V Jihlavě se ve dnech 25. až 30. října konal každoroční festival dokumentárního filmu. Jaké snímky u diváků získaly největší obdiv? Které filmy byly více než aktuální a na jaká témata by bez filmu už třeba nikdy nepřišla řeč?
Česká radost
I letos byl festival rozdělen do několika soutěžních kategorií. Pro mě byla nejzajímavější kategorie česká radost. Je určena pro české tvůrce a letos v ní soutěžilo dvacet čtyři filmů. Vítěze vybírala odborná porota. Jako dobrovolník jsem na festivale měla často příležitost dát se do řeči s návštěvníky a při debatách o kategorii česká radost jsme jako samozvaná porota nominovali následující filmy.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava je největší festival svého druhu ve střední a východní Evropě. Koná se tradičně na konci října, letos se uskutečnil už šestadvacátý ročník. Každý rok se zúčastňují tisíce autorů z více než šedesáti zemí světa.
Kapr kód, režie a scénář Lucie Králová
Dokument o životním příběhu Jana Kapra, skladatele a hudebníka, který se v padesátých letech dvacátého století proslavil budovatelskými písněmi tak, že byl jako jediný Čech oceněn Stalinovou cenou. Cenu však v roce 1968 vrátil a rok nato následoval doživotní zákaz uvádění jeho děl. Kapr poté průběžně natáčí svůj život i svérázné hrané scénky na osmimilimetrové filmy. Filmařka využívá nové i tyto staré záběry a dohromady tvoří netradičním způsobem, dokumentární operou, příběh o jeho životě.
8. den války, režie Oksana Moiseniuk
Film je točen první dny po vypuknutí války na Ukrajině, zachycuje prvotní autentické reakce, následně mapuje příběhy Ukrajinců, kteří se snažili dostat své blízké do Čech.
Film, kromě svého obsahu, je zajímavým i okolnostmi svého vzniku. Režisérka musela v průběhu natáčení změnit plány a místo dokumentování ukrajinské menšiny v Česku zvolila zdokumentování ruské agrese a dopadu na každodenní život Ukrajinců v Česku.
Měla jsem takové naivní přání, aby se ten film jmenoval Poslední den války. Bohužel včera to bylo přesně osm měsíců, co ta hrůza pokračuje.
režisérka Oksana Moiseniuk
„Nejdůležitější bylo, že první den dokumentu v Minsku probíhalo druhé kolo mírového jednání mezi Ukrajinou a Ruskem, a my jsme strašně věřili, že to skončí, že prostě nemůže ta absurdní situace přetrvávat dál. Měla jsem takové naivní přání, aby se ten film jmenoval Poslední den války. Bohužel včera to bylo přesně osm měsíců, co ta hrůza pokračuje,“ připomněla na debatě po filmu režisérka filmu Oksana Moiseniuk. „Tak nám jenom zbývá věřit, že to skončí a že konečně přestaneme počítat,“ dodala na závěr.
Pongo calling, režie Tomáš Kratochvíl
Štefan Pongo je řidič kamionu, který kvůli rasové diskriminaci emigroval se svou rodinou do Anglie. Rodina je zajištěna a Pongo žije spokojený život. Situace se však změní, když český prezident Miloš Zeman řekne do médií, že romští občané se štítí práce. Rozčílený Pongo žádá ostatní Romy, aby mu poslali přes sociální sítě fotky, jak pracují. Do výzvy se zapojí několik tisíc lidí a Štefanova mediální popularita stoupá. Později začíná organizovat demonstrace a organizace proti rasové diskriminaci, to vše ale na úkor rodiny a přátel.
