David Vančík je devětadvacetiletým předsedou jedné z největších mládežnických organizací v Česku, Mladých konzervativců. Do funkce byl zvolen loni v prosinci poté, co sedm let vedl regionální klub organizace v Olomouci. Je také členem ODS. V rozhovoru pro Studentské listy mluvil o údělu mládežnických politických organizací, vztahu mladých lidí ke konzervatismu i o tom, koho by rád viděl v Bílém domě. 

Mladí konzervativci jsou druhou nejstarší mládežnickou politickou organizací v Česku. Profilují se jako „mládežnická organizace liberálně a konzervativně smýšlejících lidí” a jejím členem se může stát občan ve věku 15 až 35 let.

Od svého založení v roce 1991 mají Mladí konzervativci tradičně velmi blízko k pravicové ODS. Jejich řadami prošla řada známých a vrcholných současných politiků, jako současný europoslanec, exministr spravedlnosti a bývalý předseda TOP 09 Jiří Pospíšil, europoslanec Jan Zahradil (ODS), poslanec, primátor Plzně a místopředseda ODS Martin Baxa nebo bývalý europoslanec a předseda Svobodných Petr Mach (v současnosti spolupracuje s Trikolórou).

Co z vás dělá konzervativce?

Pro začátek bych vysvětlil, jak Mladí konzervativci vznikli, protože z toho odpověď na vaši otázku vychází. Jsme mládežnická organizace, která sdružuje osoby ve věku 15 až 35 let. Máme téměř třicetiletou tradici, příští rok oslavíme třicetileté výročí. Když se ale vrátím k tomu, jak to všechno začalo, myšlenka, že vzniknou Mladí konzervativci, se objevila v roce 1991 mezi studenty elektrotechnické fakulty VUT v Brně a mezi spolkem českých právníků Všehrd. Postupem času jsme spolupracovali s Občanským fórem, s ODA (dnes již zaniklá konzervativně-liberální strana Občanská demokratická aliance, pozn. red.) a před patnácti lety se moji předchůdci ve vedení Mladých konzervativců přiklonili především ke spolupráci s Občanskou demokratickou stranou. Mladé konzervativce tedy považuji za mládežnickou organizaci ODS.

„Nemyslím si, že mladí dnes většinově nesouzní s konzervatismem.“

I když ve svých stanovách nemáme zakázanou příslušnost k jiné politické straně, než je ODS, sympatizanti jiné strany než ODS jsou prakticky jenom jednotlivci napříč naší členskou základnou. Drtivou většinu naší více než 700členné členské základny dělící se do 23 regionálních klubů tvoří nestraníci, kteří ale většinou s ODS sympatizují. Zhruba třetinu tvoří členové ODS, možná vím o jednotlivcích, kteří jsou členy KDU-ČSL nebo Trikolóry. Jak jsem říkal, naši organizaci tedy považuji za mládežnickou organizaci ODS.

Pokud bych měl tedy specifikovat, proč se považuji za konzervativce, tak můžu říct, že jako Mladí konzervativci se identifikujeme jako liberálně a konzervativně smýšlející lidé. Konzervativní jsme v pohledu na hodnoty, věříme v sílu tradičních institucí, jako jsou národ a rodina. Liberální jsme v pohledu na ekonomiku, chceme volný trh bez zbytečných škodlivých zásahů státu. Věříme, že každý občan České republiky ví, co je pro něj dobré a nepotřebuje, aby ho stát vodil za ruku. Naší prioritou musí být udržení politického systému založeného na parlamentní demokracii, volné soutěži politických stran, dvoukomorovém parlamentním systému, důsledného oddělení veřejné správy a samosprávy od sebe a ctění volného trhu.

Ptal jsem se proto, že jste předsedou Mladých konzervativců a obecně se říká, že dnešní mladí lidé s konzervatismem většinou příliš nesouzní. Je tedy to, že mladí lidé dnes podporují především levicově liberální strany, jenom stereotypem?

Já si nemyslím, že mladí lidé dnes většinově nesouzní s konzervatismem. Problém je v tom, že politika je dnes pouze o populistickém marketingu, a ne o hodnotách. Z politiky se vytrácí pojmy pravice a levice a vzniká spoustu nových hnutí. Mladí lidé si dnes podle mě ani neuvědomují, zdali jsou konzervativně nebo liberálně orientovaní, jestli jsou názorově napravo, nalevo nebo spíš ve středu. Podporují a volí především strany, které jsou trendy, například Piráti. Problém je také v tom, že i když vznikají mezi mladými populární strany jako právě Piráti, mladé lidi přesto politika vůbec nezajímá. Ačkoliv jsem se narodil až dva roky po sametové revoluci a tudíž jsem ji nezažil, myslím si, že v dobách kolem roku 1989 se mladí lidé o politiku zajímali, chodili demonstrovat na náměstí a cinkali klíči. Generace, která sametovou revoluci nezažila, podle mě o politiku dnes vůbec nemá zájem.

Co tedy může konzervatismus nabídnout mladým lidem?

Jsme konzervativci a zastáváme tradiční hodnoty, jako je náš národ a naše rodina. Například si myslíme, že sňatek má být svazek muže a ženy a určitě ne dvou osob stejného pohlaví. Právě v těchto tradičních hodnotách bych dnes viděl definici konzervatismu.

Ale když se podíváme na dnešní mladé lidi, kteří vyrostli v mnohem otevřenějším světě, kde je čím dál větší tlak na rovnost pohlaví, sexuálních menšin, nejsou právě proklamované a tolikrát opakované „tradiční hodnoty” důvodem, proč se spousta mladých od konzervatismu odvrací?

My, jako Mladí konzervativci plníme především roli mládežnické organizace. Žádné nové členy aktivně neoslovujeme. Sdružuje sympatizanty a členy ODS a snažíme se jim vytvořit zázemí, dát příležitost účastnit se nebo organizovat různé akce. Jsme spolkem lidí, kteří tradiční hodnoty vyznávají a sympatizují s programem ODS, se kterou jsme propojení, naše hodnoty ale nikomu nevnucujeme.

Co je hlavní náplní Mladých konzervativců, co jako mládežnická politická organizace děláte?

Hlavní naší aktivitou je především pořádání přednášek, seminářů, různých konferencí, kde se mohou mladí lidé z celé České republiky potkávat a setkávat se s významnými představiteli zdejších politických subjektů a diskutovat nad tématy, které dnes hýbou společností. Slouží k tomu například náš tradiční Letní kemp, který se letos naštěstí mohl uskutečnit, a Zimní univerzita, kterou jsme letos museli zrušit a přesunout do online prostoru. Jsou to akce, kde se sejde zhruba stovka mladých lidí a mohou diskutovat s osobnostmi, se kterými by se normálně nesetkali.

Jako Mladí konzervativci jste partnerskou stranou ODS, ODS podporujete v kampaních, vy jste dokonce člen strany, Mladými konzervativci prošla řada současných předních politiků ODS. ODS má ale také vlastní mládežnickou organizaci, Mladé občanské demokraty. Jak vedle nich fungujete? Nepovažujete je za konkurenci? A není pro běžného občana těžké rozpoznat, jaký je mezi vámi rozdíl?

Mladé občanské demokraty bych neoznačil za mládežnickou organizaci. Mladí občanští demokraté vznikli jako platforma uvnitř ODS, která plní podobnou úlohu jako Mladí konzervativci, ale nemají žádnou právní subjektivitu. Nemají prakticky žádné volené vedení, jsou navázáni na administrativní zaměstnance hlavní kanceláře ODS.

„Co může konzervatismus nabídnout mladým lidem? Myslíme, že sňatek má být svazek muže a ženy a určitě ne dvou osob stejného pohlaví.“

Mladí občanští demokraté jsou postaveni tak, že se jejich členem automaticky stává každý člen ODS ve věku 18 až 35 let. Jejich členem jsem tedy i já, protože to tak prakticky funguje, oni ale fakticky nic jako členství nemají. Je to vyloženě jenom platforma uvnitř ODS, se kterou velmi rád spolupracuji a mám zde spoustu známých. V Olomouci, kde už přes osm let vedu regionální klub Mladých konzervativců, například s Mladými občanskými demokraty pořádáme společné akce. Je to určitě užitečná platforma, ale na druhou stranu ji nepovažuji za mládežnickou organizaci, jelikož nemá žádnou právní subjektivitu ani volené vedení. Žádný konflikt s nimi určitě nemáme, naopak s nimi rádi spolupracujeme.

Co si myslíte o kritice mládežnických politických organizací, podle které si politické strany vychovávají své budoucí politiky a mladé lidi, kteří svůj vlastní názor ještě nemusejí mít zformovaný, vlastně ideologicky ovlivňují ve svůj prospěch?

Podobnou kritiku jsem tedy nikdy nezaznamenal. Problém naopak vidím v tom, že spousta politických stran nebo politických hnutí, které se v posledních letech na naší scéně objevily, mládežnickou organizaci nemají, což pro ně bude mít negativní efekt do budoucna. Když se podíváme, jaké mládežnické organizace v Česku fungují, máme tu samozřejmě Mladé konzervativce spojené s ODS, Mladé sociální demokraty spojené s ČSSD, Mladé lidovce a Mladé křesťanské demokraty, kteří si na svém kongresu letos odhlasovali spojení, což jsou organizace, které tradičně podporují KDU-ČSL. Ačkoliv jsou TOP 09 a STAN na politické scéně poměrně nové strany, jejich mládežnické organizace, TOP tým a Mladí STAN, dnes poměrně dobře fungují. Například v organizaci Mladé ANO (oficiální mládežnická organizace vládního hnutí ANO premiéra Andreje Babiše, pozn. red.) ale absolutně fungující mládežnickou organizaci nevidím. Mladé ANO je sice nějakým způsobem organizované, ale nikdy jsem se nesetkal s žádnou jeho větší aktivitou. Hnutí ANO je přitom vládnoucí strana, která na české politické scéně působí už sedm let. To je u hnutí ANO ale obecný problém, a například v řadě regionů u komunálních politiků vládního hnutí je znát, že ANO není stranický subjekt založený na kariérním růstu a ideologickém základu.

Takže nesouhlasíte s tím argumentem, že je trochu neetické, když některé organizace včetně Mladých konzervativců přijímají mezi sebe i patnáctileté, kteří ještě nemusí mít vyvinuté politické postoje, a organizace je tak může ideologicky ovlivnit a vychovávat si tak své budoucí politiky? Nevidíte v tom žádný problém? 

Žádný problém bych v tom neviděl, ba naopak. Neviděl bych v tom žádné ovlivňování mladých lidí, spíš jsme pro ně příležitostí. Myslím si, že když například nějaký patnáctiletý člověk má již jasný názor a vstoupí do Mladých konzervativců, protože sympatizuje s ODS, tak ho nijak neovlivníme. Program ODS nikomu nevštěpujeme. Našim členům se snažíme nastínit reálné fungování demokracie a „přitáhnout” je do politiky. Většina našich členů jsou vysokoškolští studenti, kteří se na politice chtějí reálně aktivně podílet, ačkoliv mnoho z nich nejsou členy ODS. Zároveň jako vedoucí regionálního klubu v Olomouci znám několik lidí, kteří k nám vstoupili a po třech letech řekli, že to není pro ně, a vystoupili. Takže určitě to neetické není, naopak v tom pro mladé lidi vidím velký bonus. Zájemci k nám mohou například v patnácti letech vstoupit a v osmnácti se pak sami rozhodnout, jestli do nějaké strany vstoupí, nebo ne.

Naopak tu stále vidím ještě prostor pro politické strany v tom, že si mohou v mládežnických organizacích vychovat nové členy. Podívejme se třeba na někdejší významné postavy ČSSD, Stanislava Grosse a Bohuslava Sobotku (první jmenovaný český premiér v letech 2004 až 2005, druhý v letech 2014 až 2017, pozn. red.), kteří vzešli z Mladých sociálních demokratů.

Priority Mladých konzervativců, jak visí na vašich webových stránkách a jak jste je zmínil i na kongresu ODS letos v lednu, jsou: láska ke svobodě, úcta k tradici a odpor ke komunismu. Proč zrovna tyto tři hodnoty?

Zmínil jste motto, které užíváme na svých webových stránkách prakticky od vzniku internetu (usmívá se) a které používáme od našeho vzniku i v narážce na naši ideologickou blízkost s ODS. Láska ke svobodě, to asi říká všechno, jak jsem říkal, naší prioritou je, aby stát byl silný, ale minimální. Úcta k tradicím, to je definice konzervatismu, věříme, že společnost je založená na tradičních hodnotách jako národ a rodina. Odpor ke komunismu, to je něco, co se s Mladými konzervativci pojí od začátku. Nedovedu si představit, že bychom na nějakou akci Mladých konzervativců zvali například poslance komunistické strany. Pouze snad s výjimkou například předvolebních debat, které pořádáme i v koordinaci s jinými mládežnickými organizacemi a kam zveme zástupce všech relevantních politických uskupení.

Jste už skoro rok předsedou Mladých konzervativců. Jak byste těchto necelých dvanáct měsíců zhodnotil?

Navázal jsem na dlouhou tradici svých předchůdců. Milan Vyskočil byl přede mnou dva roky předsedou, před ním byl v čele Mladých konzervativců velmi úspěšný předseda Jiří Fremr, který nám předsedal deset let. Po nich byla laťka samozřejmě nasazena velmi vysoko. Většinu mého dosavadního předsednictví Mladých konzervativců bohužel ovlivnila pandemie covidu-19, tudíž jsme téměř veškeré plánované akce museli zrušit, odsunout na neurčito nebo přesunout do online prostoru. Prezentovat se navenek různými akcemi, jako jsme to vždy dosud dělali tedy, letos moc nebylo možné. Snažili jsme se nicméně zaměřit na budování sítě regionálních klubů, kterých dnes máme 23 a u některých z nich stárne členská základna, a tudíž jim hrozí zánik. Mým aktuálním cílem ve výhledu zhruba jednoho roku je založení regionálního klubu ve Zlínském kraji, což je jediný kraj v Česku, kde v současnosti nemáme zastoupení, ačkoliv jsme tu dřív klub měli.

V době, kdy děláme tento rozhovor, stále probíhá sčítání hlasů v amerických prezidentských volbách, v tuto chvíli to vypadá spíše na vítězství Joea Bidena. Koho byste na další čtyři roky rád viděl v Bílém domě vy? (krátce po našem rozhovoru bylo oznámeno, že Joe Biden americké prezidentské volby skutečně vyhrál, pozn. red.)

Myslím, že poslední čtyři roky vlády Donalda Trumpa se nesly v duchu jeho hesla America First. Někdo by mohl říkat, že Trumpova vláda pošramotila pověst Ameriky v Evropě, zejména některé jeho poměrně silné výroky proti některým evropským státům a Evropské unii. Otázkou je, zdali zklidnění transatlantických vztahů přijde právě za vlády Joea Bidena, který v tuto chvíli téměř jistě americké prezidentské volby vyhraje. Trump velmi tlačil na členské státy Severoatlantické aliance, aby vydávaly dvě procenta HDP na obranu, k čemuž se zavázaly. Nová administrativa Joea Bidena jistě začne tuto politiku přehodnocovat. Otázkou tak je, jestli evropské státy potom nebudou mít nutkání splnění závazků vůči spojencům odkládat a zdali to bude pro Evropu dobře.

Ačkoliv je výhra Joea Bidena nyní téměř jistá, dnes se konaly pouze volby. Stále je otázka, jak se při hlasování o novém prezidentovi USA zachovají jednotliví volitelé ve Sněmu volitelů. I když si nemyslím, že by hlasovali nějak výrazně jinak, než hlasovali voliči, tudíž Donald Trump různými nátlaky a žalobami pravděpodobně neuspěje. Já osobně si nicméně myslím, že Trump se jako výrazná osobnost mezinárodní politiky z americké politiky zcela nestáhne a je tak možné, že se za čtyři roky opět pokusí uspět v boji o Bílý dům. Sám jsem na to poměrně zvědavý. Jinak, když mám odpovědět na vaši otázku, zda podporuji spíš Donalda Trumpa nebo Joea Bidena, tak musím přiznat, že jako občan Spojených států bych volil spíše Donalda Trumpa, ale z pohledu Evropana jisté antipatie k němu chápu.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Podle americké televize CNN Joe Biden vyhrál Pensylvánii, která mu stačí k vítězství. ?? Biden se tak stává nejstarším prezidentem v historii USA.

Příspěvek sdílený Studentské listy (@studentskelisty), Lis 7, 2020 v 8:35 PST

Jak již bylo řečeno, jste členem ODS. V poslední době se zdá, že vaše strana opouští onu individuální politickou cestu, v letošních krajských volbách kandidovala v řadě krajů v různých koalicích. Pro volby do Poslanecké sněmovny se chystá koalice s topkou a lidovci, s TOP 09 má ODS i společný senátorský klub. Jak se na spojování středopravicové opozice díváte vy?

K tomu, že by se měla ODS, TOP 09 a lidovci spojit do jedné politické strany bych byl skeptický a myslím si zároveň, že je to nereálné. Na druhou stranu, na koalici, kterou domluvili Petr Fiala, Markéta Pekarová Adamová a Marian Jurečka, se dívám velmi optimisticky a jsem za ni rád. Jako Mladí konzervativci jsme to probírali na ústředním výboru a shodli jsme se na její podpoře. Snažíme se navíc navázat na naši spolupráci s TOP týmem a Mladými lidovci.

Když se podíváme na výsledek těchto tří stran v parlamentních volbách v roce 2017, tak ODS měla zhruba ke dvanácti procentům a TOP 09 s KDU-ČSL těsně překročily pětiprocentní hranici. Dohromady tedy měly nějakých dvacet tři procent, za kterou získaly všechny dohromady 42 sněmovních mandátů. Hnutí ANO získalo 29 procent a odpovídalo to zastoupení 78 mandátů v Poslanecké sněmovně. O tom, jakým způsobem se v České republice přepočítávají volební hlasy na mandáty, by se dala vést dlouhá diskuse. Pravidla politické hry jsou ale dnes bohužel nějak nastavená, pokud ale chceme porazit Andreje Babiše v příštích volbách, a za Mladé konzervativce říkám, že určitě chceme, nezbývá nám než této koalici držet palce a využít této síly k tomu, abychom získali více mandátů než hnutí ANO a aby ODS měla opět svého premiéra. Na koalicích ke krajským volbám se jinak podle mě ukázalo, že středopravicová spojení fungují.

Co si myslíte o hnutí Trikolóra Václava Klause ml.? Jak bylo řečeno, Mladí konzervativci mají velmi blízko k ODS, jedním z vašich partnerů je ale i Institut Václava Klause.

Musím říct, že když byl Václav Klaus ml. člen ODS, byl mi názorově velmi blízký. Trikolóru bych ale nikdy volit nemohl. Především proto, že se v některých otázkách posunula příliš doleva a v některých příliš doprava a podle mě není pravicovou konzervativní stranou. Přeji každé politické síle úspěch, pokud zastává demokratické a pravicové hodnoty. Myslím si ale, že v případě Trikolóry se jedná o krátkozraký projekt bez ideologického zakotvení a bez své vlastní členské základny. Trikolóra jsou takové Věci veřejné roku 2020.

Trikolóra se nicméně jako pravicově konzervativní strana identifikuje. Mohl byste prosím rozvést, v čem se podle vás posunula příliš doleva a v čem příliš doprava?

To je těžké takto specifikovat. Přijde mi třeba, že Trikolóra se začala velmi posouvat sympatizováním směrem na východ. Musel bych si ale projít jednotlivé body jejich programu.

V programovém prohlášení Mladých konzervativců se píše, cituji: „MK zásadně odmítají teze o tzv. konci ideologií. Politika byla, je a vždy bude střetem odlišných názorů, ideologií a programů.” Jestliže tomu tak je, jak si vysvětlujete popularitu neideologických stran či hnutí nebo tzv. hnutí pro všechny, které žádný program nemají, nebo jenom vágně popsaný a někdy bývají založení na osobnosti svého zakladatele? Zářným příkladem v Česku je například hnutí ANO Andreje Babiše, zmínit můžeme také hnutí STAN nebo SPD. Podobný trend je ale velmi výrazně cítit nejen v Česku, ale i ve světě. Není přirozené, že i politika se mění spolu s proměňujícím se světem?

Mezi vámi zmíněné strany bych ještě zařadil již zmíněnou Trikolóru, kterou taky považuji za projekt postavený na tváři jedné osoby. Jinak ale k vaší otázce. Dnes se u voličů zcela vytrácí zamyšlení nad konzervatismem, liberálními hodnotami nebo pravicí a levicí. Lidé dnes nevolí srdcem, volí politický marketing a obraz, který poradci a PR týmy dokážou o jednotlivých stranách vytvořit. Z politiky se tak vytrácí jakékoliv ideje a hodnoty. Troufnu si říct, že devadesát procent voličů si ani nečte volební programy a dají na hesla, líbivé tváře a grafiku. Volí zkrátka jenom produkt. Prostě to zařídíme lidem stačí.

A není přirozené, že se s měnícím se světem a například nástupem digitálních technologií mění i politika?

Nemyslím si, že digitalizace je přirozená, ale dnešní digitalizovaný a globalizovaný svět určitě k úpadku politiky přispívá. Každý má dnes chytrý telefon a každé ráno si přečte titulky na Novinkách, ale o veřejné dění se jinak už moc nezajímá a čte maximálně příspěvky svých přátel na Facebooku, kde je stále uvnitř jedné sociální bubliny. Nemyslím si ale, že současný stav je chybou politiků nebo politických stran. Faktem ale je, že tradiční strany krátce po nástupu nových technologií zaspaly a tento prostor vyplnila jiná hnutí, která se toho uměla chopit hned od začátku.

V programu Mladých konzervativců i ODS také neustále zmiňujete svobody jednotlivce a právní stát. Není to ale trochu pokrytectví, vzhledem k tomu, že někteří politici ODS opakovaně adorují autoritářským režimům, kupříkladu váš bývalý člen Jan Zahradil, nebo autoritářským vládám v Polsku a Maďarsku, které svobodu a právní stát naopak demontují?

To si nemyslím. Jak se říká, kde začínají práva druhého, tam končí práva jednotlivce. Stát má dávat lidem svobodu, ale v momentě, kdy někdo narušuje svobodu druhého, má stát zasáhnout. Co se týče států v našem okolí, tak si myslím, že vzhledem k tomu, že žijeme v České republice, bychom se měli zajímat o to, co se děje na české politické scéně. Musíme jednat tak, abychom co nejlépe hájili české zájmy a to i v zahraničí, například otevírat naším podnikatelům a firmám dveře do cizích zemí. Tudíž do vnitropolitických témat bychom se dle mého míchat neměli.

Takže když se v okolních zemích omezuje svoboda médií a právní stát, tak by nás to nemělo zajímat a měli bychom se starat o sebe?

Neříkám, že by nás to nemělo zajímat. Mluvit bychom o tom samozřejmě měli, ale nedovedu si ovšem představit, jak bychom mohli změnit vnitrostátní politiku ve zmíněné Číně nebo například pomáhat Tibetu v osamostatnění. Neměli bychom dělat, že se nic neděje, určitě bychom se o tom v Česku měli bavit, vést o tom dialog třeba ve vzdělávacích zařízeních. Zároveň bychom se ale určitě neměli vměšovat do věcí cizích států.