Jmenuji se Vojtěch a studuji rok v Bavorsku. Aby se mi z toho všeho nezatočila hlava, řekl jsem si, že své zkušenosti hodím na papír a třeba někoho pobavím či inspiruji. 

Vlastně nedokážu přesně určit, kdy se ve mně začala rodit myšlenka odjet studovat do Německa, ale už to rozhodně bude pár let. K Německu jsem měl dlouho vztah, ve škole jsem se na hodiny němčiny vždycky těšil. Už jako malý jsem s rodiči byl nesčetněkrát na Rujáně u Severního moře (kterému Němci mimochodem říkají Ostsee, tedy Východní moře), bývalém dovolenkářském ráji východních Němců. Německou stranu Krušných hor jsem poznal jak na lyžích, tak na běžkách. V Berlíně jsem byl ve dvou letech, to si nepamatuji, a pak ve třinácti, což pro mne bylo zlomové. Při nástupu na vyšší gymnázium se úplně nenaplnily mé představy o středoškolském studiu a v kombinaci s první vlnou, jak se tady říká, home schoolingu na jaře 2020 jsem dospěl k rozhodnutí – musím jet teď nebo nikdy.

Pročítal jsem hromady stránek organizací poskytujících výměnné studijní pobyty. Obcházel jsem jejich schůzky, navštěvoval pohovory. Z vysněné představy o studiu ve velkých německých městech (ideálně v Berlíně) postupně přežila jen skalní podmínka, že pojedu kamkoli, pokud to bude finančně přijatelné a bude tam odpovídající škola a zázemí.

A tak jsem narazil na organizaci Euregio Egrensis, která nabízí stipendium pro roční výměnné pobyty v Bavorsku. Poslal jsem přihlášku a motivační dopis. Problém přišel s ubytováním. Vlivem koronaviru zásadně ubyl počet rodin, které by hostujícího studenta byly ochotny přijmout. Pokoušel jsem se o všechny možné varianty, jak si ke škole, kterou mi organizace zajistí, vyhledat možnost bydlení. Do posledního dne srpna 2020 ještě nevěděl, kde budu příští rok studovat. Nakonec jsem ubytování já ani organizace nenašli a zůstal jsem v Čechách. Za chvíli se vše rychle zavřelo kvůli druhé vlně covidu a já byl celkem rád, že jsem zůstal doma.

Na jaře 2021 se objevila možnost bydlení na internátu ve městečku Amberg, kde bych mohl navštěvovat přidružené hudební gymnázium. Bohužel příliš mnoho dalších informací se ke mně nedostalo a zkušenosti o tom, jak to na škole kdesi v Ambergu funguje, jsem musel získávat skrze pátrání po studentech, kteří výměnu absolvovali. Někteří frustrovaní dlouhou druhou vlnou koronaviru, kvůli které se museli vrátit domu a výměna se jim zúžila jen na online výuku, nedávali studijnímu pobytu zrovna deset z deseti. I tak jsem ale místo přijal, v české škole si vyřídil možnost studia v zahraničí a statut individuálního přístupu a v půlce září do zmíněného Ambergu odjel. Tento týden už to bude půl roku.

Škola

Složitost německého školského systému by se dala shrnout do věty: „Nechápeš, jenom si myslíš, že ho chápeš.“ Zaměřím se tedy jen na gymnázium, které studuji. Na rozdíl od nás, v Bavorsku odchází děti na gymnázium v páté třídě a maturitu (tzv. Abitur) dělají o rok dříve než my. Studium lze ukončit i po 10. třídě a dosáhnout tak středního stupně vzdělání. Ostatní pokračují do Oberstufe, což je dvouletá příprava na maturitu. Maturuje se z pěti předmětů, z němčiny i matematiky povinně a písemnou formou. Studenti si mohou vybrat jeden předmět pro písemnou maturitu a tři pro ústní. Oficiálně, alespoň podle maturitní příručky (ano, až tak složité to je), lze maturovat i z češtiny. Nejdůležitějším údajem na maturitním vysvědčení je celkový průměr. Obecně také platí, že maturita v Bavorsku má trochu vyšší hodnotu než maturita v jiných spolkových zemích. Proto i na naší škole jsou studenti z různých koutů Německa, někteří to mají domů dokonce ještě dál než já. Naše gymnázium je hudebně zaměřené a nese jméno Maxe Regera, bavorského komponisty z přelomu 19. a 20. století. Školu navštěvuje přes čtyři sta žáků.

Já chodím do desáté třídy, která je ekvivalentem našeho prváku. Na první pohled mě na začátku roku překvapilo několik věcí. Bavorsko je velmi věřící zemí, nejsilnější pozici tu má katolická církev. Dvakrát týdně tedy probíhá náboženství pro věřící, pro ateisty je určena etika. Ta se věnuje převážné antické filozofii ale také moderním myšlenkovým směrům. Zatím mě na etice nejvíce zaujala analýza krátkého oscarového snímku Balance, který se věnuje jednomu etickému problému. Jelikož se jedná o hudební gymnázium, všichni stálí žáci mají dvakrát týdně přehrávky. K tomu je přidružená i výuka hudební teorie a dějin hudby. O něco větší důraz než u nás je  kladen i na sport. Ten je třikrát týdně. Nejvíce šokující pro mě bylo, že všichni žáci mají od nástupu na školu povinnou latinu a v naší třidě jsou již na takové úrovni, že se v hodinách věnují překládání textů. A to dokonce i na úkor druhého cizího jazyka, se kterým začínají až na vyšším gymnáziu, pokud se rozhodnou v latině nepokračovat.

Snažil jsem se zjistit, kde je původ tak intenzivní výuky již mrtvého jazyka a dostalo se mi odpovědi, že je to částečně kvůli tomu, že gymnázium je hudební a částečně je to tak trochu relikt vzdělávací kultury. Nechci ale tímto mluvit za všechny bavorské střední školy, náplň výuky se na každé škole dost liší. Co se přípravy do života týče, latinu vyvažuje výuka hospodářství, která se věnuje praktickým a aktuálním věcem. Právě teď například probíráme systém sociálního zabezpečení a způsoby řešení bytové krize.

Internát a kdo je vlastně Erzieher?

Internát, na kterém bydlím, je státním internátem přidruženým ke gymnáziu. Vše se nachází v jedné budově a do školy to tak mám nějakých dvacet schodů.  Na internátu jsou i studenti jiných  amberských škol a výhodou je, že funguje včetně víkendů. Je tak ideální pro výměnné studenty, kteří si nemusí shánět na víkendy jiné možnosti bydlení. Zahraniční studenti tvoří tak pětinu celého internátu. Ceny za internát jsou v podstatě stejné jako v Čechách.

Já patřím do nejstarší skupiny studentů nazývané Oberstufe. Pro ni platí každý den mezi pátou a půl sedmou tzv. Studierzeit, kdy by měl každý student být na svém pokoji a věnovat se učení, pokud není omluven pro nějakou volnočasovou aktivitu. Veškerá pravidla fungují na principu důvěry a předpokladu, že každý je zodpovědný za svou studijní přípravu. Nikdo tedy nekontroluje, zda člověk celou dobu sedí nad otevřenou učebnicí. Návrat na internát je večer do desíti hodin. Okolo jedenácté chodí vychovatelé, německy Erzieher, což nezní tak bachařsky jako v češtině.

Stravu máme zajištěnou třikrát denně. Všichni studenti se tak třikrát denně sejdou na společném jídle. Před obědem vždy někdo přečte krátkou modlitbu. Bavorsko totiž patří jedné k nejvíce věřícím spolkovým zemím. Jídlo si tu nemohu vynachválit. Vždy je na výběr i z vegetariánské a veganské alternativy. Ve volném čase je k dispozici malá sportovní místnost. Ve večerních hodinách je otevřený nealkoholický bar s kulečníkem a stolními hrami.

Pokud je příznivá covidová situace, každý týden probíhá ve školní tělocvičně sportovní večer, kdy se hraje fotbal a další hry. Stejně tak je pravidelně autogenní trénink, což je ve zkratce něco jako meditace pro začátečníky. Čas od času má také každá věková skupina svůj společenský večer. Život na intru hezky shrnuje toto video (bohužel jen německy).

O Ambergu, životě na internátu a dalších perličkách ze života v Bavorsku napíšu zase příště.