Ve středu 10. dubna půl hodiny po poledni téměř 80 000 maturantů ve všech koutech naší republiky čekali na pokyn otevřít své testové sešity a začít plodit jednu ze svých nejdůležitějších prací v životě.

Již od roku 2015 se každoročně pár dnů před první písemnou částí maturit spekuluje o tématech, která kolují všude po internetu s titulky „Kamarádka mé tety přes koleno pracuje v CERMATu, věřte tomu, určitě to není fake!“ I já se letos na chvilku nechala napálit a na setinu sekundy věřila téměř přesné kopii jedné stránky zadaných témat. Objevovala se ovšem i zadání, která již od prvního pohledu vedla pouze ke smíchu, například mé oblíbené neslo název „Reklamace utopené rybičky“.

Nervozita celé dopoledne nabírala na otáčkách a stále se mi nějak nedařilo chápat, že já už dnes opravdu MATURUJU. Není to tak dávno, co jsem jako jedenáctiletý malý špunt nastoupila na naše osmileté gymnázium a tou dobou se mi maturita zdála v nedohlednu. A najednou nastal den D a já úplně se stejným pocitem úzkosti a zpoceným čelem jako první školní den mířila do onoho ústavu.

Na výběr bylo celkem ze šesti témat. Ačkoli útvarů měli k mání maturanti pouze pět, i tak si myslím, že opravdu každý si našel ten, který nejvíce preferoval. Dle mého názoru letošní zadání bylo jedno z nejsnadnějších vůbec. Od hororového vyprávění, přes článek o snad nejslavnějším fenoménu dnešní doby – fake news, až po úvahu o morálce či žádosti o podpoře charitativního projektu.

I poeticky zaměření jedinci se letos mohli dostatečně vyřádit na líčení s motivem zimní krajiny. Ve značné výhodě byli ti, kteří již mají načteny knihy k ústní části maturity, jelikož posledním zadáním byl článek s prvky recenze o knihách jako je například O myších a lidech či Na západní frontě klid.

Časový limit byl 110 minut, což by vám s přehledem mělo stačit ke stvoření toho nejlepšího článku či vyprávění na světě. Pravidla českého pravopisu jsou jako jediná pomůcka povolena.

Hodnocení

Co já bych osobně nejraději změnila, je systém hodnocení. Proces, kdy se všechny slohové práce posílají do Prahy, skenují se, opravuje je spousta lidí, kteří vás vůbec neznají, neznají váš osobitý styl psaní, je podle mě špatný. Myslím, že při psaní jakéhokoli textu do něj vkládáme kus sebe a těžko naši práci může posuzovat osoba, která nás nikdy neviděla a pravděpodobně ani neuvidí.

Spousta češtinářů zastává stejný názor na toto velmi subjektivní hodnocení. V případě nespokojenosti se svou výslednou známkou má student právo se odvolat. Pokud tak učiní, většinou se rázem jeho hodnocení posune o jeden, dva či dokonce tři stupně nahoru. CERMAT si nárokuje vyhlásit výsledky písemných prací nejpozději do půlnoci před dnem, kdy začíná ústní část. Nevím jak vy, ale já se na svůj výsledek pár hodin předtím, než budu maturovat, rozhodně nepodívám.

Ruku na srdce – kdo z nás nebyl ani trošičku nervózní a ani jednou si neprožil pár minut hysterického projevu o tom, jak to nezvládne. Na druhou stranu když na celou situaci koukám s odstupem pár dnů, vůbec nebylo třeba se tolik stresovat. Samotný průběh zkoušky není o moc formálnější než běžná hodina českého jazyka, v níž se jednou ročně píše slohovka. Ovšem tohle byl jen začátek. Didaktické testy, po kterých následuje už jen svatý týden, se neúprosně blíží a my jedeme dál!

Všem maturantům přeji pevné nervy s čekáním na výsledek, hodně úspěchu u didaktických testů a hlavně u ústní části, ať už onu „zkoušku dospělosti“ skládáte z jakýchkoli předmětů.