Rapidní zvyšování nájmů výrazně dopadá na všechny studenty v Evropě, včetně studentů z tuzemska. Dokládají to data organizace Bezrealitky, které nám dávají možnost získat náhled na eskalaci a vážnost celé situace. Opravdu se mladým lidem spíše vyplatí pronajmout si byt a jaké další možnosti ubytování mají?
Situace v univerzitních městech je nevlídná
Česko se v poslední době ocitá v krizi bydlení způsobenou mnohými faktory, mezi nimi například inflací. Tyto ekonomické potíže se týkají i studentů. Nájemné a platby za elektřinu či plyn meziročně rostou závratným tempem. Kolísání cen přesahuje v některých případech přes 10 procent, což od osamostatnění může odstrašit studenty s nestabilními příjmy. Žádná aktuální statistika o studentských příjmech sice není k dispozici, ale je jisté, že velmi nabitý a stresující život studentům znemožňuje vykonávání práce na plný úvazek. Studijní vytížení a následné trávení většinu volného času v práci s sebou nese riziko potíží jako syndrom vyhoření nebo jiných onemocnění vyvolaných vysokou mírou distresu a nedostatkem odpočinku.
Organizace Bezrealitky každoročně provádí v univerzitních městech analýzu výdajů za bydlení a jejich postupného vzrůstu. Ve městech jako Olomouc, Ostrava, České Budějovice a Jihlava jsme mohli zaznamenat největší stoupání cen, které dosahuje téměř 15 procentního nárůstu oproti loňské nabídce. Ačkoliv i v regionech bydlení neustále zdražuje, situace je zdaleka nejhorší v hlavním městě. Výdaje se v Praze změnily o pouze 11 procent, ale cena nájemného a energie zůstává nejvyšší, její průměr dosahuje 8432 korun. Jedenáctiprocentní změna v ceně ale zůstává stále pod aritmetickým průměrem všech procent v tabulce.
Ceny průměrného nájemného a energie na osobu (byt o rozloze 70 m2 v širším centru města)
Nicméně stoupající ceny nájmu studentských bytů není jediný problém, který na mladé lidi číhá. V ostatních univerzitních městech nedaleko našich hranic je situace kolem kolejí podobná, i zde poptávka výrazně převyšuje nabídku. Studie Delty, žurnalistické platformy vysoké školy TU Delft, se soustředí na fenomén neustále se prodlužujících čekacích listin. Průzkum proběhl minulý rok ve městě, kde Delta sídlí, a ukazuje, že v jednom z nejlákavějších měst pro studenty v Nizozemí, čímž je právě město Delft, studenti čekají průměrně zhruba 56 měsíců na to, aby si mohli byt pronajmout. Čekací listina na byty v Delftu je v současné době třetí nejdelší v celém Nizozemí. Na druhém místě je pak město Leiden se 60 měsíci. Na prvním místě, co se délky čekacích listin týče, je Amstelveen z provincie Severního Holandska, se skoro 70 měsíci čekání na volné místo.
V Česku na rozdíl od zahraničí čistě studentská města nenajdeme. Tuzemští studenti vyhledávají byty ideálně v okolí svých fakult a čekací listiny na pronájem bytů u nás nejsou potřeba, jelikož většina vysokých škol je situována v metropolích se širší nabídkou bytů. Studenti jsou jedna ze skupin občanů ČR, na které celkové zvýšení dopadá velmi výrazně. Poptávka není natolik vysoká, aby pro studenty ve městech nebylo místo, kapacita ubytování ale v posledních letech řídne. Podle Sreality.cz, je bydlení po dobu studia v Ostravě stále relativně dostupné, k pronájmu do 10 000 Kč zde zbývá stále sto bytů. Naopak v Praze 1, kde je poptávka ze strany studentů velmi vysoká, je přístupný pouze jediný byt pod 10 000 Kč za měsíc.
Spolupráce studentů v dobách bytové krize
Spousta studentů bytovou krizi řeší velmi populární metodou, která do ČR pronikla z USA. Společné bydlení se na západě těší velké oblibě, hlavně kvůli výhodám týkajících se financí, či zpestření studentského života díky poznávání nových lidí. Podle průzkumu Smart Asset v některých městech v USA spolubydlící mohou ušetřit peníze díky rozdělení výdajů a nájmu, což umožňuje mladým lidem být více finančně stabilní. Částka, kterou studenti při společném bydlení ušetří, může dosahovat v nejdražších lokalitách jako je New York téměř 2000 dolarů za měsíc.
Koleje versus byty
Kromě jinak běžného soužití s jediným spolubydlícím začala stoupat popularita colivingu. Jeho koncept spočívá ve společném soužití pěti a více lidí. Členové této domácnosti sdílí společné prostory jako obývací pokoj a kuchyň, zatímco ložnice mají vlastní, podobně jako na koleji. Tento trend se dostal i do Česka, a to hlavně do hlavního města Prahy, kde je bydlení dle výše uvedené tabulky nejdražší ze všech českých měst. Podle stránky specializující se na coliving jsou v Praze byty tohoto typu dostupné pouze dva, přičemž cena nájmu prvního z nich se pohybuje kolem 13 tisíc a druhého kolem 18,5 tisíce za měsíc a osobu (Zdroj: coliving). I když coliving nabízí atmosféru kolejí s výhodami bytu jako jsou větší prostory, kvůli své poměrně vysoké ceně není příliš vhodným řešením pro studenty s malými či nestabilními příjmy.
Méně populární, ale naopak více diskutované řešení bytové krize, jsou dobře známé studentské koleje. Studenti si tuto možnost vybírají s vidinou intenzivního studentského života, skromnějšího a levnějšího ubytování. Poslední dobou tato utopie podle studentů zůstává značně nenaplněna.
Stejně jako nájmy bytů čelí koleje zdražování. Nájemné se aktuálně pohybuje od 3,5 tisíc až k 7 tisícům korun za měsíc. Ačkoliv ceny pokojů na kolejích nestoupají tak rapidně jako nájmy bytů, je zdražení jasně citelné. Nájem pokoje na jedné z kolejí Univerzity Karlovy stoupl například o 8,1 procent oproti minulému roku. Tyto náklady jsou pro třetinu studentů, kteří si koleje vybrali, cenou stejně nedostupné jako nájem bytu.
„Polovině studentů celou částku hradí rodiče, necelých 40 procent na tyto náklady více nebo méně přispívá a jen zhruba každý desátý student si bydlení hradí úplně sám,“ říká Ředitel GTS Alive, Radek Schich, v průzkumu od organizace Praha školská.
Stojí koleje za to?
Podle studentů cena kolejí na rozdíl od bytů neodpovídá jejich kvalitě. Studentská naděje na ideální aktivní život mezi svými vrstevníky se rozplyne už po příchodu na samotný pokoj. Ze zmíněného průzkumu Prahy školské vyplývá, že typická univerzitní atmosféra již přestala na kolejích panovat. Pouze jedna pětina studentů popsala dobrý pocit jako intenzivní a polovina jako absolutně nepřítomný.
Mezi nevýhody kolejí mohou patřit nenaplněná očekávání a stoupání ceny, přestože kvalita kolejních pokojů zůstává stejná. „O společnou kuchyňku se dělí 25 lidí a podle toho to také vypadá, sektorový nábytek z doby socialismu už drží jen silou vůle a okny fouká i za bezvětří,“ vypovídá o studentských kolejích zpravodajský portál iDNES.
Všechny vyjmenované problémy nicméně pro studenty nejsou žádnou překážkou. Zájem o koleje neklesá. Vzniká však nervozita ohledně nedostatečné kapacity ubytování letos nastupujících vysokoškoláků, podobně jako ve výše zmíněném Nizozemí. Česká zemědělská univerzita (ČZU) je jedna ze škol, která o tomto problému mluví veřejně. O jejich 2,1 tisíc kolejních lůžek se uchází už 3 tisíce studentů a další žádosti stále přichází. To vede ke vzniku čekacích listin uchazečů, kteří jsou na uvolnění lůžka upozorněni.
Prvního října oficiálně začíná akademický rok a my můžeme pouze odhadovat, zda bude situace nadále eskalovat, nebo zda dojde ke změně. Dlouhodobé zdražování bytů a kolejí přináší jistá rizika. Situace může například studentům zabránit v odstěhování se z domova, kdy jim nezbyde nic jiného, než studovat pouze v rodném městě. Zároveň mohou přijít o příležitost finančně se osamostatnit. Spoustě potenciálních studentů také chybí privilegium podpory ze strany rodiny a jsou tak nuceni upřednostnit finanční stabilitu před studiem. Problém s ubytování tak může působit nejen bezprostředně na studenty, ale potencionálně také na budoucnost naší země kvůli hrozbě snižování čísel absolventů vysokých škol.
