Velmi brzy na jaře Česko zasáhla první sucha. Ke konci dubna bylo zasaženo až 80 % našeho území, a predikce byly takřka katastrofické. Kvůli brzkému probuzení vegetace začátkem roku docházelo k nadměrnému odčerpávání vody rostlinami. Vodu zároveň nebylo kde vzít, protože neexistoval žádný rezervoár vody v podobě sněhové pokrývky. Od té doby jsou však teploty vesměs stabilně nízké a srážek začalo náhle přibývat. Zvítězili jsme nad klimatickou změnou?

Ne příliš pozitivní začátek roku

Dne 18. dubna 2024 nastal tzv. overshoot day. Jde o den, kdy společnost vyčerpá veškeré přírodní zdroje, které je planeta schopná obnovit. Po zbytek roku tedy budeme žít v deficitu. K tomuto dni jsme došli mnohem dřív, než je globální průměr. Kdyby všichni žili jako Češi, potřebovali bychom více než tři planety, abychom takovou společnost uživili. Češi jsou na tom hůře než globální průměr a mají větší stopu z obhospodařované půdy, lesní výroby nebo také stopu uhlíkovou.

Není tedy překvapením, že má náš stát velké ekologické problémy. Pokud byly donedávna jeho důsledky neviditelné, v posledních letech nám příroda dokázala, že už to s jejím vykořisťováním jednoduše přeháníme. Morava zažila ničivé tornádo, České Švýcarsko rozsáhlý požár, řady vesnic jsou závislé na dodávkách vody v cisternách, zatímco jejich bezohlední občané nezapomněli začátkem léta naplnit všechny své bazény.

Octli jsme se tak v bludném kruhu. Zimy jsou suché, protože se klima otepluje. Kvůli tomu se tenčí zásoby podzemních vod. Tím se klima otepluje, a nastávají další suché zimy. V roce 2018 území České republiky zachvátila extrémní sucha a ředitel ČHMÚ Marek Rieder tehdy přiznal, že před suchem varoval již před více než deseti lety, ale jeho varování vzbudila jen pousmání.

Česko vedra nepřestává ignorovat

Na konci léta minulého roku konečně zapršelo, a tím bylo sucho zažehnáno. Česko pak opět předvedlo paměť akvarijní rybičky: zkrátka na celou situaci zapomnělo. Přestože ve vzduchu visí hned několik krizí, už není čas na to se jen vymlouvat, že se na extrémy nedalo připravit. Na rozdíl od COVIDu nebo války na Ukrajině jsme ale již dávno měli podklady a informace k tomu, že sucho v ČR bude čím dál tím větší. Právě loni ale došlo k jedné změně: zažili jsme jeden z lepších roků (byť je řada řek stále na svém historickém minimu).

Jaká je tedy strategie Česka? Pasivní rezistence. Tedy částečně. Existují plány a strategie, které by měly sucho mírnit, jejich implementace však stagnuje. Plány navíc nejsou konkrétní, nemáme žádné určené cíle ani milníky. Nevíme ani, kdo by měl zodpovídat za vodohospodářské soustavy nebo za to, jak jednotlivá povodí na sucha nachystat. Přípravě se nevěnujeme vlastně téměř vůbec. A to i přesto, že nejen klimatologové dávno předpověděli, kam současná cesta Česka vede.

Ze zahraničí přitom známe řadu pozitivních opatření a strategií, které udržitelnější zemědělství nebo průmysl podporují. Na středozápadě USA existují programy pojišťující zemědělce proti suchu výměnou za přistoupení k typu obdělávání půdy, které suchu lépe odolává. Pole se tak neunavují dokola zasazovanou řepkou, nebo nevhodně vysetou kukuřicí.

Vyřešila to příroda za nás?

Vraťme se ale do přítomnosti. Opusťme apokalyptické vize uplynulých let a podívejme se aktuálnímu problému do očí. Co uvidíte, vás možná překvapí. Po více než deseti letech je to poprvé, kdy na začátku června v České republice není sucho. Srážky doplnily stav podzemních vod natolik, že až 80 % území republiky je v normě, případně je na tom dokonce lépe, než je obvyklé. To znamená, že na 60 % území je stav lepší než za posledních 50 let.

Samozřejmě je v tom háček, neradujme se předčasně. V hlubinných vrstvách je totiž stav vody tristní. Jedním z důvodů je například nedostatek sněhové pokrývky v zimě.

Zdá se, že stav, kdy jsou některé řeky na Moravě dokonce na 130 % zásob, Česko do značné míry utišil. Proč přijímat zvláštní opatření už teď, když v půdě do hloubky čtyř centimetrů už sucho není? Když v řekách je vody dostatek?

Předpovědi na zbytek roku totiž nejsou zas tak růžové. Odhaduje se, že minimálně 4 okresy zasáhne 30% ztráta úrody vlivem sucha. Dubnové vysoké teploty a následné mrazy zničily velkou část úrody ještě před jejím dozráním. A současné podmínky také svědčí škůdcům.

Vloni sucho stálo Česko 27 miliard

Opatření proti suchu stojí spousty peněz, a pokud nebudou efektivní, budou stát ještě více. Ministerstvo zemědělství navrhlo v roce 2023 třicet pět opatření, které mají přispět prevenci extrémního počasí. Jde například o zatravňování ploch, pěstování plodin, které nezpůsobují erozi půdy apod. Jistě jste si také všimli malých květinových louček uprostřed měst, které mají podpořit významné opylovače.

1,6 miliardy pak putovalo na opatření, která byla zavedena v místech, kde voda došla úplně. Z toho vyplývá, že nejvíce peněz jde na opatření, která jsou veřejnosti nejvzdálenější, a to je potřeba podtrhnout. To, že lidem na chalupě v létě dojde voda ve studni, je jen špička ledovce a minimální hranice toho, co by nás mělo zajímat. Důležité je také zmínit, že ze 70 % náklady pokryly evropské zdroje. Díky nim Česká republika přečkala nejteplejší rok v historii měření.

Sucho je především sociální problém

Proč by se tedy veřejnost měla zajímat o sucho? Proč by průměrného Čecha žijícího v panelovém domě měla zajímat vyschlá studna na Vysočině? Protože dopady sucha jsou také socioekonomické. Ve vyspělých zemích se sucho zatím projevuje větší poptávkou po nápojích, v chudších zemích jde ovšem často o záchranu živobytí anebo holého života. Vlivem světového sucha dochází k erozi půdy, což obyvatele vysychajících zemí vede k nucenému vybíjení stád dobytka. A to se neshoduje s aktuálně obrovským nárůstem obyvatelstva na zemi. Zdroje pro ně zkrátka docházejí, lidé přicházejí o střechu nad hlavou, což může do budoucna přispět k masovým migracím (které se už dějí).

Abychom se přiblížili nám pochopitelnější situaci, představme si obyčejného českého zemědělce. Vlivem sucha zemědělci přicházejí o výnosy, takoví zemědělci se mohou zadlužovat, nebo přímo svůj podnik likvidovat. To pro běžného spotřebitele znamená menší rozmanitost produktů v obchodech, jejich horší dostupnost a vyšší cenu.

Sucho ale neznamená jen ovlivnění života lidí. Vysoké teploty nutí k migraci i zvířata. Dobrým příkladem je zvýšený výskyt pavouka zápřednice jedovaté mimo své přirozené prostředí. Tento pavouk je nejjedovatějším druhem na našem území a umí způsobit bolestivé kousnutí. Původně obýval teplé oblasti střední Asie a jižní Evropu. Na našem území se až donedávna vyskytoval v Polabí a na jižní Moravě. Dnes se s tímto druhem můžete setkat i na Pardubicku, v severních nebo jižních Čechách.

A co se týče zvířat domácích, i v ČR budou patrně zemědělci nuceni snižovat stavy stád. Chovatele trápí nedostatek sena, slámy i siláže. V současné době nabídka převyšuje poptávku a jatka začínají zvířata odmítat. Stejný problém se řeší i v sousedním Německu. Kvůli suchu cena sena neustále stoupá. Klimatické změny tak patrně lidi povedou k přehodnocení přístupu k živočišné výrobě jako takové (což by nakonec mělo příznivý vliv na klima).

Včera bylo pozdě

Sucho pravděpodobně i přes aktuálně příznivý stav bude nadále problém nejen pro střední Evropu. Díky některým dotovaným opatřením se Evropě daří snižovat jak své emise, tak produkci znečištění. Bohužel ale dochází ke stěhování továren do zemí, které své emise nekontrolují. Země jako Indie nebo Čína sice mohou patřit mezi největší znečišťovatele, ale pod jejich emisemi jsou výrazně podepsané právě Spojené státy nebo Evropa (ačkoliv členské státy EU bývají Unií podporováni všemi možnými prostředky, aby tak nečinili). Bojovat s klimatickou změnou jen na oko se jednoduše nevyplácí. Brzy ji totiž pocítíme úplně všichni.