V časech pandemie česká ani světová kina novinkami zrovna nepraskají ve švech. Přesto se čas od času naskytne příležitost zajít na opravdový klenot. A polské drama Corpus Christi mezi ostatními bez nadsázky září. Snímek v rámci české distribuce premiéroval v druhé polovině září na festivalu Febiofest, tedy přibližně rok po prvním promítání v Polsku. Corpus Christi si vysloužil celkem 17 polských i zahraničních nominací, včetně nominace na Oscara.
Corpus Christi je důvěrným příběhem devatenáctiletého Daniela, se kterým se poprvé setkáváme ve chvíli, kdy opouští nápravné zařízení pro mladistvé. Sní o kariéře kněze, ale s poskvrněným trestním rejstříkem nemá nejmenší šanci svůj sen naplnit. Jeho cesta pokračuje směrem k malému polskému městu, kde má nastoupit v místní truhlárně. Zde zavítá do kostela a v momentální nerozvážnosti se vydává za kněze. Tato drobná lež spustí řetězec událostí, které by předvídal jen málokdo.
Temná minulost uhrančivého chlapce
Daniel musí čelit hned několika problémům. V prvé řadě mu hrozí prozrazení, ze kterého bez pochyb plyne další pobyt za mřížemi. Zároveň se snaží odkrýt pozadí tragické události, která před několika lety malebným městem, Danielovým novým domovem, neskutečně otřásla. Postupně zjišťuje, že zdaleka není jediným, kdo se vydal na útěk před stíny z vlastní minulosti.
Corpus Christi dosahuje úctyhodné stopáže 115 minut, ale nevleče se a pro diváka není nic jednoduššího než příběh přirozeně prožívat spolu s hlavním hrdinou. Obzvláště ke konci by filmu pár desítek minut navíc neuškodilo.
Hlavní roli mladého Daniela ztvárnil polský herec Bartosz Bielenia a již nyní je jasné, že se jedná o obrovský skok v jeho profesní kariéře. Do světa filmu vstoupil teprve roku 2014 v krátkometrážním snímku Světlo v srpnu, dále se objevil například v dramatu Ondyna nebo v několika epizodách krimi seriálu 1983. Bielenia si za svůj výkon v roli Daniela odnesl ocenění Nejlepší herec na předávání Polských národních cen. Celý Corpus Christi si oprávněně odvezl cen hned jedenáct (včetně nejlepšího filmu, herečky, režie, scénáře a kamery).
Bielenia byl do hlavní role vybrán, protože, dle slov režiséra, nebyl na konkurzu dobrý ani v roli kněze, ani roli mladého pouličního výtržníka. Cílem snímku bylo totiž ukázat, že Daniel v jádru zločincem není a roli kněze se teprve učí. Ideálem tedy bylo, aby herec tuto proměnu absolvoval společně s postavou a byla tak autentičtější pro diváky. Podle slov Bieleniho je hlavním poselstvím filmu hra s myšlenkou, zda člověk dokáže celou svou (byť kladnou) identitu postavit na obrovské lži.
Hlavní postava je díky výkonu tohoto talentovaného mladého herce charismatická a sympatická, ale hlavně lidská. Daniel vlastně dělá jednu chybu za druhou, ale vždy s dobrým úmyslem, hnán pouze touhou po alespoň zdánlivě normálním životě. Byla by lež tvrdit, že Danielova motivace je vždycky stoprocentně čestná. Přesto není těžké nechat se okouzlit osudem mladíka s obrovskýma očima, který se zamiloval do myšlenky, že by poprvé mohl mít cosi jako rodinu nebo přátele. Není přehnané tvrdit, že o tomto herci ještě v budoucnu uslyšíme mnoho.
Hmatatelné emoce v chladně modrém hávu
Ve vedlejších rolích se objevila Aleksandra Konieczna, kterou diváci mohli vidět například v komediálním dramatu z roku 2018 Jako pes s kočkou. Danielovu důvěrnici a přítelkyni si zahrála Eliza Rycembel, kněze, od kterého si mladík „vypůjčí“ identitu pak ztvárnil Łukasz Simlat.
Obrovská pocta patří i kameramanovi Piotrovi Sobocińskému Jr., který dokázal do filmu, zahaleného do namodralého pláště, vložit přesně ty správné emoce, tolik potřebné k vytvoření celistvé atmosféry. Corpus Christi je díky práci Sobocińského něžný ve chvílích, kdy má dojímat, syrový a drsný, když má děsit, chladný, když má mrazit, a živý přesně v okamžicích, kdy se divákům dere úsměv na rty.
Režie filmu se ujal Jan Komasa, autor snímku Óda na radost nebo novinky Místnost sebevrahů. Hater, což je již druhý počin, na kterém spolupracoval se scénáristou Corpus Christi Mateuszem Pacewiczem.
Nezáměrně kontroverzní pohled na náboženství
Valná část filmu byla natáčena v Polsku, přestože produkce narazila na problémy ohledně lokace. Části filmu se totiž natáčí ve vnitřních částech kostela, a právě tady štáb narazil. Celý jeden región Polska vydal zákaz zde film natáčet, protože scénář byl údajně antikatolický a urážlivý. Tyto nelichotivé charakteristiky získal, protože kněze vyobrazuje jako člověka, kterým se může stát prakticky každý. Režisér dokonce zvažoval přesun natáčení všech interiérových scén do České republiky nebo na Slovensko, protože jsou zde lidé s otevřenější mentalitou.
Corpus Christi je tesklivým svědectvím o chybách, které nás sice posouvají dále, ale zároveň je nemožné je opomíjet. Protagonista filmu se vlastní snahou být dobrým člověkem stále více a více noří do oceánu lží a zmatků a postupně ztrácí jakousi morální půdu pod vlastníma nohama. Frustrující je i konec snímku, neboť Daniel končí přesně na stejném místě, kde začal. Pár závěrečných záběrů ale ukazuje, že naději je možné najít i v těch nejžalostnějších situacích.
Snažíme se přinášet ověřené a srozumitelné články, ale jsme taky jenom lidé a chybujeme. Je pro nás důležité o chybách a nedostatcích vědět, abychom je mohli napravit a minimalizovat jejich výskyt. Proto jsme vděční za veškerou zpětnou vazbu, dotazy, náměty a připomínky, které nám můžete posílat na info@slisty.cz.
