V jednom ze svých mnoha komentářů o brexitu se britský herec Hugh Grant vyjádřil: „Brexit je perfektní příklad toho, jak se národ může sám střelit do vlastní nohy.“ Pouhých pět let po oficiálním odchodu Spojeného království z Evropské unie většina Britů souhlasí, z velké části proto, že těžko hledají pozitivní změny. Konzervativci, z jejichž řad vzešla iniciativa pro brexit, změny zaznamenávají. Jde však o změny negativní, které se projevují historickou ztrátou hlasů a klesající oblíbeností mezi veřejností ku prospěchu mladé, populistické Reform Party. V tomto článku přinášíme shrnutí současné nekonzistentní situace v Londýně ve vztahu k brexitu a tradičním politickým stranám.
Jednatřicátého ledna tohoto roku uplynulo pět let od oficiálního, takzvaného „tvrdého“ brexitu, kdy, jinými slovy, Británie opustila volný unijní trh a znovu objevila svou suverenitu. V Bruselu se, dle očekávání, příliš neoslavovalo. Nicméně také náladu v Londýně lze nejlépe popsat slovy jako „ponurá“ či „nejistá“, což indikuje nejenom dosavadní neúspěch brexitu na politickém a světovém poli, ale také nenaplněná očekávání Britů, kteří s entuziasmem ve volbě před osmi lety zaškrtli „leave“.
Referendum v roce 2016 bylo hned z několika ohledů bezprecedentní a kontroverzní. Debata kolem brexitu nabrala obrátky a byla živena spoustou nepodložených, populistických argumentů. Pravicová Konzervativní strana byla polarizována, a přestože její oficiální lídři byli ve většině proti odchodu, Boris Johnson a jeho příznivci dokázali debatu otočit ve svůj prospěch a zaujmout veřejnost.
Britský parlamentní systém není příliš vhodný pro referenda, z velké části kvůli své parlamentní suverenitě, která by, dle britské nekodifikované ústavy, neměla být narušena, což referendum teoreticky může udělat. Nástroje přímé demokracie, mezi které referendum patří, jsou ale velmi oblíbené veřejností. Dávají lidem možnost rozhodnout přímo o tom, co bývá běžně podrobeno debatám a volbě v parlamentu a procesu, který je většině občanů vzdálený.
Vysoká imigrace ze států východního křídla Evropské unie a nadřazenost evropských práv těm britským jsou jen dva příklady argumentů, kterými politici jako Boris Johnson apelovali na Brity a snažili se je přitáhnout na stranu pro odchod. A úspěch se dostavil, když byl Brexit schválen v poměru 51, 9 % hlasů pro a 48,1 % hlasů proti.
Referendum odstartovalo dlouhé debaty mezi Británií a Evropskou unií, trvající čtyři roky a naplněné emocemi na obou stranách. Spojené království bylo do té doby neodmyslitelnou součástí Unie. Tuto větu ale slyšíme spíše z Bruselu než z Londýna, kde se politici podporující brexit snažili, a stále snaží, přesvědčit Brity, že Británie byla nejmocnější jako impérium. Tedy v době, kdy působila samostatně a kdy Londýn, spíše než Brusel, byl centrem a metropolí.
Od roku 2016 se ale mnoho změnilo. Popularita Konzervativní strany, ze které se oddělila skupina hlavních iniciátorů brexitu, se rapidně snížila, a to především v posledních pěti letech. Zatímco v generálních volbách v roce 2019 strana vyhrála se 43,6 % hlasy (strana Labour získala 32,1 %) a v první vlně pandemie na jaře 2020 strana s Borisem Johnsonem v čele dosáhla až 51% oblíbenosti, v době psaní tohoto článku se konzervativci drží s pouhými 21 %, podle průzkumu veřejnosti provedeným společností Politico a potvrzeným společností YouGov. Tyto zvraty v popularitě mají hned několik příčin. Mezi ty nejsignifikantnější a spolukorespondující patří neúspěch Brexitu a narůstající podpora pravicové Reform Party.
„Get Brexit Done“
Jak již bylo naznačeno výše, referendum nepředstavovalo tu nejlepší formu, jak rozhodnout o budoucnosti britského členství v EU, což se odrazilo i na výsledku. Procentuální rozdíl 3,8 % je ekvivalentní s přibližným rozdílem 1 200 000 v hlasech voličů, přičemž celkový počet platných hlasů činil 33 577 342. Británie tedy opustila EU bez zásahu či rozhodnutí Parlamentu, který prakticky ve všech ostatních případech vykonává veškerá rozhodnutí a jeho moc je legitimizována voliči v každých volbách.
Spolu s atraktivním heslem „Get Brexit Done“ Boris Johnson vyzdvihoval finanční výhody brexitu (místo do Bruselu půjdou peníze z daní na modernizaci National Health Service, státního zdravotnického systému) a probouzel v Britech návrat k suverenitě (Spojené království bude opět samostatným a úspěšným hráčem na světovém poli). Realita ale není ani zdaleka tak růžová. I přesto, že dostává stále více peněz ze státního rozpočtu, NHS nefunguje a mezi veřejností se proto netěší oblíbenosti. Návrat k suverenitě rozhodně není v náladě Britů patrný – nelegální imigrace se nesnížila a britský právní systém není na její řešení o nic lépe vybavený než ten evropský. Ani snaha o uzavření výhodnějších obchodních smluv s ostatními zeměmi se nezdařila a Británie rozhodně není považována za světového hráče. Podle veřejného průzkumu společnosti YouGov z ledna tohoto roku, pouhých 11 % Britů považuje brexit za úspěch, přičemž 55 % by dnes v případě dalších referenda volilo „zůstat“.
„Make Britain Great Again“
Za historickým neúspěchem konzervativců v posledních volbách konaných v červenci loňského roku nestojí pouze nepovedený brexit, silnější Labouristická strana nebo fakt, že se u moci udrželi dlouhých čtrnáct let. Velký vliv měla také pravicová, populistická Reform Party. Tato mladá strana (založena v roce 2018) v čele s Nigelem Faragem, velkým obdivovatelem Donalda Trumpa a Elona Muska, si získala ty pravicové voliče, které konzervativci zklamali nejen realitou brexitu, ale také svým nemalým počtem skandálů.
Nicméně, díky silné podpoře od Elona Muska na jeho sociální síti X nyní, necelých sedm měsíců od loňských voleb, Reform Party přebírá voliče také vítězné Labour Party, která slibovala reformu na mnoha frontách, ale, jak se ukazuje, žádné konkrétní plány neměla. Nigel Farage se promptně chopil šance a nyní s heslem „Make Britain Great Again“, ne náhodou podobným tomu Trumpovu „Make America Great Again“, vítězí ve veřejných průzkumech. Přestože čísla jsou velmi těsná, na začátku února tohoto roku se Reform Party stala nejpreferovanější stranou s 26% podporou, Labouristickou stranu by volilo 25 % voličů a Konzervativní stranu pouze 21 %. Přestože v Parlamentu tvoří hlavní opozici konzervativci, přízeň veřejnosti Labour Party ztrácí ku prospěchu Reform Party.
Reform Party u moci nebo zpátky do EU?
Brexit byl produktem populismu a nenaplnil očekávání, protože Britové se, ani po pěti letech od oficiálního odchodu z Evropské unie, nemají lépe, což vede ke zklamání a má hned několik konsekvencí, například propad Konzervativní strany nejen v posledních volbách ve prospěch Labouristické strany, ale také k celkovému snížení oblíbenosti a kredibility konzervativců mezi veřejností. Z toho se daří benefitovat relativně nové Reform Party, která rozhodně neulehčuje práci vládnoucím labouristům a dokonce je, pouze několik měsíců po generálních volbách, předhání v průzkumech.
Co čeká britskou politiku v blízké i vzdálené budoucnosti, je těžké předvídat. Nigel Farage má spojence v Bílém domě a Elon Musk mu zprostředkovává pozornost mezi Brity i celosvětově, ale je nepravděpodobné, že by se v dohlednu mohla jeho strana chopit vlády. Podobně těžko představitelný se jeví i brzký návrat Spojeného království do Evropské unie, protože, přestože polarizovaný, britský národ je pyšný, a tento krok by se pravděpodobně zdál ponižující i těm největším odpůrcům brexitu.
