Studentsk� listy
Gmail Instagram Facebook Twitter

22.03.2019 05:46

Chaos okolo brexitu – co se stalo a co se stane?

Že se v tom nevyznáte? Nebojte, nejste v tom sami, ani sami Britové občas netuší, co se ohledně procesu brexitu děje. Odchod z Evropské unie se pro Spojené království komplikuje, a zatímco oficiálně má stále odejít příští pátek 29. března, nejpravděpodobnější variantou je prodloužení data. I přesto však není vůbec jisté, co se stane dál a ve hře je tak stále celá řada možností. Pojďme si zopakovat události posledních dnů a týdnů a pokusit si zavěštit z křišťálové koule.

Začněme ale pěkně popořádku. Připomeňme, že výchozí pozice je taková, že Spojené království má Evropskou unii opustit o půlnoci 29. března 2019, téměř přesně dva roky poté, co Británie spustila článek 50 Lisabonské smlouvy o odchodu z unijních struktur.

Právě ten stanovuje dvouleté vyjednávací období, během kterého má EU a odchozí stát čas na to sjednat dohodu o odchodu. Tu obě strany také vyjednávaly, ovšem Dolní sněmovna, jediná ze dvou volených komor britského parlamentu, ji ve dvou hlasováních zamítla. Naposledy se tomu stalo 12. března, kdy pro dohodu premiérky Theresy Mayové hlasovalo 242 poslanců, proti se vyslovilo 391 zákonodárců.

Britská premiérka Theresa Mayová.

Proč britská Dolní sněmovna návrh rozvodové smlouvy zamítla? Britská vláda pro ni nemá v 650 členné komoře jasnou většinu – Konzervativní strana sice vzešla z předčasných voleb z roku 2017 vítězně, ale získala jen 317 poslanců. Nad vodou ji tak držela severoirská Demokratická unionistická strana (DUP) a jejích 10 poslanců. Konzervativce tři poslanci opustili, v únoru se s další sedmičkou poslanců z labouristické strany sdružili do nové Nezávislé skupiny (The Independent Group).

K protlačení dohody by ale Konzervativní strana a DUP, pokud by pro ni hlasovali všichni poslanci, měla mít dostatek hlasů. Do celkového počtu 650 poslanců se přece jenom započítávají i nehlasující předseda a jeho dva zástupci i sedm absenticionistů ze severoirské republikánské strany Sinn Féin.

Většina opozičních labouristů, stejně jako celá Skotská národní strana, Liberální demokraté, zmiňovaná Nezávislá skupina, velšská nacionalistická strana Plaid Cymru a jedna poslankyně za Zelené, hlasuje proti, matematicky by však konzervativci a DUP většinu dát měli.

Jenže ne všichni konzervativní poslanci dohodu podpořili. 75 jich hlasovalo proti, stejně jako všech 10 zákonodárců z DUP, a Mayová prohrála o 149 hlasů. Pokud by všech 85 poslanců, kteří jsou ve vládní straně a v DUP, dohodu podpořilo, velmi pravděpodobně projde. Zbývá tak otázka – proč neprošla?

Irská pojistka

Největším problémem dohody je tzv. irská pojistka. Ta stanovuje, že pokud se Spojené království nedokáže s EU do konce roku 2020 dohodnout na nové obchodní smlouvě, vstoupí v platnost severoirský protokol. V rámci něho by celé Spojené království zůstalo ve společné celní unii, Severní Irsko by ovšem navíc mělo úzké spojení s evropským jednotným trhem, aby se zachoval volný pohyb na severoirské hranici.

Připomeňme, že právě obava ohledně obnovy tvrdé hranice a hraničních kontrol mezi Severním Irskem a Irskem obě strany vedla ke snaze se na podobné pojistce dohodnout. Všichni totiž stále mají dobře na paměti hrůzy, které přinesl spor v minulém století mezi zastánci setrvání Severního Irska v unii britské koruny (většinou protestanty) a těmi, kdo si přáli sjednocení s Irskou republikou (většinou katolíky). Nepokoje si vyžádaly přes 3000 mrtvých a byly ukončeny Velkopáteční dohodou v roce 1998.

Evropská unie a Spojené království.

Proto chtějí obě strany zachovat na severoirské hranici volný pohyb zboží a osob. Protože ale britská vláda chce odejít jak z celní unie, tak jednotného trhu, budou muset kvůli ochraně vnitřního trhu Unie být zavedeny v nějaké formě kontroly. A ty chtějí obě strany omezit na minimum.

Paradox je v tom, že o podobě těchto kontrol se ještě nejedná. Kontroly se budou řešit až v rámci vyjednávání o obchodní dohodě, které má začít ihned poté, co obě strany schválí rozvodovou smlouvu a Británie blok opustí. Právě v případě, že by to ale nestihly do konce roku 2020, umístily do smlouvy zmíněnou irskou pojistku, jež zajistí volný pohyb osob i zboží i v případě, že obchodní smlouva nebude během přechodného období uzavřena.

Odpůrci pojistky – mezi nimiž jsou v podstatě zástupci ze všech stran, nejsilněji jsou ale znít hlasy ze samotné Konzervativní strany od euroskeptických poslanců sdružených v uskupení Evropské výzkumné skupiny (European Research Group, ERG) – namítají, že sice nevznikne hranice mezi Severním Irskem a Irskem, ale částečná hranice mezi Severním Irskem a zbytkem Spojeného království. To by tak narušilo integritu samotného Spojeného království. Představte si to, jako kdyby musely být kontroly zboží mezi Moravou a Slezskem.

Jacob Rees-Mogg, předseda Evropské výzkumné skupiny a poslanec za Konzervativní stranu. Foto: Wikipedie

Kritikům ale nejvíce vadí, že z irské pojistky nemůže Spojené království jednostranně vystoupit a že není časově omezená. Podle návrhu dohody by obě strany měly jednat v dobré vůli ve snaze najít dohodu či jiné řešení, ovšem bez souhlasu zástupců Unie nemůže Spojené království z pojistky vystoupit. Teoreticky, podle smlouvy, by tak mohlo zůstat v pojistce až do roku 2099.

To se nelíbí jak euroskeptickým poslancům, tak zmiňované DUP, která je silně unionistickou stranou a přeje si, aby Severní Irsko zůstalo součástí Spojeného království. Jejich obavy navíc podpořila před hlasováním zveřejněná právní analýza generálního prokurátora Geoffreyho Coxe (attorney general), jenž i přes další vyjednané záruky konstatoval, že neexistují právní záruky, že se Británie může pojistku jednostranně opustit.

Prodloužení článku 50

Hned další den po druhém odmítnutí dohody, 13. března, Dolní sněmovna odmítla poměrem 321 ku 278 hlasům odchod z EU bez dohody (se schváleným pozměňovacím návrhem, který mluví o odchodu bez dohody kdykoli, nejen 29. března).

Mayová na to zareagovala, tak jak slíbila, předložením návrhu další den 14. března, zda Dolní sněmovna chce prodloužit článek 50 a odložit termín odchodu země z Unie. Tady byl poměr ještě jednoznačnější – 412 poslanců versus 202 proti. Odmítnuty ale tentokrát byly všechny pozměňovací návrhy včetně jednoho, který navrhoval, aby Dolní sněmovna převzala kontrolu nad svým programem jednání. Ten v současném nastavení britského systému (ve většině případů) drží vláda Jejího Veličenstva.

Proč je odchod bez dohody tak bolestivý? Firmy a podnikatelé už několik měsíců varují před katastrofálními dopady, listopadová analýza samotného britského ministerstva financí pak ukázala, že odchod bez dohody by objem britské ekonomiky snížil v příštích 15 letech o 9,3 % ve srovnání se setrváním v Unii. Dohoda Mayové snižuje tento pokles na 3,9 %.

Britský parlament je ale roztříštěn. Prozatím se shodl na tom, že nechce dohodu Theresy Mayové. Zároveň nechce odchod bez dohody. Několikrát se již za pomocí pozměňovacích návrhů hlasovalo o dalších možných postupech – členství v celní unii a blízký vztah s jednotným trhem v rámci návrhu opozičních labouristů či možnosti uspořádání druhého referenda – ale všechny byly odmítnuty.

Po hlasování o prodloužení článku 50 se začaly objevovat spekulace, že Mayová se ještě před 29. březnem znovu pokusí předložit dohodu před Dolní sněmovnu. Do toho ovšem v pondělí 18. března vstoupil její předseda John Bercow a na základě precedentu z roku 1604 (nezapomeňme, že celý právní i politický systém země a jednací řád sněmovny je na precedentech a zvycích postaven) oznámil, že dohoda se musí obsahově změnit, jinak nepřipustí, aby se o ní znovu hlasovalo.

Předseda Dolní sněmovny John Bercow.

Posunutí brexitu do května (dubna)

To zřejmě nebude problém (EU poskytne Mayové nové materiály), takže někdy příští týden (úterý, středa) se dá očekávat další hlasování. Momentálně to nevypadá, že má Mayová zajištěnou podporu, ale na její sehnání má několik dnů a může (a bude) apelovat na eurospektické poslance i DUP, aby jí podpořili, jinak hrozí měkčí brexit (setrvání v celní unii) či druhé referendum.

Lídři zbylé unijní 27 se mezitím na čtvrtečním summitu v Bruselu dohodli, že pokud smlouva Dolní sněmovnou projde, odsouhlasí příští týden na mimořádném summitu prodloužení článku 50 do 22. května, několik dní před plánovanými volbami do Evropského parlamentu. Poskytnou tak jak britskému parlamentu, tak sobě čas k definitivní ratifikaci rozvodové smlouvy.

Pokud dohoda britským parlamentem neprojde, prodlouží článek 50 do 12. dubna. To je hraniční datum pro oznámení zemí, zda se chtějí účastnit voleb do Evropského parlamentu. Britští politici by tak v případě neschválení dohody měli dva týdny na to, aby se shodli na dalším postupu.

Mayová při žádosti o odklad data brexitu žádala termín 30. června, ale s tím unijní státy, zejména pak Francie, nesouhlasila. Zemím také údajně vadilo, že Mayová nedokázala na summitu vysvětlit svůj další plán, pokud její dohoda v parlamentu ztroskotá. Proto se nakonec sami ujali iniciativy a vyjednali tento postup.

Ve hře by v tu chvíli byly v podstatě všechny možnosti. Vyjádření nedůvěry vládě, měkčí brexit, druhé referendum, předčasné volby, dosazení dočasné vlády na vícestranickém půdorysu či revokace článku 50 a setrvání v EU, jako kdyby se za poslední skoro tři roky nic neudálo.

Hlas lidu

Na stránkách britského parlamentu byla spuštěna petice právě za revokaci článku 50 a setrvání v EU, momentálně ji podepsalo přes dva milióny lidí. V průzkumu pro televizi Sky News zároveň 90 % respondentů řeklo, že způsob, jakým Spojené království řeší brexit, jejich zemí ponížilo. Jen 7 % si myslí opak.

Premiérka Mayová ve středečním prohlášení občanům sdělila, že „je na na jejich straně.“ Podle bleskového průzkumu Sky News s tím souhlasí 35 % lidí, 51 % nesouhlasí. 14 procent si nebylo jistých.

Závěr

Sečteno podtrženo, britská společnost je roztříštěná a zmatená. Euroskeptičtí konzervativci a DUP prozatím nechtějí ustoupit, opozice vedená labouristů zůstane proti vládě. Pokud si autor těchto řádků, který celou situaci okolo brexitu pozorně sleduje, měl tipovat, co se stane, nejspíš by si vsadil na to, že britský parlament i EU budou chtít za každou cenu zabránit odchodu bez dohody. Je tak možné, že někteří odpůrci smlouvy příští týden ustoupí a podpoří ji.

Ve skutečnosti je ovšem možné, že jde o mylné spekulace. Jak už se mnohokrát ukázalo, jediná jistota ohledně brexitu je, že nevíme vůbec nic a že nás každý den překvapí něco nového.

Komentáře