„Naše paní učitelka na základní škole nám řekla, že její prací není nás chemii naučit. Nakonec jsem si tedy ke studiu zvolila předmět, o kterém jsem vůbec nic nevěděla. Na začátku školního roku na střední škole jsem neuměla ani prvky z periodické soustavy. Teď se každým dnem dozvídám nové a nové zajímavosti. Chci chemii poznat více do hloubky,“ říká Johana Hájková, studentka 1. ročníku Masarykovy střední školy chemické v Praze.
V rozhovoru pro Studentské listy mluví o tom, jaká byla její motivace ke studiu chemie nebo o tom, jak zvládá distanční výuku na oboru, který je výrazně založen na praxi.
Minulý rok jsi nastoupila na střední, vybrala sis studium na Masarykově střední škole chemické. Proč?
Školu v centru Prahy jsem si vybrala, protože výuka je zaměřená. Na gymnázium jsem nechtěla, neboť je všeobecné, učí se tam všechno a je to těžké. Baví mě zdravotnictví, výroba léků. I proto je pro mě současná situace kolem pandemie zajímavá. Upřímně – něco jako současnou situaci bych chtěla jednou řešit.
Troufla by sis na post ministryně zdravotnictví?
To zase ne, to je spíše politika. Já bych chtěla pracovat v nějaké výzkumné laboratoři a pomáhat třeba s vynalézáním léků.
Bavila tě chemie na základní škole?
Ne, vůbec. Naše paní učitelka nám dokonce řekla, že její prací není nás chemii naučit. Nakonec jsem si tedy ke studiu zvolila předmět, o kterém jsem vůbec nic nevěděla. Na začátku školního roku na střední škole jsem neuměla ani prvky z periodické soustavy. Teď se každým dnem dozvídám nové a nové zajímavosti. Chci chemii poznat více do hloubky.
Jak u vás probíhá výuka? Máte více hodin chemie? Semináře navíc? Už od prvního ročníku?
Týdně v prváku máme sedm hodin chemie, z čehož jsou čtyři „normální“ hodiny a tři laborky. V prváku máme také předmět zvaný Technická příprava. Teď, distančně, máme jen pár hodin chemie, laborky téměř vůbec. Laboratorní práce jsme doma měli jenom dvakrát. I z toho důvodu na našem oboru současná distanční výuka plnohodnotně nemůže nahradit tu prezenční.
V prvním a druhém ročníku máme všichni obecnou a anorganickou chemii, od druháku máme všichni fyzikální chemii, biochemii, organickou a anorganickou chemii a od třetího ročníku se ta výuka chemie dělí podle zaměření. Já mám zaměření na léčiva, ale je možné si zvolit i například kriminalistické, kde se učí získávat stopy DNA a další dovednosti spojené s kriminalistikou a chemií.
Dělá ti tedy problém distanční výuka?
Určitě ne. Ve škole i v současné době děláme týmové práce, například z literatury, což náš kolektiv ještě více tmelí. I když jsme přišli o adapťák, lyžák a další akce, máme skvělý kolektiv. V hodinách chemie provádíme často výpočty, zkoušení a teorii, máme samozřejmě také dějepis, češtinu, matematiku, angličtinu… Studium není jen chemie, pouze máme intenzivnější chemii, laborky a technickou přípravu. Od třeťáku to ale bude přibývat.
Jaký je poměr chlapců ku dívkám ve vaší třídě?
V naší třídě máme 11 kluků a 20 holek.
Jak si to vysvětluješ, že se dívky více pouštějí do vědy?
Myslím si, že holky jsou více ambiciózní. Obětují spoustu času učením a výzkumy, aby dosáhly osobního úspěchu. Já sama jsem ambiciózní, jdu si za tím, za čím chci a nepustím to. Mým snem je vyhrát Nobelovu cenu, ale primární motivací je pomoci lidstvu.
Jaké budou tvé další kroky?
Určitě vysoká škola. Přemýšlela jsem o studiu v Praze na VŠCHT (Vysoká škola chemicko-technologická, pozn. red.), ale spíše bych chtěla vyzkoušet zahraničí. Nyní mě nejvíce láká studium v irském Dublinu. S jazykem jsem na tom dobře, nemám sebemenší problémy. Však – na naší škole se od druháku nějaké základy chemie v angličtině učí, například sloučeniny, prvky a další, takže bych studium v cizím jazyce zvládala.
Zároveň – nechci chemii studovat jako chemii, kdyby nevyšlo studium v zahraničí, chtěla bych asi zůstat u farmacie, vyrábět léky. Nebo ještě uvažuji nad biotechnologiemi. Uvidíme, co přinese čas.
Jak vnímáš současnou situaci kolem pandemie koronaviru?
Snažím se zjišťovat si co nejvíce informací o patogenu, který tu mezi námi lítá. Bylo by pro mě zajímavé tuto krizovou situaci řídit, to ne že ne! Každopádně je současná krize hrozivá, ale nesmírně zajímavá, co se tohoto nenápadného, avšak smrtícího viru týká.
Co by se dle tebe mělo změnit, aby byla chemie prestižnější a žádanější o studium?
Zajímavá otázka. To úplně nevím. Záleží učitel od učitele – někdo to učí zábavně, zajímavě, s pokusy a praxí, někdo naopak jen slepým čtením z prezentace. Takže dle mého názoru by se mělo se změnou začít již na pedagogických školách, kde se budoucí vyučující chemie připravují. Musí přijít nová generace kantorů. Jinak se chemie populární nestane.
Kde se vidíš za deset let?
Doufám, že někde v laboratoři. Budu součástí týmu, který bude vytvářet nové léky. Ale za deset let mi bude dvacet pět, takže budu ráda, pokud práci v tomto oboru budu mít. Budu hlavně čerpat zkušenosti. Věřím, že pro nejen českou vědu a medicínu budu přínosem a v týmu dokážeme velké věci.
Autor je členem nejvyšší rady Národního studentského odboje