Do jaké míry lze manipulovat s přírodou? Můžeme měnit atmosféru? Měli bychom? A jak tenká je hranice mezi snahou pomoci planetě a vytvořením nebezpečné zbraně? Tyto otázky klade finsko-dánský snímek Jak zničit mrak, který uhranul publikum i porotu na festivalu dokumentu v Jihlavě.
Dokumentární film finské režisérky a scénáristky Tuiji Halttunen se soustředí na jedinou ženu. Tou je finská vědkyně a profesorka Hannele Korhonen, dlouholetá zaměstnankyně meteorologického ústavu. Celý snímek uvádí Goethův citát: „Prokleta budiž ctižádost, kterou rozum sám sebe klame“ a právě faustovská sázka tvoří jeden z hlavních motivů celého příběhu. Hannele totiž kvůli nedostatku financí na vlastní projekt přijímá téměř ďábelskou nabídku a vydává se do Spojených arabských emirátů, aby zde představila svůj nový projekt. Podstata jejího plánu tkví v osévání mraků a jejich následném vylepšení, které povede k větší produkci srážek a zabraní tak suchům.
Ambiciózní Hannele se kromě technických problému ale potýká také s etickými výzvami a otázkami, na které se jen těžko hledají odpovědi. Jaká je taková podstata mraku? Měl by zůstat pouhým výtvorem přírody? V jakém okamžiku se stává nástrojem? Co když naše vlastní inovace mrak změní natolik, že již nebude mrakem?
Žena mezi mraky
Hannele bojuje s dilematy, ale i s byrokratickým okolím, ke kterému jako jediná vysokoškolsky vzdělaná osoba z neakademické rodiny, nepatří. „V jistém smyslu jsou Emiráty velmi otevřenou zemí, přesto tam ale pro ženy platí jiná pravidla,“ dodává režisérka „Tamní vědci nejprve ani nevěděli, že grant dali ženě, protože z finského jména nepoznali její pohlaví. V této oblasti vědy je žen velmi málo. I s tím musela Hannele bojovat.“ Více se o osobě protagonistky divák prakticky nedozví. Nemá rodinu, má přesně tolik dětí, kolik vždy chtěla (totiž žádné) a jejím největším snem je být v životě šťastná a prospěšná. A více ani vědět nemusíme. Stejně jako snímek samotný i Hannelin život je skryt v mracích.
Fragmenty postupujícího výzkumu jsou pravidelně prokládány působivými výjevy z mračné oblohy a atmosféry. Právě vizuální složka celého dokumentu udává meditativní rytmus a vytváří v divácích pocit, že na plátně sledují kouzelnou zemi, která snad ani není tou skutečnou naší. Lány hrozivých i poklidných mračen jako by spojovaly minulost, budoucnost, sny i touhy všech, kteří se pod nimi nachází. Film se postupně mění v otázku, do jaké míry se lidská podstata podobá mraku. Vždyť i lidé se skládají z tisíců drobných kusů skládačky, podobně jako mračna samotná. A i člověka lze měnit a manipulovat s ním do takové míry, že již není člověkem.
Jak zničit mrak spojuje tajemnou pohádku dnešního dne, ze které dýchá atmosféra jiných světů s velmi realistickým zamyšlením nad budoucností přírody, lidstva a enviromentálního inženýrství. „Před deseti roky jsem náhodně sáhla po knize na čtení do vlaku, a ona byla o mracích. Tak jsem se do nich zamilovala,“ popisuje režisérka snímku. „Vždycky jsem chtěla natočit film o mracích a vznikl by, i kdybych nepoznala tuhle inteligentní, nádhernou a nadanou Skandinávku.“
Diváci se do mračen poprvé ponořili na festivalu v Kodani. Do České republiky se dokument podíval v rámci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, odkud si zaslouženě odnesl ocenění za Nejlepší Svědectví o přírodě. Jak zničit mrak možná není nejoriginálnější ani nejpůsobivější dokument letošního roku, umožní ale snít. A to je víc, než si dnes divák může přát.
