Právě si prohlížíte „Brigádu v KFC bych vám doporučil, pokud se fakt nemáte rádi.“ O pracovních podmínkách brigádníků

Studenti bez zkušenosti hledající první brigádu nebo třeba matky na mateřské patří mezi skupiny, pro které může být shánění práce velmi náročné. Často zjistí, že jedinou možností v rámci jejich potřeb je brigáda ve fastfoodu. Dostávají se tak do pozice, ve které často nemají mnoho jiných nabídek. Snadno se tedy přehlíží jejich pracovní podmínky.

V tomto článku se konkrétně zaměřujeme na jednoho z nejtypičtějších zaměstnavatelů studentů – KFC. Podklady pro tento článek vychází z internetových fór, recenzí a několika kvalitativních rozhovorů s bývalými zaměstnanci KFC, kteří s námi mluvili pod podmínkou zachování anonymity. Oslovili jsme i KFC, odpověď jsme ale neobdrželi.

Postupně se zaměříme na čtyři nejvíce alarmující oblasti: ohodnocení, hygiena, způsob vedení směn a možnosti řešení situace.

Po internetovém vyhledání hodnocení práce zaměstnanci se většinou objeví to stejné:

„Díky této zkušenosti vím, že už nikdy nechci pracovat ve fastfoodu.“

„Možnost kariérního postupu žádná, pokud si to člověk nevybrečí.“

„Nic se mi tam nelíbilo. Zaučování bylo příšerné.“

„Jeden člověk vás může nechat vyhodit, i když nepracuje na stejné pobočce a tedy vás vůbec nezná.“

„Neustálá nálož změn a zbytečný tlak a dohled z vyšších sfér, které furt vymýšlí, jak práci zkomplikovat a udělat těžší než už je.“


Ohodnocení aneb ,,Mínusy: plat, vykořisťování zaměstnanců.“

Většina bývalých zaměstnanců se shoduje na tom, že pokud svou práci děláte dobře, tak je plat zcela neodpovídající. Pobočka od pobočky se také liší bonusy a rozdělování spropitného.

„Spropitné rozhodně každý neměl, byl to způsob, jak nás ‚motivovat‘, abychom dělali všechno podle jejich požadavků. Takže když jsem odmítl jet pro něco do jiné pobočky, neměl jsem spropitné, protože to si přece nemůžu dovolit. Ale já odmítl z toho důvodu, že by mi ten čas na cestě tam a zpět nikdo neproplatil. Ano, vycházelo to třeba na 350 korun v drobácích, ale občas se mohlo stát, že člověk na kase ho nemusel dostat, protože měl nízký upsell. Upsell je to, když lidem vnucuješ nějaký omáčky, shaky nebo maso navíc a máš z toho upsell. Občas se ale mohlo stát, že člověk, měl v průměru špatnej upsell a tím pádem neměl nárok na dýško, zatímco všichni ostatní kromě kasy dostávali dýško nehledě na jejich osobní prospěch,“ popisuje první z vyslýcháných brigádníků.

Na webových stránkách fastfoodu jsou k dispozici pouze vágní a nespecifikované pracovní podmínky, mezi kterými chybí právě třeba platové ohodnocení. K němu se zaměstnanci vyjadřují následovně:

„Plat byl tenkrát (2019, pozn. red.) fakt směšnej, asi 80 na hodinu.“ nebo „Plat se skládal ze dvou částí: sazby na hodinu (91 korun) a příplatku za nošení uniformy (10 korun na hodinu), takže dohromady jsem měl 101 na hodinu, ale částka se mohla měnit, stačilo mít třeba trochu zadělanou zástěru a neměl jsem těch 10 korun příplatek.“

Redukovat ale ohodnocení pouze na peníze by bylo naivní, spokojenost zaměstnanců je navázána i na verbální ohodnocení nebo jednoduché pochvaly, i ty často nejsou dostatečné. „Pochvalu jsem dostal snad jen jednou, když jsem tam zůstal asi hodinu sám na celý servis, protože si kolega prodloužil přestávku, kterou já nikdy neměl,“ doplňuje bývalý pracovník KFC.

Odpovědi nebyly samozřejmě jednomyslné, proti těmto výpovědím nám bylo řečeno například: „Pokud jsi šel do něčeho vlastního, co jsi jako zaměstnanec nabídl ze své hlavy manažerovi, tak už jen za iniciativu byla pochvala, dále pokud jsem něco jako instruktor zrealizoval a posílal jsem týdenní reporty pravidelně a včas, tak jsem pochvalu dostal. S platovým ohodnocením jsem byl naprosto spokojen.“

Neúměrnost platu vůči výkonu je ale skloňována jako jeden z hlavních důvodů odchodů zaměstnanců: „Do covidu to bylo docela dobrý, pak jak začal covid, tak nám hodně zkrouhli všechny bonusy a tak, takže potom to bylo jen smutný tam pracovat,“ vysvětluje jeden z oslovených zaměstnanců.


Hygiena: larvy ve filtru

Zaznamenali jsme i rozdílný přístup k hygienickým podmínkám, zacházení s jídlem i odpadem. Někteří zaměstnanci říkají: „Ano, na hygienu se dohlíželo, vše muselo být čisté a čerstvé, s potravinami se zacházelo podle standardu ROCC 2.0.“ – policy je zde nějak nastavená, ale prakticky to tak nefunguje všude, a někde jenom částečně, jak vyplývá z dalších výpovědí– „Měli jsme si každé půl hodiny mít ruce. Jediný, kdo to dělal, jsem byl já.“ nebo „Hygiena se mi zdála docela ok navenek, ale v těch prostorech dole to bylo odporný a smrdělo to tam.“

Pár zmínek padlo i o odpadu. Navenek se na některých pobočkách tvrdí, že je vše řádně roztříděno, ale tato premisa končí za dveřmi kuchyně, kde se všechno smísí do jednoho černého pytle, a nakonec se vyhazují do směsi. Zajímavé jsou taky praktiky, kdy se nevyužité jídlo zalévá olejem, aby si ho nikdo nemohl vzít domů. Také se takto zaléval odpad, co se nechával před pobočkou, aby ho nemohli odnášet bezdomovci. Někteří zaměstnanci nechali zbytky před pobočkou nebo zbytky předávali přímo bezdomovcům, ale to prý nebylo moc populární.

Svoje zkušenosti popisuje jeden z bývalých pražských brigádníků:

…to jsem tam pracoval rok a půl a ani jednou jsem neměnil olej ve fritéze a co jsem slyšel, tak jsem nebyl jedinej, kdo to neumí, to samý třeba ty podložky ve stroji na nápoje na bezedný kelímek, tak jednou tam prej kolegyně našla larvy v tom samotným fitru, protože to tam funguje na tom principu, jestli si na to někdo vzpomene nebo jestli se na to zeptá manažer. To samý se prostě týká všeho hygienickýho, dokud to nevidí manažer, tak se prostě nic nedělá.

A myslíš, že to takhle je na všech pobočkách, nebo specificky na vaší pobočce?

Na to jsem se taky často ptal sám sebe, upřímně řečeno, nevím. Naše pobočka byla odlehlá, takže na takovým Chodově by to mohlo být mnohem lepší z hlediska kontrol.

Chodily k vám kontroly často?

Jakože kontroly nízkých úrovní chodili často, zatímco ROCC (největší kontrola/audit, pozn. red.) chodil málokdy, ale u něho se dopředu vědělo, že přijde den nebo pár hodin předem. Fungovalo to tak, že nějaká bližší pobočka se ozvala, že jsou u nich a ať se taky připravíme. Prostě se o nich vědělo, takže to nikdy nebyla přepadová akce, kdyby nás zastihli nepřipravené.

Chápu správně, že jste se tedy připravovali nějak dopředu, aby to pozitivně ovlivnilo hodnocení?

Třeba se na ty směny vybírali schopnější lidi, co to zvládnou.

Jak naznačuje předchozí rozhovor, dostáváme se k nejproblematičtějšímu místu KCF provozů – manažerům. Jejich úroveň je podle vyjádření dost rozlišná a jejich pečlivost se automaticky projevuje na kvalitě hygieny.


Manažeři a atmosféra na směnách – pobočky vedou nekompetentní lidé, někdy dokonce se základním vzděláním. Samé zkázy, žádná pochvala

Všechno zmíněné nás vede k pravděpodobně největšímu problému brigád. Slibovaná záruka možnosti kariérního růstu nemusí být dobrá, do pozic se často dostávají nekompetentní lidé. Častý problém je i nadřazenost manažerů, kteří svou moc zneužívají k ponižování zaměstnanců. Zaměstnanci zmiňovali, že k manažerům často cítili odpor či strach. To, že se někomu vymění třikrát za dva měsíce celý manažerský tým, není pro mnohé žádným překvapením. Je to problém, který můžeme vidět naskrz výpověďmi z jednotlivých let, takže se v této oblastní nic nemění.

„Neoblíbení“ zaměstnanci snadno dostali za své „pochybení“ černý puntík, který znamenal snížení dýšek. Stává se, že noví brigádníci nejsou řádně proškoleni, a když následně udělají něco špatně, přichází automatické okřiknutí a často hloupé poznámky či osobní útoky.

Přinášíme jen zlomek stížností:

„Chování manažerů bylo naprosto katastrofální. Oni po nás požadují, aby na nás byl spoleh, ale když jednomu napíšete – nemůžu do práce, jsem nemocná – a pak ten manažer to ani neřekne směně, která má být za tři dny, a pak za to dostanete postih, tak to je opravdu vrchol.“ – z interentových recenzí

„Ty manažeři na nás prostě často dost s*ali, jako ve všem. Manažeři jsou úplně náhodně vybíraný. Vždycky je to pak o tom, že buď je ten manažer strašně schopnej nebo je to absolutní kokot, kterej neumí nic, kterej jenom na tu směnu přijde, sedí tam, absolutně nic nestíhá a prostě ta celá směna s ním je prostě peklo,“ vypovídá další z bývalých zaměstnanců, který se nám ozval.

„…Hned ve 4 ráno jsem měl být opět v práci, tak jsem se tam snažil dovolat, ale nic. Tak jsem psal, že se velice omlouvám, ale mám nákrčník a poraněné rameno a minimálně 14 dní se tam nedostanu. Zprávu jsem měl doručenou a asi v 5 ráno telefonát, kde jako jsem. Další den jsem tam tedy došel na směnu a bylo mi sděleno, že jim žádný zprávy nedošly, tak jsem ukazoval ty své, že jsem jin opravdu psal. Poté si všimli mého nákrčníku a totálně mě seřvali, že s tím mě tam nepustí a jsem úplně blbej já. Přesto, že jsem jim do telefonu říkal, že ten nákrčník mám,“ dozvídáme se z dalšího rozhovoru.

„Možnost profesního růstu tam nějaká byla, ale samozřejmě jen pro ty, kteří vyhovovali manažerům. Rozhodně jsem prošel osobním rozvojem a rozhodl se, že takovou práci už nikdy nechci,“ popisuje svou skušenost další bývalý zaměstanec na online hodnocení.

Získali jsme i výpovědi akcentující chování na hranici nebo za hranicí profesionality: „Vím, že manažer šel nějak pomáhat ve špičce a bylo to divný, několikrát mě třeba chytnul za pas, aby mě ‚posunul‘ a tak. Bylo mi šestnáct.“ nebo „Často bylo to, že když byl manažer mladej týpek, tak se přátelštěji choval k ženským kolegyním a často ony byly v manažerský místnosti místo toho, aby pracovaly.“

Mimo špatné fungování týmu pod nestabilním vedením zaznívala často jako problém i nedůvěra mezi samotnými kolegy. Zvlášť nás zaujal příběh, kdy na pobočce nebylo dost uniforem. Často se tak stávalo, že si je zaměstnanci vzájemně kradli: „Na patnáct lidí bylo třináct celých uniforem a vždycky si někdo musel vytáhnout černýho petra a najít chybějící kus. To znamenalo že třeba ty jdeš do šatny, najdeš tam nějakou otevřenou skříňku a doufáš že ten člověk si tam nechal uniformu, a tak jsem prostě ztratil pásek, jmenovku, kšiltovku, zástěru, a to se tam dělo na denní bázi.“

Někteří měli ze svého týmu dobré pocity, jiný místo podpory vnímali, že se jich chtějí spíš zbavit. Pro některé byl zbytek týmu spíše i přítěží: „Musela jsem navíc dělat práci i za jiné kolegy, kteří to pořádně neudělali. Tudíž práce navíc a nezaplacená. (…) Oni se flákali.“


Lidé se k nám chovají jak ke kusu hadru

Může to působit, že se jedná o ojedinělé případy, ale výpovědi se často shodují napříč časem, místy i kraji. Na závěr můžeme vybrat třeba:

  • Recenze ze Zlínského kraje: „Nikomu bych zde nedoporučil pracovat, minimální plat za extrémně moc dřiny. Vedoucí směny je totální kretén. Ubohých 114 korun za hodinu (k 2. lednu 2023, pozn. red.) má dokonce i uklízečka na hajzlech, práce jak za minulého režimu. Nevýhody: Manažeři jsou ti, co jsou výš a musí si povyšovat ego, málo peněz za moc dřiny.“

  • Recenze ze Středočeského kraje: „Hned první týden jsem zjistil, jak strašně depresivní místo to je. Zákazníci se chovaj jak hovada. Manažeři se chovaj, jak kdyby byli něco víc a dokázali víc a tohle všchno za krásných 100 Kč na hodinu (k 4. prosinci 2022, pozn. red.). Od té doby, co jsem začal chodit na brigádu jsem se necítil hůř:DD Nevýhody: Chci umřít pokaždý, co tam přijdu.“ A také ,,… nedodržují pracovní pozici, na kterou jste byl přijat. Manažerka nevhodné chování k zaměstnancům, arogantní.“

  • Recenze z Jihočeského kraje: „Šla jsem tam jenom kvůli penězům a kvůli tom, že jsem to měla poměrně blízko a nemusela jsem dojíždět, řeknu vám, že do KFC nechoďtě ani kdyby to byla vaše poslední možnost, je to fakt hrůza a děs, nečekala jsem, že to bude takhle odporné, chování k brigádníkům strašné, chtějí po vás, abyste makali a oni si mohli válet prdel někde u kafíčka, o platu ani nemluvím, měla jsem mít 110kč/hod a mám 96kč/ hod (k 7. červenci), takže je to hnus. Za tu práci, co dělám, jsem dostávala úplné hovno, nezastavíte se tam a ani mi nedávají pauzy, i když jsem si o ně zažádala. Jako fakt nechutný, člověk tam celý den pracuje a dostane hovno, nejhorší je, že když jednou nemůžete přijít na směnu, tak vám dají sankci a ještě budete platit, i když jste brigádník a nechodíte tek často. KFC je fakt noční můra, jesli existuje peklo na zemi, tak je to 100 % kfc. Od teď už vím, že už nikdy nechci pracovat ve fasfoodu. Byla jsem tam dva měsíce a stačilo, skončila jsem, už bych tam nevydržela, za ty peníze? To, že i za vynášení odpadků budete mít 10x víc, tím to shrnu, kfc je hnus, ani kdybyste měli poslední možnost, tak tam nechoďte.“

  • Recenze z Ústeckého kraje: „Nejistota – vezmou vás po 14 dnech vás vyhodí bez důvodu aniž by vám dali možnost růst. Už nikdy.“

  • Recenze z Prahy: „Pracoviště plné stresu a nespravedlnosti, do společnosti kfc bych už nikdy nešel pracovat, nedodržují svá slova a všude vládne nespravedlnost (alespoň na pobočce, kde jsem pracoval já)“ anebo  ,,…díky své politice získávají vedoucí pozice děti a děti nemohou mít modrost potřebnou k vedení lidí. Možná znají správný postup přípravy sendvičů, ale vedení směny není jen o správném postupu sendvičů a to náctiletí ještě nemohou pochopit a proto se mi nelíbí politika ve fastfoodech.“

Ptali jsme se i na možnosti zpětné vazby, ale vypadá to, že žádné nejsou: „Nikdo se nás neptal na zpětnou vazbu nebo nedal možnost, kam si stěžovat, maximálně jsme mohli manažery pomlouvat za zády,“ popisuje jeden že zaměstnanců.

Problémy zaměstnanců nepřicházejí jen zevnitř, ale často se zmiňuje také chování zákazníků: „Ponižování a urážení ze strany zákazníků je na té práci nejhorší. Lidé se k nám chovají jak ke kusu hadru,“ uzavírá jeden z oslovených respondentů.

Kdybys zpětně věděl jak to tam fungovalo, nastoupil bys tam?

Určitě ne.

Erika Kubálková

Zabývám se v textech hlavně feminismem, různými emancipačními hnutí, aktivismem a případně kulturou. Studuju gymnázium, od příštího roku tělový design na FAVU. Věnuju se umění, poezii, aktivismu a budování láskyplných vztahů s kámošstvem.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..