S diskriminací na školách se v naší společnosti setkáváme často. Navzdory existenci norem Evropské unie, které diskriminaci ze strany učitelů zakazují, k ní v mnoho školách stále dochází.

Diskriminace cizinců představuje v dnešním světě velmi závažné téma. Často je politiky diskutována, ale později se na ni opět zapomíná. Platí ovšem i další skutečnost – diskriminace jedné skupiny cizinců je politizována, zatímco diskriminaci jiných je přehlížena. Proč tomu tak je?

Hidžáb do škol?

Jedním z nejznámějších případů státní diskriminace na školách byl případ somálské studentky lékařské školy Ayan Džamal Ahmednur v roce 2013. Co se stalo? Somálská studentka navštěvovala univerzitu v hidžábu. Nehledě na svobodu náboženského vyznávaní jí a několika dalším studentkám ředitel střední školy zakázal navštěvovat lekce v hidžábu. Ayan podala žalobu, která byla ovšem dvakrát zamítnuta. Nakonec byla somálská studentka nucena podat žalobu až k Nejvyššímu soudu, kde spor vyhrála.

Samotný spor o nošení hidžábů na školách je velice delikátní. Nejenom že v ČR existují politici, kteří požadují úplný zákaz nošení hidžábu, ale zároveň se opakovaně umisťují na předních příčkách vítězů voleb. A tak se nevyhnutelně dostáváme do situace, ve které se čím dál více ředitelů podporujících tyto politiky snaží zakazovat hidžáb. Ovšem jako formální důvod nikdy nebude uveden zákaz hidžábu: stejně jako i v případě somálské studentky stačí říct, že cizinec nedodal dokumenty nutné ke studiu. A bohužel hodně rodičů raději mlčí, protože se obávají posměchu ze strany společnosti.

Sudetští Němci

Pokud o diskriminaci muslimských dětí slyšíme ze zpráv, o potomcích sudetských Němců se dozvídáme pouze z regionálních deníků. Je nutno říci, že k diskriminaci dochází především v menších obcích. I zde je důvod politizovaný.

Podíváme-li se na volební výsledky, zjistíme, že lidé z venkova a pohraničních regionů volí především populistické strany. A právě tyto populistické strany varují před „hrozbou sudetských Němců“, kteří chtějí vyhnat Čechy a získat zpátky své domovy. Bohužel nemalá část voličů těchto stran pracuje jako učitelé na školách, a tak se stává, že Němci jsou diskriminováni pouze za své jméno a příjmení.

Abychom pochopili, jak závažná diskriminace je, stačí si uvědomit, že nemálo Čechů má příjmení německého původu (např.: Neumann, Štaffl, Štýbnar atd). Docela často se stává, že i mezi samotnými Čechy se objevuje nedůvěra pramenící jen z příjmení. Skutečnost, že Němců je na českých školách poměrně málo, nic nemění na tom, že v pohraničních obcích jsou němečtí žáci základních škol diskriminováni.

Rusofobie nebo Rusofilie?

Diskriminace Rusů a rusky mluvících studentů patří mezi velmi kontroverzní témata. U dvou předchozích kategorií bylo prokazatelně možné určit ty, kdo cizince diskriminují. Zde to není tak jednoduché. Přesto i u tohoto problému ovlivňují diskriminaci politické strany, byť v menší míře. Pokud u předchozích otázek byli cizinci diskriminováni ze strany příznivců populistických stran, Rusové jsou diskriminováni především ze strany liberální. Zde přední příčky obývají UK a VŠE, kde je nemalé zastoupení starších profesorů. Pokud se zde znelíbíte profesorovi, buďte připraveni, že se bude všemi silami snažit vás nechat propadnout.

K diskriminaci dochází i na periferii například v Karlových Varech, které jsou někdy známy jako Ivanovy Vary. Pokud se někdo domnívá, že Rusové se tam mají lépe, protože je jich zde hodně, tak je na omylu. Velký počet ruských studentů ve třídách se totiž uvádí jako důvod k diskriminaci nejen ze strany spolužáků, ale i ze strany učitelů. Záminkou bývá špatné plnění úkolů, ruská mluva v areálu školy a podobně.

Romská otázka

Romská komunita je na tom nominálně nejlépe: o diskriminaci romských studentů totiž mluví výrazná média jako ČT24, CNN Prima News a Nova. Pokud ale pomineme podporu médií, Romové jsou na tom nejhůře. Jsou totiž diskriminováni takřka ze všech stran společnosti. V realitě sahá diskriminace tak daleko, že Romové chodí do speciálních škol, jinam než všichni ostatní.

Pokud se romští žáci potkají s jinými žáky, stávají se často terčem výsměchu. A co je horší, učitelé tomu nijak nezabraňují a vměšují se jen v kritických případech.

Jak to řešit?

Pokud lze určit nějaký jednoznačný důvod diskriminace cizinců na školách, pak jsou to předsudky. Předsudky vznikají různě, u někoho vychází ze zkušeností, jiný se řídí slovy svých známých a rodičů, většina však vzniká z politické propagandy. Jak ale diskriminaci řešit? Zdá se, že nikdo neví. Ano, existují různé ústavní zákony a normy EU, které zajišťují dodržování základních lidských práv, přesto o diskriminaci slyšíme častěji a častěji.

Hlavní řešení se přesto nabízí – školní inspekce by neměla zavírat oči před případy diskriminace a stát by měl investovat více peněz do kontroly škol. Nebylo by na škodu také investovat do integračních programů, ve kterých se cizinci naučí lépe komunikovat a ve školách se pak dokážou lépe bránit. V tomto plánu selhává na školách i občanská výchova, která se zaměřuje spíše na znalosti než na samotné vzdělávání. Školy by se měly více věnovat aktuálním problémům ve společnosti a snažit se naučit děti pochopit komplexní problematiku.

Tím nejdůležitějším faktorem je ovšem zpřísnění školních pravidel. Učitelé si totiž dovolují jednat nespravedlivě pouze proto, že se jim za takové chování nic nestane. Čas od času samozřejmě  někdo podá žalobu, takových příkladů je ale pouze pár. Učitelů je málo a škola se o ně vždy postará. My bychom se měli starat o to, abychom měli dostatek kvalitních učitelů, kteří budou schopni změny. A to nejen v případě diskriminace.