Právě si prohlížíte České vesnice v Rumunsku: fascinující záblesk z minulosti

Banát. Pomalu mizející kolonie, které v českých poměrech nemají obdoby. Jak se naši krajané ocitli v jihozápadním Rumunsku a z jakého důvodu jejich téměř dvěstěletá tradice upadá?

Málokdo si dnes umí představit, že by opustil rodnou zemi a měl si vytvořit nový domov v pusté netknuté krajině. V roce 1823 však nemalé množství českých rodin kývlo na lákavou nabídku a vydalo se na několikaměsíční cestu do neznáma s vidinou lepšího života, která se ve výsledku příliš nenaplnila. Za vším stál tehdy důmyslný obchodník se dřevem.

Těžké začátky důvěřivých Čechů

Území spadající pod Rakousko s názvem Banát bylo plné lesů, které však neměl kdo kácet. Liduprázdné krajiny se ve dvacátých letech devatenáctého století ujal bohatý Magyarly obchodující se dřevem, jenž si dal za cíl onu oblast kolonizovat. Do Čech tedy vyslal několik schopných agentů, kteří měli tamní obyvatele přesvědčit o výhodném životě v drsné přírodě. Tento plán se zdál být úspěšný – první kolonizační vlnu tvořilo přes padesát rodin. Mohly za to nejspíš Magyarlyho sliby v podobě dříví na stavbu domů zdarma, vysokých výdělků nebo polí na vlastní hospodaření.

Během let 1823 až 1830 do Banátu přijelo mnoho chudých dělníků, dřevařů, truhlářů a tesařů s celými rodinami, na které však čekala pouze tvrdá práce a zklamání. Vojenská správa, jež se kolonií později ujala, neměla dostatek domů a kvůli špatnému zásobování obyvatelstvo často trpělo nedostatkem vody.

I přes prvotní komplikace se Češi s prostředím sžili, zakládali osady při horských potůčcích, stavěli stavení a uchovali si vlastní jazyk a tradice. V této době tak vzniklo několik osad, jako je Svatá Helena, Gerník, Rovensko, Šumice, Eibentál, Bígr, Frauenwiese, Nový Župánek, Schöntal a Šumice. Weidental, Wolfsberg, Wolfswiese, Lindenfeld byly založeny pro změnu německými vystěhovalci z Čech.

Nedostatek práce českou komunitu pohřbívá

Peníze tvoří v Banátu bezesporu velký problém. Polní práce, kterým se věnuje většina obyvatelstva, na živobytí nestačí a v okolí není jiný zdroj obživy. Lidé tak čerpají hlavně z vlastních surovin a takřka nulová doprava v této oblasti je odstřihává od okolního světa. Tehdejší počet pěti tisíc krajanů se výrazně snížil a dnes se tak k české národnosti hlásí zhruba tisíc dvě stě Rumunů.

Za nynější stav mohou především podmínky, jež v Banátu panují. Kromě původních tradic, jazyka a životních hodnot si rumunští Češi ponechali i zastaralé metody pro práci v zemědělství a s dobytkem. Tamní stav nejvíce zasáhlo důlní neštěstí v roce 2006, kvůli kterému se doly musely nechat zavřít a velké množství místních přišlo o práci. Do té doby se totiž v Banátu hojně těžil antracit a život obyvatelstva měl určitou perspektivu. Dalším problémem je z tohoto důvodu bídný počet mladých lidí. Ti totiž odchází za prací do rumunských měst nebo do České republiky, kde zůstávají a zakládají rodiny. Banátské obyvatelstvo tedy dnes tvoří převážně senioři, kteří si onen problém dobře uvědomují.

Setkání s krajany na unikátním Festivalu Banát

Zažehnout v Češích vášeň pro Banát se spolehlivě daří hudebnímu Festivalu Banát, jenž je pořádán již od roku 2012. Organizátor Štěpán Slaný si dává za cíl zvýšit o českých vesnicích povědomí a zlepšit tamní stav pomocí turistiky, která je pro oblast stěžejní. Na událost se každoročně sjíždí zhruba 1300 Čechů, jež nejdříve čeká dobrodružná cesta jedním z nejdelších vlaků československé historie a následně intenzivní zážitek ze čtyř dní plných hudby a poznání. V srdci divoké přírody hrají české kapely, Češi se setkávají s rumunskými Čechy a užívají si jistého digitálního detoxu, uvolněné atmosféry a nulové jazykové bariéry.

Banát můžete nejvíce podpořit svou návštěvou spojenou s využíváním tamních služeb, finančním příspěvkem na školy či prostým šířením povědomí o tak unikátní oblasti.

Ema Zvolánková

Jsem studentka pražského gymnázia milující soul, detektivky a psaní smyšlených příběhů. Do Studentských listů přispívám články o zajímavých historických událostech nebo osobnostech, které stojí za zmínku. Jsem ráda, že mohu být součástí týmu, jehož společným cílem je sdělovat mladým smysluplné informace.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..