Clara Deschodt pracuje v Barceloně pro organizaci, která využívá metodu divadla utlačovaných. Během svých workshopů pracuje s různými sociálními skupinami a snaží se spolu s nimi přijít na řešení různých konfliktních situací. V čem divadlo utlačovaných spočívá a jak může pomoci zranitelným ve společnosti?
Rozhovor vzniká v rámci projektu Nejsme si cizí od organizace Slovo 21, která pro budoucí žurnalisty organizuje semináře zaměřené na migraci a národnostní menšiny v Česku. Účastníci seminářů si také vyzkouší metodu Divadla utlačovaných skrze divadelní hru Světlana, která je postaví do role ukrajinského uprchlíka. V Česku funguje tato divadelní metoda například pod Centrem divadla utlačovaných.
Ukázat útlak skrze svoje tělo
Co je to vlastně divadlo utlačovaných? Jaký je jeho cíl?
Divadlo utlačovaných je metoda vytvořená v 70. letech minulého století Augustem Boalem v Brazílii. On byl divadelním ředitelem a divadlo utlačovaných vytvořil jako formu, která skrze tělo vyjadřuje neviditelný útlak v naší společnosti. Jedná se o velmi aktivistický způsob divadla, které pomáhá si vyzkoušet různé životní situace, ve kterých se vyskytuje utlačování. Snaží se toto utlačení překonat a společně najít řešení dané situace. Je to docela komplikovaná metoda.
Jak se liší od dalších forem interaktivního divadla jako jsou larpy nebo neviditelné divadlo?
Tak například neviditelné divadlo je jedna ze pod-metod větší metody divadla utlačovaných. Pod-metodou interaktivního divadla je třeba divadlo fórum.
S jakými skupinami lidí pracuješ? Předpokládám, že se jedná hlavně o zranitelné skupiny společnosti?
To je právě zajímavé. Pokaždé, když se s někým bavím o divadle utlačovaných, myslí si lidé, že je to metoda pro utlačované lidi jako jsou migranti, ženy, lidé s postižením nebo obecně minority. Ale je vlastně pro každého a je užitečná i pro privilegované.
Možná je víc užitečná právě pro ně než pro utlačované, protože divadlo utlačovaných jim dovolí pocítit, jaká privilegia mají v různých společenských situacích.
Snažím se pracovat z pohledu skupinových průniků. Můžete být zároveň utlačovatel v jedné situaci a utlačovaný v jiné. Utlačovaní lidé vědí, že jsou v některých situacích utlačovaní, ale privilegovaní obvykle ne. Toto neuvědomování si privilegií je problém a skrze tyto metody si mohou hodně uvědomit. Může to být přelomové pro vnímání tvých privilegií a tvého kontaktu s jinými lidmi, umožňuje přeměnit tvoje privilegia v prostředek boje proti nespravedlnosti.
A když pracuješ naopak s těmi utlačovanými, o jaké minority se jedná?
V mojí organizaci – La Xixa, která se nachází v Barceloně – vytváříme mnoho projektů soustředících se na regionální nebo lokální dopad. V jednom projektu pracujeme s imigranty, v dalších s pracovníky s mládeží, s LGBTQ+ komunitou, se ženami, ale také se staršími lidmi. Tuto divadelní metodu můžeme uplatnit na opravdu široké spektrum různých skupin. Účel vytváření těchto aktivit je setkávání lidí a sdílení traumat nebo jiných zážitků.
Zkoušení různých situací pomáhá si uvědomit privilegia
Jaké metody divadlo utlačovaných používá, pokud bys je měla popsat blíže?
U nás v organizaci používáme divadlo fórum. To znamená, že vytvoříme divadelní hru, ve které zobrazíme a stereotypizujeme útlak. Nejdřív té skupině řekneme: „Čím jste si každý ve skupině prošli, proti čemu byste chtěli bojovat? Jaký takový boj je vám společný?“ Cílem je se s danou skupinou soustředit na taková témata. Potom účastníci vytvoří divadelní hru, která jasně ukáže nějaký stereotyp. Například pokud je tématem rasismus, cílem je předvést opravdu tvrdě rasistickou situaci.
Potom divadlo odehrajete, trvá okolo 10 až 30 minut, a v nějaký moment scénu přeruší člověk, kterému říkáme Joker. Ten zajišťuje interakci mezi publikem a herci. V tomto momentu se publikum stává někým, koho nazýváme diváko-herci (v originále spect-actors). Někdo z publika může totiž jít na pódium a vystřídat jednoho herce nebo herečku a snažit se přijít na řešení odehrávaného problému. Právě díky tomu, že si scénu vyzkoušíš na pódiu, si uvědomíš, jak je těžké konfrontovat rasismus nebo maskulinitu.
Na pódiu jsou tedy také profesionální herci?
Ano, ale ne vždy. V naší organizaci je jich jen pět nebo šest. V současnosti například vytvářím divadelní hru, jejíž inscenace proběhne v sobotu, pouze s lidmi, kteří profesionální herci nejsou. Přinášejí si jen svoji životní zkušenost a to, co se skupinou chtějí sdílet a zahrát. Divadlo utlačovaných se tedy dá dělat od opravdu amatérské úrovně až po tu profesionální.
Takže vytváříš hru s utlačovanými lidmi a oni sami ji pak odehrají?
Ano. V La Xixa děláme oboje. Nedávno u nás byli pracovníci s mládeží, které jsme naučili něco o divadle utlačovaných. Nejdřív dělali toto cvičení oni sami a vytvořili divadelní hru. Pak jsou v ideálním případě schopní použít tuto metodu v rámci skupin, se kterými pracují.
Účelem divadla fórum je vytvořit konflikt
Jak se lidé k La Xixa dostanou? Jedná se hlavně o programy organizované ve spolupráci s neziskovými organizacemi, nebo k vám chodí veřejnost na workshopy?
Záleží. Máme mnoho programů s místními organizacemi, například na jednom projektu spolupracovala La Xixa s organizací Casal dels Infants, která pracuje s imigranty. Na jiném projektu pracujeme s LGBTQ+ imigranty. Myslím si, že to dává větší smysl se propojovat takto lokálně.
A nabízíte zkušenost s divadlem utlačovaných i veřejnosti?
Ano, týdně pořádáme okolo pěti různých aktivit, například tréninky, workshopy, veřejné nebo soukromé prezentace na školách nebo veřejných prostranstvích. Naši profesionální herci performují i venku v ulicích.
Když se vrátím k metodě divadla utlačovaných – umím si představit, i když se jedná pouze o fiktivní situace, že je v ní zejména pro zranitelné lidi riziko retraumatizace. Procházíte nějakým školením v psychologii krizové intervence?
Ne. Možná, že v jiných místech to tak mají. Uvědomuji si, že se jedná o těžký zážitek, ale pokaždé si připomínám, že nejsem terapeut. Jenom dávám lidem skrze tuto metodu nějaké nástroje. Ale bylo by to fajn.
Ve mé krátké zkušenosti se mi stalo, že lidé brečeli, protože se jich to dotklo, hlavně při cvičeních o privilegiích. Moji kolegové říkají, že v roli Jokera – v sobotu to bude mimochodem moje premiéra v této roli – můžeš čelit poměrně prudké reakci některých jednotlivců z publika, můžeš vytvořit komplexní situaci, což je ale právě proč metodu divadlo fórum děláme. Účelem je vytvořit konflikt a ukázat, jak může být jedno téma polarizované. Jedna situace může být pro jednoho ukázkou rasismu, pro jiného naprostou normou. Divadlo fórum vytváří kolektivní prostor, kde můžeš mluvit o různých pohledech na to, co vidíš.
Migranti se propojují s dalšími lidmi a zlepšují svoji španělštinu
Pokud se více zaměříme na imigranty, jak pomáhá divadlo utlačovaných právě jim?
Myslím, že je pro ně přínosem v mnoha ohledech. Když vytváříme divadlo fórum, téma migrace se vynořuje velmi často, protože naše společnost je strukturovaná rasistickými a antimigračními reakcemi. Divadlo fórum samotné pomáhá diváko-hercům vidět jak normalizovaná mikroagrese ovlivňuje každodenní život. My ji jinak nevidíme, nebo se snažíme ji nevidět, protože je to pro nás pohodlnější. Vidět to v divadelní hře, kde to začíná jako mikroagrese a pak to roste a roste, dokud se z toho na scéně nestane naprostý středobod konfliktu. V tu chvíli se hra zastaví. Pomáhá to si uvědomit realitu naší společnosti, jak těžké je bojovat ve společnosti, která je strukturálně rasistická a imigrantům není vůbec přívětivá.
To byl příklad toho, jak představit téma imigrace veřejnosti, ale pracujete s migranty samotnými?
Ano, moje práce spočívá v obojím. Když uvádíme hru o migraci, může to být velmi silné v tom, že si lidé uvědomí svá privilegia a uvědomí si, jak těžká je realita boje těch utlačovaných. Uvědomí si, jak mohou být jejich spojencem v té konkrétní situaci? S kým se na pódiu identifikují? Jsou spojencem utlačovaného, spojencem utlačovatele nebo samotným utlačovatelem?
Já sama jsem vyrostla ve Francii, ale neměla jsem žádné problémy s vyřizováním dokumentů, necítím se privilegovaná, protože se nebojím policie. Toto své privilegium pak můžu využít v situaci, kdy někdo utlačován na základě migrace nebo rasismu.
Potom pracujeme také s migranty. Jeden projekt, který v La Xixa probíhá už možná rok, má za cíl dát dohromady skupinu patnácti imigrantů a imigrantek, kteří jsou ve Španělsku jenom rok nebo dva, a vytvořit hru o jejich příbězích. Potom co ji vytvořili, tak ji sehráli na čtyřech různých místech. V tomto případě používáme divadlo utlačovaných k tomu, abychom jim umožnili mluvit o svých traumatech. Pomáhá jim to také v tom, že mají pravidelnou aktivitu každé úterý, která je spojuje s ostatními lidmi, integruje je v prostoru, kde mohou zlepšovat svoji komunikaci ve španělštině.
Vezměte v úvahu svá privilegia a ozvěte se proti útlaku
Zmínila jsi, že jsi sama imigrantka, do Barcelony jsi přišla z Francie. Pomáhá ti tato zkušenost v tvé práci, v tom mít empatii k těmto lidem?
Ne, myslím si, že moje migrace byla hodně snadná. Dokumenty jsem měla během měsíce, byt jsem sehnala také rychle. Nezažívám každodenní rasismus, protože jsem z Francie, mluvím španělsky a jsem bílá. Oni dokumenty nemají, takže musí mít strašnou (v originále shitty) práci trvající měsíce nebo roky, mají problémy s mafií. Cítila bych se provinile, kdybych se s nimi identifikovala.
Sleduješ příběhy některých účastníků? Máš od nich nějakou zpětnou vazbu?
Ano, některé příběhy sleduji, ale z dálky, takže je opravdu nechci převyprávět svými slovy. Ale například ve skupině, se kterou pracuji teď, jsou dva lidé, z Brazílie a Argentiny. Neměla jsem zatím čas udělat s nimi reflexi, ale cítím, že oni i já se hodně učíme.
To byla moje další otázka – jak ovlivňuje metoda divadla utlačovaných tebe samotnou?
Hodně poznávám svoje privilegia, učím se, jak reagovat, jak konfrontovat mikroagresi v reálném životě. Obecně je to dobrá metoda k hledání společných řešení, k tomu jednat ve veřejném prostoru. Často nechceme ten veřejný prostor narušovat, nechceme se ozvat. Je to mocný nástroj být schopen analyzovat situace a pak podle toho reagovat. Počítat s tím, že máš privilegia a někdo jiný je nemá.
