Francouzskou zahraniční politikou hýbají dvě události týkající se vývozu vojenského materiálu. Stahování velvyslanců a rušení schůzek se dotklo Austrálie, Švýcarska a Spojených států. A k tomu se v Pacifiku rozpoutala diplomatická krize.

Francie a Austrálie měly společnou dohodu, v rámci níž měla Francie dodat Austrálii několik ponorek s dieselovým pohonem. Uzavřely ji v roce 2016 s hodnotou 40 miliard dolarů. Austrálie se ji však tento týden rozhodla vypovědět, načež oznámila, že koupí osm ponorek s jaderným pohonem s americkou a britskou technologií. Francie to bere jako kudlu do zad. Nejen od Austrálie, se kterou „budovaly společné přátelství“, ale i od Spojených států, které zakázku získaly místo ní.

Podobná událost zastihla Francii i s letadly, konkrétně stíhačkami. Ty měla dodat Švýcarsku, ale to se v létě rozhodlo pro americká letadla. Prezident Emmanuel Macron v reakci zrušil plánovanou schůzku se svým švýcarským protějškem. Zahraniční média spojují událost s krizí ohledně australských ponorek, které budou tématem brzkých jednání Macrona s americkým prezidentem Joem Bidenem.

Krize v Pacifiku

Důležitým dílkem celé kauzy je vznik nové obranné aliance Spojeného království, USA a Austrálie, která se neformálně nazývá Aukus. Francie ji označila za „zcela neakceptovatelné a odporující duchu spojenectví“ a stáhla kvůli ní (ale i ponorkám) z Austrálie a USA své velvyslance. Proti spojenectví se ohradila i Čína, která ho nazvala „nezodpovědným“ a bere ji jako útok na sebe (což tak ale žádná ze zemí Aukusu nenazvala). Ohradily se i další pacifické země jako Malajsie a Indonésie. Obě země se bojí regionálních závodů ve zbrojení a snaze ukázat sílu.

„Spojené státy a Austrálie zopakovaly, že nadále podporují mírové řešení otázek bez použití hrozeb nebo nátlaku,“ uvedl ve vyjádření australský ministr zahraničí Petter Dutton. Spojenectví naopak podpořil Tchaj-wan, který vyjádřil USA a Austrálii „pevnou a otevřenou podporu“.

Krize pro Evropu?

Aliance Aukus může ukázat Evropě a Evropské unii, že hlavní centrum světového dění se přesouvá do jihovýchodní Asie. I když si USA velmi váží NATO, tak se očividně snaží si vytvořit silnější pozici pro případný konflikt s Čínou.

Během studené války, kdy proti sobě soupeřily USA a Sovětský svaz, byla Evropa přirozeně středem pozornosti. Jihovýchodní Asie a oblasti Pacifiku však skrývají země, které patří k nejlidnatějším na světě. Když se do této šachové partie přidá i Indie, může vliv Evropy ještě víc klesnout. Nabízí se tak otázka, zda by na to Evropská unie neměla reagovat jednotnější zahraniční politikou a posílením pozice vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (tzv. evropského ministra zahraničí).