Závěrečné dny klimatického summitu COP28 patří jako již tradičně k těm nejdůležitějším. Letos stojí před vyjednavači jedna klíčová otázka – zaváže se globální komunita ke konci spalování fosilních paliv? 

„Neúspěch nepřichází v úvahu,“ řekl prezident konference Sultan Al Jaber novinářům před poslední fází vyjednávání. Dohady o závěrečné dohodě se pravděpodobně potáhnou až do posledních minut, ne-li i přes plánovaný konec summitu, přičemž hlavním bodem sporů bude budoucnost uhlí, ropy a plynu.

Nejdůležitější dokument dekády?

Hlavním výstupem konference bude reakce států na tzv. Global Stocktake – mechanismus zavedený Pařížskou dohodou, který má za úkol sledovat postup států k jejím cílům. Nejdůležitějším z nich je zastavení oteplování pod úrovní dvou (ideálně pak 1,5) stupňů Celsia vůči předindustriální době. Překročení těchto limitů by znamenalo méně předvídatelné, extrémnější a obecně nebezpečnější podnebí.

Zatím poslední publikovaný návrh textu z pátku 8. prosince nevnáší příliš světla na to, co bude ve finální dohodě. Obsahuje celkem 206 bodů, řada z nich má několik možných formulací.

I tak ale nabízí důvody k oslavám, především to, že se nikde neobjevuje pojem phase down, tedy postupnou redukci spalování fosilních paliv. Všechny varianty počítají s phase outem, de facto úplným koncem této činnosti. O přesných formulacích se nyní vedou vášnivé debaty – zatímco jeden návrh požaduje phase out fosilních paliv v souladu s našim nejaktuálnějším poznáním, další volá pouze po ukončení využívání těch „nesnížených“. To znamená, že spalování bude probíhat dál, ale pouze v těch případech, kdy bude značná část emisí pohlcena technologií zachycení a uložení uhlíku (carbon capture and storage – CCS).

Mimo konce fosilních paliv se v textu diskutuje i o zvýšení kapacity obnovitelných zdrojů energie, podpoře elektromobility, zastavení dotací pro fosilní firmy nebo roli „přechodných paliv“ v energetické transformaci. Tato paliva, především zemní plyn, stále vypouštějí oxid uhličitý, ale v menší míře než ropa nebo uhlí.

U jednacích stolů se vyrýsovaly dva různé tábory – rozvojové země, USA a EU jsou pro phase out alespoň nesnížených fosilních paliv. Naproti nim stojí země jako Rusko, Indie nebo Čína, které volají po méně radikálních opatřeních. Spor se v roli prostředníka snaží urovnat Sultan Al Jaber: „Chci, aby všichni přišli s řešeními,“ řekl podle webu Guardian, „všichni musí být flexibilní a ochotní přijmout kompromis. (…) Opravdu chci, aby všichni překonali své zájmy a začali myslet na kolektivní dobro.“

Peníze a jídlo

Na pozadí boje o emise se odehrálo několik důležitých posunů. 134 států podepsalo dohodu o udržitelnějším zemědělství a produkci potravin, mezi nimi i Česká republika, Spojené státy nebo Čína.

Několik dalších vlád také slíbilo příspěvek do fondu ztrát a škod, který na začátku summitu oficiálně zahájil provoz. Prozatimní přislíbený obnos tak činí 700 milionů dolarů. Tato částka je nadále naprosto nedostatečná, roční škody způsobené změnou klimatu dosahují stovek miliard dolarů.