Už 3. dubna si budou Maďaři vybírat nové složení parlamentu. Přestože je nám Maďarsko geograficky i kulturně velmi blízké, informovanost o této zemi je v Česku mizivá. Shrňme si to nejdůležitější, co byste o nadcházejících volbách měli vědět, proč byste se o ně měli zajímat a jaké důsledky mohou mít volby pro nás i pro celou Evropu.

Historický kontext

Letošní volby budou v pořadí devátými od revoluce. Od roku 2010 jim dominovala strana Fidesz v čele s Viktorem Orbánem. Po celou dobu měla v parlamentu dvoutřetinovou většinu a změnila zemi k nepoznání. Hned rok po zvolení vytvořila novou ústavu, která mimo jiné omezuje pravomoci ústavního soudu, navyšuje počet soudců a snižuje jim věk odchodu do důchodu. Dále vymezuje manželství jako svazek muže a ženy, chrání plod od početí a rodičům dává silnější volební právo než bezdětným voličům. Různými způsoby též znesnadňuje budoucím vládám měnit některé zákony.

Situace médií

Zhruba ve stejné době prošel parlamentem i takzvaný mediální zákon, který ve jménu „vyváženého zpravodajství“ umožňuje udělovat vysoké pokuty mediálním domům. Po zásazích Evropské unie se sice upravila pravidla pro zahraniční reportéry, nic ale nezabránilo destrukci de facto veškeré nezávislé novinařiny v Maďarsku.

Volební zákon

Proměnou si prošel i volební systém. Počet poslanců se snížil na 199. Devadesát tři z nich vyjde z celostátní kandidátky, podobně jako do české poslanecké sněmovny, zbylých sto šest ale nově získává mandát v jednokolových volbách v jednotlivých volebních okresech. Právě jednokolové volby v minulosti umožnily Fideszu vítězit nad roztříštěnou opozicí.

Opoziční koalice

Opozici se dlouhodobě nedaří dosáhnout většího úspěchu ve volbách. Je rozdrobená do mnoha malých stran, jejichž lídry od sebe drží staré křivdy. V současnosti nejsilnější opoziční stranou je navíc krajně pravicová strana Jobbik. Je proto skoro zázrakem, že se opozice před těmito volbami dokázala sjednotit a sestavit jednu společnou kandidátku. Rozhodnutí je čistě pragmatické, jedná se o jedinou možnost, jak  Fidesz porazit. Opozice si dokonce uspořádala primárky, ze kterých vyšel kandidát na premiéra. Stal se jím pravicově konzervativní starosta města Hódmezővásárhely Péter Márki-Zay.

Šance na změnu

Přestože ze začátku měla sjednocená opozice celkem slušnou podporu, v posledních týdnech jí průzkumy přisuzují výsledky okolo čtyřiceti procent. Důvodem může být nespokojenost především liberálnějších voličů s výběrem Márki-Zayho, který v kampani působí dosti rozpačitě, není nejlepším řečníkem a některé jeho výroky jsou snadno zneužitelné vládní kampaní. Projevuje se i prostá rozdílnost jednotlivých stran. Koalici tvoří strany celého politického spektra. Od Jobbiku až po socialisty a zelené. Boj ale ještě není ztracený. Tím, že většina poslanců vyjde z jednomandátových obvodů, bude záležet na jednotlivých osobnostech, jak dokáží přesvědčit své spoluobčany.

Další faktory

Mezi další faktory, které mohou ovlivnit výsledek voleb, patří takzvaný gerrymandering, tedy přepisování hranic volebních obvodů za cílem maximalizovat volební výsledek vládnoucí strany, na což nezávislí pozorovatelé upozorňují na různých místech Maďarska.
Dalším, poněkud netradičním faktorem může být MKKP neboli Strana dvouocasého psa. Recesistická strana slibující věčný život a pivo zdarma se odmítla připojit k opoziční koalici. Přestože strana nemá v programu žádné racionální politické kroky, dlouhodobě se drží v průzkumech s podporou kolem tří procent a spekuluje se o jejím možném vstupu do parlamentu. Sbírá hlasy většinou od zklamaných voličů opozice, kteří už nevěří v možnou nápravu systému. Je otázka, kolik z nich by při neexistenci strany hlasovalo pro koalici, pár hlasů jim ale vzít může.
Volbami může zamíchat samozřejmě i válka. Maďarsko má s Ukrajinou společnou hranici a proudí do něj velká část uprchlíků. Přestože by se na první pohled zdálo, že musí uškodit Orbánovi, který si dlouhodobě udržuje dobré vztahy s Vladimirem Putinem, zatím se zdá, že válka Orbána posiluje. Zaprvé se mu podařilo vyprofilovat se do pozice silného vůdce a ochranitele národa, zadruhé vládní propaganda velmi dobře využila některé opoziční výroky, které interpretuje tak, že by opozice posílala maďarské chlapce umírat ve válce za cizí zemi. Do voleb ale ještě zbývá dost času a leccos se může změnit.

Co bude po volbách?

Další otázkou je, co se stane, pokud opozice vyhraje. Mnozí se totiž domnívají, že ani s většinou v parlamentu nebude schopna prosadit svůj program. Mluví se o „zabetonování“ systému, kdy si vláda pojišťuje svou současnou pozici. Dlouhá funkční období současných funkcionářů, neodvolatelnost některých úředníků, zpolitizovanost soudců, nebo potřeba dvoutřetinové většiny pro prosazení některých zákonů může budoucí vládě znemožnit jakoukoliv činnost.

Kdo bude sedět v příštím maďarském parlamentu, neovlivníme, i tak je ale důležité vědět, co se děje v našem sousedství. Maďarské volby mohou být bodem zlomu pro směřování celé Evropy. V dobách krize se nejvíce projevují slabá místa systému a postoj Budapešti, dlouhodobě se stavící do pozice rebelujícího dítěte, bude důležitá.