Magnesii Litera za rok 2022 v kategorii Próza vyhrála povídková sbírka Viktora Špačka Čistý, skromný život. Při pohledu na prodejnost sbírky se může zdát vítězství překvapivé, ale není tomu tak.

Viktor Špaček na sebe upozornil především svými básněmi, jež byly přeloženy do francouzštiny, angličtiny a italštiny. Mezi autory povídek ale není nový – například v roce 2015 vydal povídkovou sbírku Něco cirkusového.

Ve vítězném souboru povídek se dostáváme do deseti různých životů, z nichž každý je úplně jiný a zároveň naprosto stejný. Co člověk, to jiný pohled na svět. S největší pravděpodobností se každý čtenář alespoň v jedné z postav pozná a zděsí se, jak asi musí působit na své okolí. Viktor Špaček skvěle popisuje myšlení postav a jejich pochyby a myšlenkové pochody, které jsou pro nás často nepochopitelné. Přesto zní v jeho podání zcela logicky.

V úvodní povídce se díváme do hlavy otce rodiny, kterého před jeho očima podvádí vlastní žena. Láska se z jejich vztahu postupně někde na jejich společné cestě životem vytratila. V další povídce se zase vracíme spolu s úspěšným architektem do jeho rodného kraje. Zjistíme, že všechna sláva světa není nikdy víc než vzpomínky na dětství a objetí někoho blízkého. V každé povídce poznáváme, že nikdo na světě, i když to tak může vypadat, není dokonalý. A často se může pod skořápkou úspěchu a talentu skrývat třeba i šílenství, jak se ukázalo v povídce Ruka na rameni.

Kniha je napsaná velmi čtivě. Povídky jsou krátké, což navozuje pocit, že kniha ubíhá velmi rychle. Za sebe velmi oceňuji jazyk, kterým byly povídky napsané, a originalitu, se kterou si s ním autor hraje. Na konstrukci vět a použití slov můžeme rozpoznat básnický talent, který Viktor Špaček bezpochyby má. Do kostry všech povídek se propisuje autorova obliba v umění a jeho všeobecný přehled.

Jediná výtka ohledně této knihy směřuje k vydavatelství. Tato kniha by si zasloužila mnohem větší prostor v české literatuře. Bohužel do nominací Magnesia Litera jsem o ní neslyšel. Tato připomínka se netýká jen této publikace, ale skoro všech nominovaných knih. Česká beletrie má spoustu talentů, o nichž široká veřejnost neví. Naopak velká pochvala patří odborné porotě Magnesia Litera, která v tomto ročníku upozornila i na méně známá díla, jež si zaslouží větší prostor v mediích. Z toho důvodu doporučuji zaměřit se nejen na výherce, ale i na nominované. Protože získat cenu může jen jeden, ale to nesnižuje kvality ostatních.