Možná je na místě začít nesčetněkrát omílaným klišé: žijeme zkrátka ve zrychlené době, které nelze uniknout. Technologie se vyvíjí rychleji než člověk, produktivita spolu s AI vládnou světu a individualita se na každodenní bázi konfrontuje s nutností zapadnout a naplňovat ideál moderního člověka. Kde má v tom všem své místo čtení? Jednoduchá odpověď zní: nikde. Nikde, ale všude. Východisko je ve skutečnosti mnohem složitější a daleko méně přímočaré. Jak se z knih, které jsou ze své podstaty spíše příznakem pomalého života, nenápadně stává konzumní artikl bez nutnosti kritického přemýšlení?
Pomocník, který vás nenechá odpočívat
Začátkem minulé dekády se v app storech objevily první velké aplikace shrnující obsahy knih. Jejich poslání bylo na první pohled nekonfliktní. Platformy jako Blinkist slibovaly rychlá shrnutí obsahu velkého množství titulů, které jste si mohli přečíst formou poslechu nebo výtahu o pár stránkách například v tramvaji nebo v autě cestou do práce. Zakladatelé Blinkist velmi dobře pochopili chování potencionálních konzumentů takovýchto výtahů. Na počátku projektu stáli lidé z týmu pozorovatelů každodenního berlínského velkoměstského života. Právě v Berlíně Blinkist roku 2012 vznikl.
Jeho zakladatel Holger Seim vystavěl svůj projekt na filosofii důležitosti patnácti minut. Indická novinářka Diksha Dutta popsala Seima jako člověka, který si velmi váží času, a to nejen vlastního, ale i času druhých. Právě ona se zakladatele Blinkistu zeptala a ožehavou otázku udržitelnosti takového byznysu, pokud si čtenáři mohou jednoduše přečíst anotaci knihy zdarma online. Seim popsal výjimečnost Blinkistu v pozadí vytváření shrnutí knihy na jeho platformě, Blinkist totiž zaměstnává prověřené recenzenty, kteří si knihu přečtou, následně vytvoří její shrnutí, po jehož přečtení by měl být čtenář schopný se rozhodnout, zda je pro něj kniha relevantní a zda bude pokračovat v hlubším studiu dané knihy. Problém je v tom, že lidé to bohužel nedělají. Blinkist i další podobné projekty tak nebývale prospívají, čímž zajímavě mění vztah lidí k samotnému aktu čtení.
Četba už tak neznamená vyhrazení si poměrně velkého penza času k usazení se a pomalému vstřebávání informací z textu spolu s jeho interpretací. Interpretaci za vás udělá druhá osoba, s tím si nemusíte lámat hlavu. Při čtení tak můžete uklízet, cvičit, venčit psa, být zkrátka více produktivní a přibližovat se ideálu superčlověka, který zvládá práci, sport, ale zároveň má prostor k širokému seberozvoji. Oproti audiknihám, které zaznamenaly v posledních letech nebývalý boom (a pomohly tak velkému comebacku literární tradice mluveného slova), však shrnutí knih původní díla ohýbají. Problémem je zde lidský faktor, který není apriori negativní, ale znamená značné zkreslení, protože každý čtenář a každé čtení je unikátní, každé čtení splňuje jiné aktuální potřeby čtenáře, a tím vzniká po každém přečtení zcela nová interpretace. Z výtahů tak čteme jen a pouze to, co bylo důležité pro interpreta, který za Blinkistem a jinými aplikacemi stojí.
Je to vlastně podobné jako sledování videí influencerů bez hlubšího porozumění kontextu a ověřování si dat či zdrojů. Ale ruku na srdce, kdo má čas na neustálé ověřování si toho, co čteme a konzumujeme? Zběsilé koncentrování knih však došlo ještě dál. Na trhu se objevila vedle jiných také aplikace Booknotes, která na první pohled nijak nevyčnívá. Tento nástroj však využívá výhradně AI software, který čtenáři dovoluje knihu vměstnat až do neuvěřitelných pěti minut. Krom toho vám aplikace nabídne automaticky generované poznámky z četby.
Kam mizí kritické myšlení v době nezbytnosti kritického myšlení
Kromě autorů a nakladatelů bojících se ušlých zisků jsou znepokojeni také experti na média. Jak již bylo řečeno, při shrnování knihy vždy dojde k určitému zkreslení (vzpomeňme si na nesmělé školní referáty při hodinách českého jazyka, které jsme si většina z nás nesčetněkrát vyslechli). Pokud se podobné projekty vydají cestou masovosti, a že tomu tak je, zvyšuje se riziko chybovosti. Může se tak stát, že kromě nepřesných informací narazíme i na chybné citace. Podle některých autorů je takový přístup ke knihám vyloženě antiliterární, nikterak neprohlubuje představivost, jazykové kompetence ani kritické myšlení čtenáře. Aplikace sice slibují, že se s jejich používáním stanete chytřejšími, ve skutečnosti ale bez zapojení vlastní mysli chytřejší nebudete, stanete se spíše přehlcenějšími.
Lepší souhrn než nic
Ve světě, kde se čas na čtení čím dál tím víc vytrácí, jsou ovšem aplikace shrnující obsah knih možná přeci jen něčím pozitivním. Je dost možné, že se postupem času stane tato metoda cestou, jak může literatura udržet krok s čím dál tím více preferovanými formáty podcastů. Ve skutečnosti se už poněkolikáté setkáváme s něčím, co v literatuře už dávno bylo. Orální kultura je pilířem dějin literatury a někdejší ústní předávání literárních děl také přinášelo svoje úskalí v podobě deformací obsahu nebo vynechávání celých pasáží (jen si vzpomeňte, kolik verzí Sněhurky jste četli, viděli nebo slyšeli).
Na konci minulého století jsme byli rovněž svědky vzestupu Reader’s Digest, což je nakladatelství vydávající beletrii ve zkrácené verzi. V případě beletrie je ale nabíledni argument, že tady už skutečně koncentrace obsahu přestává dávat smysl, pokud nejste zoufalí maturující. Beletristické texty, tedy alespoň ty kvalitní, jsou pečlivě vystavěné a editované tak, aby byl zážitek ze čtení co největší. Vstřebávat pouze obsah je velmi povrchní a necitlivý přístup k literatuře. Unikají vám tak zajímavé obrazy, fascinující jazyk, ale i nedostatky, na které můžete jako čtenář/ka poukázat. Kvalitní beletrie vyžaduje reflexi a dialog. Zjednodušující verze nám tak skutečně přinesou pouze ploché převyprávění děje, nikoliv přenesení kvalit díla.
Co si ze souhrnu odneseme
Krátké formáty jsou trendy. Nejdříve to byla relativně krátká videa na YouTube, nyní jsou to ještě kratší videa na TikToku. Zdá se, že i literatura se tiktokizuje. Zkuste si vzpomenout na všechna videa, která jste za celý den zhlédli. Možná jich stěží pár skutečně z paměti vylovíte, ale pravděpodobně jen matně. Podobný efekt má i rychlé čtení. Skutečně si z rychlé konzumace literatury odnášíme cenné informace, které nám změní život, jak aplikace slibují? Skutečně si můžeme odnést ze čtení v 15 minutách to samé, co z několika hodin strávených u knihy v původní délce (ať už v audio, elektronické nebo papírové podobě)? Opravdu potřebujeme náš život ještě více zahlcovat a oddávat se nezdravému multitaskingu a čím dál nesplnitelnějšímu ideálu hyperproduktivity? Nezbývá než počkat, jak aplikace shrnující obsah knih obstojí v dalších letech. Jejich udržitelnost zkrátka prověří čas.
