pak exceluje v automobilové honičce, na kterou lákaly už první trailery a která – jak tvůrci už dříve avizovali – skutečně vypadá jako z Mad Maxe. Je rychlá a zároveň drsná, auta toho schytají opravdu hodně a Batmobil není jen dopravním prostředkem, ale účinnou a ničivou zbraní. Přesto nedosahuje takové šílenosti, jako jeho podoba v Temném rytíři a je mi proto o něco sympatičtější.
Batman je skvělý, ale je prostor ke zlepšení
Je zřejmé, že Reevesův Batman bude trpět srovnáváním. Pochopitelně s dřívějšími Batmany, nejvíc pravděpodobně s tím Nolanovým, navíc ale taky se sólovkou Jokera, ke které má ze všech DC filmů asi nejblíž. A naneštěstí z těchto srovnání nevychází novinka v úplně lichotivém světle. Aby dotáhla oba zmiňované filmy (respektive film a trilogii), musela by hlavní postavu víc odhalit. Ukázat nejen Batmana, ale i Bruce Wayna. Vysvětlit divákům, proč je Batman takový, jaký je, a proč je rodinná a psychologická dějová linka důležitá.
Nakonec Batman nedosahuje na Jokera a Temného rytíře ani vykreslením Gothamu jako města, které na povrchu prosperuje a pod ním trpí. Znovu je důvod prostý, tvůrci nás na povrch nevezmou.
Tohle ale nedělá z Batmana špatný film a v mnohém je Pattinson tím vůbec nejlepším netopýřím mužem. Je nejdrsnější, nejšpinavější, má jednu z nejlepších atmosfér budovanou hudbou, střihem a kamerou. Je pravou noirovou detektivkou. Je nejmíň akční a vůbec mu to nevadí. Má výborného záporáka, který ale zůstává padouchem a nestává se z něj antihrdina. Má ale i skvělou Catwoman balancující právě na hraně hrdinky a antihrdinky.
A má světlice.
Batman je výborný Batman. Jako film potřebuje tenhle deštivý klenot ještě trochu obrousit hrany.
