07.04.2019 11:02

Co vědět o Maroku – před Marokem

Lenka Drozdová

Jak už to tak bývá, pravidelně několikrát do roka zavelí můj cestovatelský pud a já vím, že již není cesty zpět. Jediná možnost, jak jej ukojit, je sednout k počítači, pár hodin brouzdat po netu, hledat nejlevnější letenky, nakonec je koupit, booknout hotel alespoň na první noc a zpravidla do méně než týdne se sbalit do menšího batohu a odjet minimálně na čtrnáct dní pryč. Obvykle si něco málo zjistím jen o městech či vesnicích, které bych ráda navšívila, vyhledám si pár památek, které jsou považovány za jakousi raritu daného státu a dál jsou již mé kroky ponechány osudu. Tehdy jsem ještě netušila, že Maroko je opravdu, opravdu jiný svět. A proto vám dnes zprostředkuji pár rad a tipů, se kterými bych sama ráda před svou cestou byla obeznámena.

1. Opalovací krém

Cestování s příručním zavazadlem je skvělé. Nemusíte na letišti čekat, než přijede váš kufr, nemusíte se s ničím tahat a prakticky nemáte co ztratit nebo alespoň minimálně riskovat to, že právě vaše zavazadlo pošlou například do Argentiny (což není úplně příjemná situace k řešení, věřte mi). Ovšem za každou výhodou následuje i nevýhoda. Na palubu letadla sice máte povoleno množství do 100 ml tekutin, ale to bych nebyla já, kdybych si doma z velkého balení opalovacího krému alespoň malé množství přendala do malinkaté lahvičky. „Opalovák si koupím tam,“ říkala jsem si. Jak se později ukázalo, tohle byla obrovská chyba. Pokud jste typ člověka, který se v létě spálí i při procházce po svém rodném městě, nespoléhejte na Maročany. Ani v klasickém obchoďáku, jaký máme u nás v republice ani v drogerii opalovací krém nenajdete, takže pravděpodobně přijedete červení jako rajče zpět (což je po návratu do ČR během dosti chladného března poněkud zvláštní a nejspíš budete v následujících dnech středem pozornosti všech kolemjdoucích).

2. Voda a odpadky

Pokud jste eco-friendly osoba, třídíte každý sáček, snažíte se nekupovat pet lahve a další plastové obaly, Maroko vás nejspíše moc nepotěší. Jako v hodně zemích světa, i zde se voda z kohoutku pít nedá, tudíž plastové lahve s vodou jsou na denním pořádku. A že ve 32 stupních máte pořádnou žízeň! A třídiče? Pche, na co když veškeré odpadky můžou místní házet okolo cesty, vždyť tohle je mnohem lepší varianta než jakési barevné popelnice! Na tomto příkladu můžeme krásně pozorovat kontrast mezi vyspělou Evropou a Afrikou, která je o několik málo kroků za námi. 

3. Obchodníci

Kapitola sama pro sebe. Připravte se na smlouvání. Vždy. Všude. Obchodníci na trzích jsou velmi mazaní a ceny mají i desetinásobně přehnané. Ve výsledku z nákupu odcházíte s dobrým pocitem, že jste nakoupili, co jste chtěli, za dost dobrou cenu. Ale nenechte se zmást, na jejich poměry na vás vydělají hodně i tak. 

4. Za vše se platí

Rozhodně nejdůležitější bod celého článku. Kdykoli nakupujete nebo se chcete jen dobře najíst, radši se stokrát zeptejte, kolik daná věc stojí a jestli je i tohle opravdu v ceně. Ne jednou nastala situace, které naše studentská peněženka lituje ještě teď. Tak například. Přišli jsme do restaurace na večeři, objednali si každý jídlo a číšník nám k jídlu automaticky donesl karafu vody a předkrm, který okomentoval slovy „Před hlavním jídlem je třeba něco malého zakousnout, poslužte si.” S chutí jsme se pustili do hodování. Jídlo mají skvělé, chuťově vyvážené a ve většině případů si na něm skvěle pochutnáte a užijete si jej. Co si rozhodně neužijete, je moment poté, kdy se chystáte platit a zjistíte, že onen předkrm a vodu vám zaúčtovali mnohem dráž než bylo jídlo samotné. Jenže co chcete dělat, když už je vše ve vás. Tahle rada bude znít dosti skepticky, ale opravdu v Maroku platí pravidlo – pokud situace vypadá tak, že vám chce někdo něco dát navíc nebo vám pomoct, vždy za tímto činem hledejte peníze. A ne malé.

Další situace, kdy mě takhle doběhli, se stala hned v první hodině v Marakéši. Hledala jsem ve staré části města mezi obchůdky s kořením, oblečením a ovocem své ubytování na první noc. Jelikož jsme ve 21. století, po chvíli bloudění jsem si vytáhla mobil s mapou. Velmi akčně ke mně téměř ihned přiskočil pán a zeptal se mě, co hledám. Odpověděla jsem, že svůj hotel, ale že už jsem si jej našla na mapě, poděkovala mu za ochotu a chtěla jít. Trval na tom, že mě k němu dovede. Vypadal velmi mile, obětavě a opravdu tak, že mi chce pomoci. Po sdělení názvu mého hotelu jemu se okamžitě energicky a s úsměvem vydal na cestu. K ubytování jsme došli ani ne za minutku. Jakmile jsme se zastavili, řekl něco ve stylu „Dovedl jsem tě až sem a teď mi zaplať 10 euro.” Byla jsem jeho větou poněkud šokována a doufala, že si dělá legraci. Bohužel ne. Obchodníci v Maroku opravdu takoví jsou a chtějí vydělat úplně, ale úplně na všem. Myslím, že by byli schopni vám prodat klidně i neviditelné šaty, o nichž by se vám snažili tvrdit, že jsou z kolekce nejnovějších výstřelků od Gucciho. 

5. Náměstí

Na náměstí ve větších městech si dávejte sakra pozor. Pravděpodobně se vám zalíbí pán s opičkou na vodítku a vaše vnitřní dítě neodolá a bude si potřebovat opičku, která vám ochotně skočí na rameno, pohladit nebo si s ní minimálně udělat fotku. To sice můžete, avšak poté musíte zaplatit. Zazpívá vám skupinka pouličních muzikantů u večeře a dokonce vám i zahraje na housle? Do chvíle, kdy se na ně ani nekouknete a zkrátka děláte jako by vedle vás nestáli, jste z obliga. V momentě, kdy o jejich tvorbu projevíte zájem i třeba lehkým úsměvem, musíte zaplatit, jelikož jste je už poslouchali a oni právě vám věnovali svůj drahocenný čas.

Pokud jste žena, je velká pravděpodobnost, že vás zláká milá usměvavá paní na náměstí k tomu, aby jste si prohlédla její motivy na tetování henou. Důrazně ji sdělíte, že ji moc děkujete za nabídku, ale že tetovaní nesnášíte a přesně v ten moment už vás pevně drží za ruku a kreslí nejrůznější ornamenty po vaší paži. Celá akce trvá asi 30 vteřin, možná ani ne. Pokud stihnete zareagovat a snažíte se z jejich spárů vytrhnout, marně. Drží moc pevně. Více pravděpodobné ale je, že si ani nestihnete uvědomit, co se to s vaší rukou děje a že (jako všichni ostatní) i tato paní bude chtít peníze. Během celého kreslení se na vás samozřejmě hezky usmívá, snaží se navázat konverzaci, ptá se na vaše jméno a národnost. Jak můžete dle předchozích zkušeností očekávat, i teď následuje věta „A teď mi zaplať.” Sice se vám nejspíše původních (v přepočtu) 1500 Kč podaří usmlouvat na nějakých 300 Kč, ale i tak vyplácnout tři stovky za něco, o co jste nikdy neměli zájem? Po této zkušenosti už jsem se opravdu poučila a vyhýbala se všem možným obchodníkům obloukem. I když ve městech tohle zrovna nejlehčí úkol nebyl. 

Poučení?

Psychicky vyčerpaná jsem si při návratu do Česka uvědomila, jak je skvělé pohybovat se na veřejných prostranstvích svobodně a bez strachu, kam vám pohled sklouzne přístě nebo s obavou, kdo na vás zase bude pokřikovat, ať si tento skvělý čerstvě vymačkaný džus koupíte právě u něj, protože u něj je přeci nejlepší.

Z Maroka jsem si přivezla kromě těchto naučných zážitků jako je zkušenost s naivní důvěrou v lidi, fakt, že peníze jsou obrovským hybatelem společnosti a spáleného obličeje také nespočet radostných chvil například při projížďce na velbloudech v Atlaských horách, koupání se v Atlanském oceánu nebo při pití sladkého čaje v poušti s místními vesničany.

Komentáře