Asi každý má v dnešní době nějakého svého oblíbeného umělce na hudební scéně. Vliv zpěváků a zpěvaček každým rokem roste a pomalu začínají upozaďovat například herce nebo sportovce, kteří ještě donedávna měli minimálně srovnatelný vliv. Zcela jistě je jedním z důvodů snadná cesta k jakékoliv hudbě, která je díky Spotify lehčí než kdykoliv předtím. Dalším, a o nic méně zanedbatelným důvodem, jsou koncerty. Jejich nabídka nikdy nemůže dorovnat poptávku. A právě v tuto chvíli na pomyslnou stage přicházejí reselleři, kteří z této situace chtějí vytěžit co nejvíc.

Na resellingu není nic špatného. Můžeme ho potkat téměř v každém odvětví, ať už v módě, technice nebo třeba v umění. V zásadě jde o to, že koupíte nějaký produkt a následně ho prodáte s co největším ziskem. Zkrátka nejde o nic divného. Problém nastává v momentě, kdy se následná prodejní cena zvýší o řádově stovky procent nebo se jedná o podvod, kdy za nějaký produkt zaplatíte, ale nic vám nedorazí a své peníze už nikdy neuvidíte. Tato praktika se nejčastěji odehrává na trhu se vstupenkami, kde se tomuto způsobu vydělávání peněz říká ticket reselling.

Nic se nemění

Nejde o nic nového. S překupníky se setkáváme již mnoho let zpátky, přestože způsob prodeje se výrazně lišil od toho dnešního. Avšak princip zůstává stále stejný. Získat co nejvíce peněz. A na době nijak nesejde.

Například již v 60. letech 19. století jsme se mohli setkat s něčím podobným, co dnes zažívají například Taylor Swift nebo Travise Scott, kdy lístky na veřejné čtení Charlese Dickense v Bostonu a v New Yorku, někteří posluchači čekali několik hodin. A přes všechny snahy samotného Charlese Dickense se stejně velká část vstupenek nejdříve dostala k tzv. spekulantům a až později k samotným divákům: „Jsme v koncích, nevíme jak udržet lístky mimo dosah spekulantů.“

Podobné situace jsme mohli také vídat během celého 20. století, kdy největší zájem, a tím pádem i největší navýšení ceny, byl o koncerty skupiny The Beatles, Bruce Springsteena nebo skupiny The Rolling Stones. Ti se v roce 1972 rozhodli, že se proti překupníkům pokusí bojovat. Jejich myšlenka byla taková, že fanoušci se budou moci zapojit do loterie o lístky na jejich koncerty prostřednictvím pohlednic. Ovšem neúspěšně.

S nástupem internetu se vše změnilo. Umělci i reselleři měli najednou neomezené možnosti. Například překupníci mohli na online obchodech začít fungovat pod anonymní maskou, která jim zaručila bezpečí. K tomu pohodlí domova a možnost prodeje po celém světě. Naopak umělci začali hojně využívat funkce od společnosti Ticketmaster Verified Fan, která jim umožnila mít přehled o majitelích lístků.

Velmi často se zavádí maximální počet vstupenek na osobu a na většinu velkých koncertu se bez předložení občanského průkazu, který se musí shodovat s jménem kupujícího, nedostanete. Jak je tato praktika úspěšná, se ale můžeme jen dohadovat, protože ve většině případů k žádné kontrole nedojde a ceny lístků na neoficiálním trhu stále rostou.

Marný boj

Česká republika převážně přenechává nastavení pravidel na samotných pořadatelích a oficiálních prodejcích. Zároveň se však snaží o co největší ochranu spotřebitele a zabránit tak prodeji neplatných vstupenek. Touto problematikou se zabývá několik zákonů, například Zákon o ochraně spotřebitele. A pokud jsou tyto předpisy porušeny, může dojít k sankci. Například odstoupení od kupní smlouvy nebo zamítnutí vstupu na akci. Tento postup jednu dobu prosazovalo Dejvické divadlo.

Přestože se pořadatelé akcí snaží neautorizovanému přeprodeji zabránit, je stále populárnější. Na internetu můžeme najít spousty webů, kde je možné přeprodávat vstupenky. Kromě toho existuje řada stránek specializující se přímo na zaučení nových resellerů. A účtují si nemalé poplatky.

Měsíční členství u jedné takové vyjde zhruba na 1 200 Kč, kdy dostanete „kompletní návod pro začátečníky, E–book…“ nebo například „Bonusové akce s rychlou výplatou“. Kromě ceníků jsou zde i příklady možného zisku. Největší byl pravděpodobně u UFC 284, kdy zisk činil 445 %. Takový profit je však výjimka, běžný je cca 90%: „Naši členi mají průměrný profit na akci kolem 90%.“

Do nebes a ještě výš

Důvod takovéhoto navýšení je jasný. Jak jsem zmiňoval výše, je to nabídka a poptávka. Ceny rostou převážně na velké akce, kam je těžké sehnat lístky, často právě kvůli resellerům. Například po zrušených koncertech Taylor Swift ve Vídni se cena na její další zastávku v Londýnském Wembley na webu Viagogo vyšvihla téměř do nebes.

Nejlevnější lístky se pohybují okolo 16 000. Problém je, že téměř neuvidíte a oproti dalším lístkům je výrazně omezen výhled. Jakmile se dostanete na sedadla, u kterých máte jistotu dobrého výhledu, cena se rázem zvedne již na cca 50–60 000. Právě Taylor Swift nám dokazuje, že není žádná horní hranice a ceny mohou být jakékoliv, klidně i 100 000.

Dalším problémem může být, pokud zůstaneme dále u Taylor Swift, navrácení vstupenek. Po zrušení koncertů v Ernst-Happel-Stadion se peníze na účet zákazníka vrátí do 10 pracovních dnů. Žádost o vrácení vstupného u překupníků může být velmi komplikovaná, někdy i nemožná.

Podobné problémy má většina překupnických portálů. Neregulovanost, možnost zvednout cenu, jak je libo, nebo složitá komunikace. Pravým opakem a mnohem výhodnější pro spotřebitele je služba TicketSwap, která spolupracuje s oficiálními prodejci a vždy nabízejí platné vstupenky za rozumnou cenu: „Kupující chráníme před předražením tím, že dodržujeme maximální 20% přirážku k původní ceně.“

Výhodou tohoto webu je, že z velké části zde prodávají své vstupenky lidé, kteří se nemohou akce z nějakého důvodu zúčastnit a potřebují se své vstupenky rychle zbavit a rádi by dostali aspoň nějaké peníze zpět. Je to mnohem lepší cesta než podporovat lidi, kteří se následně na sociálních sítích chlubí, jak na koncertě Travise Scotta vydělali 40 000…