Téma Green Dealu se v české společnosti znovu otevřelo po výsledcích parlamentních voleb. Pravděpodobná budoucí vláda se k dohodě nestaví tak pozitivně, jako to bylo u té současné. Hlavní změna by mohla nastat zejména ve výměně šéfa resortu životního prostředí a významného podporovatele Green Dealu Petra Hladíka. Toho by měl vystřídat Petr Macinka, který se staví zásadně proti této iniciativě. Zelená dohoda má spoustu odpůrců, ale i zastánců napříč Evropou. Zatímco někteří volají po naléhavosti, s kterou bychom měli adresovat změnu klimatu, jiní poukazují na nerealistické cíle a ekonomické problémy vyplývající z této iniciativy.
V čem Green Deal spočívá
Green Deal, který v roce 2019 schválily všechny státy Evropské unie, navazuje na Pařížskou klimatickou dohodu platící od roku 2016. Ta si klade za cíl udržet oteplování atmosféry pod 2 stupně Celsia ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí. Zelená dohoda pak stanovuje pro Unii konkrétnější cíle a kroky, jak je naplnit. Evropa se díky tomu má stát do roku 2050 prvním uhlíkově neutrálním kontinentem. V praxi to znamená, že vyprodukuje tolik skleníkových plynů, kolik jich je schopna z atmosféry zase odstranit. Dalšími z cílů dohody jsou pak udržitelné zemědělství, zdravé životní prostředí a oběhové hospodářství.
Právně závaznou se uhlíková neutralita pro všechny členské státy stala v roce 2021 schválením klimatického zákona, který stanovuje další cíl na snížení emisí o 55 % oproti roku 1990 do roku 2030. Strategií pro naplnění tohoto závazku a hlavní páteří Green Dealu je legislativní balíček Fit for 55. Soustředí se především na postupnou transformaci ekonomiky na ekologickou za podpory ohrožené skupiny obyvatel. Dále si zakládá na tom, aby firmy za své znečišťování platily například koupí emisních povolenek, což by je motivovalo k zavedení ekologičtějších postupů. Pro zavedení těchto kroků nabízí Unie svým státům finanční podporu, Česká republika jen za rok 2024 získala pro tyto účely přes 75 miliard korun.
Podpora v Evropském parlamentu klesá, globální oteplování nezpomaluje
Při schválení získal Green Deal podporu necelých sedmdesáti procent parlamentu. Dnes se stále více ozývají hlasy pro jeho odložení či zmírnění některých požadavků a cílů. Green Deal byl vydán a přijat před covidem, začátkem války na Ukrajině a energetickou krizí – událostmi, které významně ovlivnily evropskou ekonomiku. Ekologické závazky by podle některých více snížily konkurenceschopnost evropských podniků. Unie by tak musela řešit nové hospodářské problémy dříve, než by se vzpamatovala z těch minulých. Podle studie z roku 2024 navíc 12 států, včetně velkých ekonomik jako Německo nebo Itálie, nezvládnou bez zásadní změny ve svém přístupu cíle na rok 2030 splnit. Nenaplnění závazků se dá odčinit koupí tzv. uhlíkových kreditů od států, co své závazky dodržely. V současné situaci by ale kredity nevystačily na všechny státy, a tak by některým hrozila žaloba a následné sankce.
Ekonomická rizika jsou skoro jistá, mnohem víc by nás ale mohla stát nečinnost. S globálním oteplováním se pojí extrémnější projevy počasí jako jsou vlny veder, tužší zimy, narůst srážek nebo požárů. Za posledních 40 let tak způsobené škody přesáhly 487 miliard eur a ztráta na životech vystoupala nad 138 000 lidí. Odhady na náklady dekarbonizace se pohybují okolo 2,5 % světového HDP. Naopak náklady na nápravu způsobených škod nabývají hodnoty 10 % světového HDP a postupně by měly narůstat.
Ano se od Green Dealu odvrací, programové shody s motoristy ale nemá
TOP 09, Piráti, STAN a ANO, to byly české strany, jejichž europoslanci Green Deal při jeho schvalování podpořili. Po opuštění liberální politické skupiny Renew People se ANO připojuje do nově vzniklých Patriotů pro Evropu. Mezi jejich hlavní cíle patří zastavení migrace a změna Green Dealu. Hnutí zejména nesouhlasí s balíčkem Fit for 55. Dle jejich názoru samotná Evropa globální oteplování nijak nezpomalí a nevidí tedy smysl v omezování emisí, jaké požaduje evropská strategie. Opatření by se více měla soustředit na adaptaci na současnou situaci. Green Deal považují v současné podobě za mrtvý a je na místě ho zrušit.
Po výsledcích voleb a vyjednávání mezi stranami by v čele Ministerstva životního prostředí měl usednout Petr Macinka, předseda Motoristů sobě. Strana podporuje těžbu uhlí a uhelné elektrárny, dokud je plně nenahradí jádro a plyn. Za potřebné vidí omezení restrikcí Green Dealu bránící údajně ekonomickému rozvoji. Změna klimatu je dle jejich programu ideologický konstrukt, snaha o globální ovlivnění klimatu je iluzorní a vede jen k ochuzení obyvatel. Kromě odmítnutí Green Dealu se ale na moc otázkách týkajících se životního prostředí s vítěznou stranou neshodnou. Motoristé odmítají například podporu obnovitelných zdrojů, kotlíkové dotace, programy jako Zelená úspora a bezzásahovost do národních parků. ANO ale všechny tyto body podporuje.
Neshody v programu jsou jedna z věcí, na které poukazovalo přes 700 českých vědců v otevřeném dopise Andreji Babišovi a Petru Pavlovi. Bojí se, aby resort životního prostředí vůbec usiloval o jeho ochranu, když se ministrem stane právě Macinka. Petice proti jeho jmenování má přes 6 000 podpisů a v neděli 19. října se sešlo na pražské demonstraci se stejným požadavkem více než 2 000 lidí. Babiš ekology vyjadřující své obavy pozval k jednání, zavrhl ale, že by ministerstvo měl dostat někdo jiný než motoristé.
Změna může přijít jen z evropských orgánů, odmítnout dohodu už nemůžeme
Slib o odstoupení od Green Dealu není jednoduché naplnit. Dohodu a její cíle na roky 2030 a 2050 schválily minulé vlády a v případě jejich nesplnění by naší zemi hrozila žaloba a finanční i právní postihy. Jediná cesta, jak Green Deal omezit, vede skrze prosazování změny v Evropském parlamentu, případně dalších evropských orgánech. Názory na Zelenou dohodu jsou v Evropském parlamentu roztříštěné. Převážně severské státy podporují její zachování, další chtějí, aby byly cíle více flexibilní, a poslední skupina států, včetně České republiky, jsou v otázkách dohody více zdrženlivé. Nedá se tedy s jistotou určit, zda se takto rozdělený parlament shodne na konkrétních krocích většinově požadované změny.
Další otázkou je, jak se naše budoucí vláda postaví k balíčku Fit for 55. Ten se nepřijal do naší legislativy jako celek, schválené byly pouze některé body. Emisní povolenky představují jeden z nich. Znečišťovatel si musí platit za každou tunu vypuštěného oxidu uhličitého nad povolené množství, které se bude postupně snižovat. Pravděpodobné budoucí vládnoucí strany se k povolenkám vyjadřují velmi negativně a jejich zrušení je dle nich na místě. Pro porušení tohoto a dalších svých klimatických závazků bylo například Polsko postaveno před evropský soudní dvůr, což by se tedy mohlo stát i České republice.
Evropa není sama
Evropský Green Deal není jedinou iniciativou tohoto druhu. Pařížskou klimatickou dohodu ze všech států OSN nepodepsaly pouze Írán, Jemen, Libye a nově od ní pod Trumpovou administrativou odstoupily i Spojené státy americké. Naopak mezi státy, které se pustily do boje proti klimatické změně po hlavě, můžeme jmenovat Austrálii, Spojené království nebo třeba Japonsko či Jižní Koreu. Čína si kromě označení největší světový znečišťovatel drží zároveň prvenství ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů a uhlíkové neutrality plánuje dosáhnout do roku 2060.
Snahy můžeme pozorovat po celém světě a uvidíme, co přinesou budoucí jednání. Na konci listopadu proběhne Konference OSN o změně klimatu 2025 (COP30) v Brazílii. V Evropském parlamentu se stále řeší podoba a schválení balíčku Fit for 55. A samozřejmě záleží, jak bude vypadat naše nová vláda a kdo nakonec dostane post ministra životního prostředí.