Na začátku října se v Česku konala celoevropská konference strany Volt, do Prahy se díky tomu sjelo přes 800 členů strany včetně jejího vedení. Akci doprovázel protest na Pražském hradě i proevropský pochod městem. Studentské listy při této příležitosti vyzpovídaly spoluzakladatele strany a europoslance Damiana Boeselagera.

V roce 2017 jste spoluzaložil Volt jako reakci na brexit. Čeho jste tehdy chtěl dosáhnout?

Těžko říci, co jsem očekával, pokud vůbec něco. Prostě jsme si řekli: „musíme to udělat“, a pak jsme to udělali. Náš úmysl byl jednoduchý, chtěli jsme vybudovat sílu proti vzrůstajícímu populismu a nacionalismu, protože jsme viděli, že nabývají na síle a lidé je volí. V tu dobu byl zrovna zvolen Trump, silné volby zažila Marine Le Pen, v Itálii to byla Lega Nord a nyní tam vládne Giorgia Meloni za Fratelli d’Italia.

My jsme tedy doufali, že vybudujeme protiváhu proti všem těmto lidem, kteří občanům říkají: „naše jediná volba je soustředit se na národní problémy. Každý se budeme starat o sebe a všechny problémy se vyřeší“. Proč? Protože to je nebezpečná lež. Většina problémů, které v dnešní době musíme řešit, přesahuje hranice států. Může jít o změnu klimatu nebo o ohrožení z vnějšku (jako příklad si můžeme vzít Rusko), může to být ale i digitalizace, kde je třeba trénovat algoritmy na datech z různých zemí. Všechno, čeho se snažíme dosáhnout, je nějak svázáno většími problémy, ne problémy národními. Je sice jednoduché se nechat zlákat někým, kdo řekne: „Já se o tebe postarám, protože jsi z mojí země“, ale je to lež a my musíme bojovat za větší kooperaci a lepší Evropskou unii.

S odstupem pěti let, dosáhli jste těchto cílů? Jste k tomu alespoň na dobré cestě?

Situace v Evropě se zhoršila, takže jsme našeho cíle nedosáhli. Náš cíl, když to tak řeknu, není Volt. Jde nám o lepší situaci v Evropě. Chci žít v Evropské unii, kde bude funkční vláda volena parlamentem, a pokud s ní lidé budou nespokojeni, mohou volit jinou evropskou stranu. To je to, co EU chybí, chceme, aby si lidé mohli říct: „Současné evropské vlády se můžu zbavit a můj hlas může změnit směřování Evropy“. Až toho dosáhneme, tak jsme dosáhli našeho cíle.

Do té doby jsem ale spokojen s naším postupem, stačí se podívat okolo, je tu 800 lidí a to není ani zlomek členů, co jsou ve Voltu aktivní. Pokud ve volbách (do europarlamentu) v roce 2024 budeme mít silnou kampaň ve všech 27 členských zemích EU, tak myslím, že můžeme psát dějiny. Mám z toho radost, jsme na dobré cestě a nyní už potřebujeme jenom hodně energie, abychom tento maraton vyhráli.

Jak jste zmínil, v Evropě se vyvíjí několik znepokojivých trendů, například i u nás se konalo několik velkých proruských demonstrací. Jaký je váš recept na to, abyste tyto lidi dostali od populistů a nacionalistů k vám?

Co je podle mě důležité, je tzv. tichý střed. Pokud se podíváte na data od 80. let do dneška, tak počet členů ve stranách v Evropě klesl o polovinu. Takže i přes nárůst populace členství ve stranách klesá. To znamená, že třeba moji nebo vaši kamarádi nepřemýšlí nad vstupem do politiky, je to pro ně cizí svět, který pozorují, ale nezapojují se do něj. Možná vyjdou do ulic na akce jako Fridays for Future nebo na něco podobně atraktivního, což je sice důležité, ale chybí tomu porozumění tomu, že změnit něco v demokracii jde i členstvím ve stranách. Byl bych rád, kdyby tito tiší pozorovatelé vyjádřili jejich názory, zapojili se do politiky a řekli: „Chci, aby Evropa fungovala a abychom měli řešení pro naše problémy“. Ale aby to fungovalo, je třeba nabídnout něco jiného než umlčovací rétoriku pravice. Oni říkají: „Všechno je na h*vno, politici vám lžou, Rusko je ve skutečnosti hodné a zlí Američané, EU a Brusel nás nutí dělat něco, co nechceme. Neměla by naše agrikultura být lepší?“ Vezmou skutečný problém a našroubují na něj nějakou deep state EU věc. My ale nesmíme křičet proti tomu, co říkají, protože řeknou cokoliv, co jim dá pozornost, ale musíme vykřikovat pozitivní poselství. Musíme říct, že naše situace není skvělá, naše situace by měla být lepší a jediný způsob, jak toho dosáhnout, je to, že spravíme Evropskou unii, budeme spolupracovat a budeme aktivní v politice.

Vaše strana má mnoho nápadů, jak spravit EU, některé z nich jsou vcelku drastické. Chcete například zrušit veto, nemůže to ale nabudit skupinu zemí k „válcování“ těch, se kterými nesouhlasí?

Země jsou součtem jejich občanů. V zemích máte lidi, kteří jsou progresivní, konzervativní, liberální a všelijací jiní. A my máme dva způsoby, jak o věcech rozhodovat – máme národní lídry, kteří reprezentují vládu jejich země a ti se v počtu 27 schází. To je podle mě špatný způsob, jak v EU vládnout, ale je to proveditelné. Problém je, že se míchají zájmy jednotlivců s národní hrdostí. Pak se český premiér dohaduje s francouzským prezidentem o jejich zájmech, ale ta debata je vždy spojena s Českem a Francií. Alternativou k tomu podle mě je to, aby čeští progresivisté hlasovali společně s progresivisty ze zbytku Evropy, a tak by se rozhodovalo. V podstatě musíme vzít ten systém, který máme na regionální či národní úrovni a zavést ho na úrovni EU. Je to drastická změna? Ne, protože to je stejný princip, na kterém fungují naše ostatní demokratické instituce. Volí se parlament, kdo najde většinu v parlamentu, jde do vlády a vláda rozhoduje. Pokud se lidem tato rozhodnutí nelíbí, tak volí někoho jiného.

Stejně jako v Německu, Spojených státech a velké části dalších zemí by pak existovala druhá komora sloužící k zastoupení regionálních zájmů. Proč tato druhá komora existuje? U nás v Německu to je jednoduché, je tam proto, aby centrální vláda nezasahovala do kompetencí regionů. A to je podle mě strašně důležité. Můžeme se domluvit na tom, o čem se bude rozhodovat na evropské úrovni, ani toho nemusí být tolik – může jít pouze o obranu, může to být obchod, klimatická politika nebo cokoliv dalšího, o tom se dá diskutovat. Takže bude existovat vláda, která vzejde z parlamentu a ta bude rozhodovat. Druhá komora, toto regionální zastoupení, by hlídala, aby centrální vláda nerozhodovala o věcech, co s nimi nesouvisí. Pokud by vláda neměla kompetence na to, aby rozhodovala o vzdělání, tak by druhá komora řekla: „Nechte nás být, v této oblasti nemáte právo rozhodovat“, a to je dobře.

A tato druhá komora by byla demokraticky volena? Nebo by její funkci zastala například Rada EU?

Upřímně řečeno, je mi to docela jedno. Náš Bundesrat (spolková rada, pozn. redakce) reprezentuje zájmy regionů přes vlády spolkových zemí. V EU si tedy můžeme říct, že vlády vyšlou zástupce do druhé komory. Ti nemůžou blokovat zákony, mohou to udělat pouze, pokud tyto zákony kolidují se zákony národními. Nápad senátu, kam by se volili dva zástupci za region, je ale trochu víc sexy, i když by jejich úkol byl stejný.

Trochu se posuneme. Vy jste v Evropském parlamentu již čtvrtým rokem, čeho jste za tu dobu dosáhl?

Je řada věcí, ze kterých mám radost. Při psaní zákonů se často pohybujete v odborných tématech, takže vyberu ty nejjednodušší příklady. Můj největší úspěch je boj za nadnárodní kandidátky do europarlamentu, na tom jsem se v parlamentu podílel společně s dalšími. Snažili jsme se snížit volební věk do evropských voleb na 16 let, zlepšit genderové vyvážení a umožnit kandidaturu politickým hnutím. Problém je, že to všechno je nyní blokováno členskými státy. Se změnou volebního zákona musí souhlasit všichni členové a je třeba, aby ho přijalo všech 27 národních parlamentů, proto tento návrh momentálně stojí.

Mám tedy radost z naší práce v Evropském parlamentu, ale ještě se nestala realitou kvůli tomu, jak EU momentálně funguje, což je přesně to, co kritizuji. Mimo to jsem byl aktivní v oblasti migrace a azylu, například jsem vyjednal tzv. talentové vízum, díky kterému sem mohou jezdit lidé s technologickým talentem i bez univerzitního diplomu. V současnosti vyjednávám o podmínkách získání trvalého pobytu, což umožní dlouhodobým imigrantům snazší pohyb mezi zeměmi.

Také jsem velmi hrdý na jednání o regulacích dat. Podílel jsem se na aktu o správě dat, který zajistí, že velcí hráči v datové ekonomice (Microsoft, Google, Amazon) zároveň nepřevezmou trhy s daty, nebo jinak řečeno, že datové trhy zůstanou neutrální. Momentálně také pracuji na zákonu, který zajistí, aby i malé firmy mohly prodávat „kogenerovaná“ data na datových trzích. Je to vcelku technické, ale mám radost z toho, čeho jsme dosáhli. Tohle se mi podařilo prosadit uvnitř evropského systému, mým hlavním cílem ale pořád je tento systém změnit a na to Volt potřebuje více síly. Musíme se ostatních stran ptát ještě hlasitěji než nyní: „Jaká je podle vás budoucnost Evropy? Jak by se měla Evropa vyvíjet? Jak by měla EU fungovat? Jak ji můžeme zlepšit?“ Ale na to potřebujeme víc hlasů, potřebujeme být větší a ve příštích volbách mít 25 europoslanců, ne jednoho.

Na konferenci v Praze se začíná tvořit nárys programu do příštích voleb do europarlamentu. Kdyby to bylo čistě na vás, jak by tento program vypadal?

Mám tři priority, můžete je najít v našem posledním programu, tzv. Amsterdamské deklaraci. První z nich je spravit EU, to je to, o čem jsem doteď mluvil. Udělejme EU demokratickou, parlamentní demokracií. Druhá priorita je spíše obecná představa než konkrétní návrh, je jí udržitelná a inovacím přívětivá ekonomika. V Evropě potřebujeme silnou ekonomiku, která poskytuje lidem práci a vyrábí například židle, na kterých právě sedíme. Zároveň ale musí podporovat konkurenci a být udržitelná. Stejně důležitým bodem pro mě je spravedlivější společnost. Společnost musí všem zajistit jejich práva – právo jít volit, vzít si člověka, kterého milují, mít přístup k potratům, být svobodní a žít naplňující život. Spadá k tomu třeba i minimální mzda a mnoho dalšího. Ve zkratce, reforma EU, proinovační a udržitelná ekonomika a spravedlivá společnost jsou tři hlavní pilíře naší identity.

Volt v Česku

Zmínil jste, že k rozpohybování věcí potřebujete více lidí. V minulých volbách získal Volt v Německu 0,7 % hlasů a vy jste jediný člen Voltu v Evropském parlamentu. Jak velké jsou vaše ambice pro nadcházející volby?

Mou první ambicí je, aby existovala pobočka Voltu v každé z 27 zemí EU a měla své kandidáty do voleb. To by se nemělo podceňovat, bylo by to totiž signálem evropské jednoty a ukázkou toho, co může evropská strana dokázat. Stejné jméno, stejná značka, stejný program napříč Evropou, bylo by to velmi silné. Co se týká výsledků voleb, je to vcelku jednoduché, chtěli bychom mít vlastní stranu v europarlamentu – k tomu je potřeba 25 europoslanců z alespoň sedmi různých zemí. Mít vlastní frakci je hlavní cíl a to, na co mířím. Myslím, že jsme hodně vyrostli, Volt jsme založili ve třech lidech dva roky před volbami v roce 2019. Nyní do voleb zbývá 1,5 roku a máme 800 členů jenom v této místnosti. Možné je všechno, dosáhnout můžeme čehokoliv, jsme schopni změnit historii evropského kontinentu, když pochopíme, že má cenu to zkusit. Doufám, že lidé tomu rozumí a přijmou tento mindset, protože pak, ať se dostaneme kamkoliv, zabereme a budeme pokračovat dál. A není to o úspěchu nás nebo Voltu, ale opět, mám obavu z toho, že pokud na to nebudeme tlačit, tak Evropa může jít špatným směrem.

Pokud vám ale cíl nevyjde a nedostanete dostatek hlasů, budete nadále v zelené frakci Greens/EFA?

K Zeleným jsem se dostal, protože mi dali výbory, které jsem chtěl. Vyjednával jsem s Liberály a Zelenými, Zelení mi nabídli mé tři výbory a s touto nabídkou jsem šel zpátky ke straně, kde jsme měli celostranické hlasování. Zeptali jsme se členů, kde bychom měli sedět (já se přimluvil za Zelené), strana hlasovala a proto teď sedím s Greens. Myslím, že to fungovalo velmi dobře, mohl jsem pracovat na mnoha zákonech a díky jejich horizontální struktuře vedení mohu snadno interagovat s ostatními. Je tam tedy mnoho pozitivních faktorů, ale nakonec bude záležet na názorů celého hnutí, všech našich europoslanců, podle nich se rozhodneme, kde můžeme nejlépe splnit naší misi. My jsme totiž odpovědní našim voličům, takže musíme zajistit, aby se co nejvíce našeho programu prosadilo do zákonů a změnili jsme systém tak, jak navrhujeme.

Zmínil jste, že byste rád viděl pobočky Voltu ve všech 27 zemích EU. Jak se vám daří tohoto cíle dosáhnout?

Máme registrovaných 18 nebo 19 stran, takže nám pořád ještě pár zbývá. Mám z toho ale radost, nedávno jsem byl v Estonsku a Finsku a v obou zemích se rozjíždí naše buňky.

Volt Česko nedávno zažil první ostré volby, a to sice ty komunální. V Praze dosáhl na 0,02 % hlasů. Je to špatná předzvěst?

Ne, nezáleží na tom. Jde o to, že všechno musí nějak začít. Pokud nejste někdo známý, tak nemůžete jen tak založit stranu a okamžitě být velcí. To jsme ani nikdy nechtěli, chtěli jsme odspodu vybudovat hnutí, kteří se nebojí říct: „hele nechceš se zapojit do politiky? Sice jsme to nikdy nedělali, ale snažíme se tlačit na pozitivní změny”. O to se snažíme. To bude vyžadovat hodně kroků, ale já viděl vyrůst mnoho Volt týmů, a nakonec vždy záleží na jedincích, kteří to chtějí zkusit. Mám k tomu dobrý příklad – organizoval jsem první schůzku Voltu Nizozemí v Amsterdamu. Okolo stolu nás sedělo deset, říkali jsme si „cool, pojďme to udělat“, a nyní, když se člověk podívá na průzkumy, tak jsme v jednu chvíli měli preference mezi 8 a 10 %. V Nizozemí máme poslance a naši zástupci sedí v deset městských zastupitelstvech. Všechno začíná skromně, záleží na tom, zda se podaří najít lidi ochotné zkusit vybudovat něco nového.

Velký způsob, jak se minimálně u nás Volt snaží najít trakci, jsou různé eventy. Během Pražského summitu členové Voltu rozvířili hladinu vybučením Viktora Orbána, o víkendu pak organizujete proevropský pochod Prahou. Může jít o dobrý způsob, jak získat pozornost, ale dají se takto získat a udržet voliči?

V tuto chvíli nám nezáleží na hlasech, ale na lidech. Vy se ptáte, jestli si lidi udržíme. Podle mě ale záleží (především v té fázi, ve které Volt Česko je) na vybudování silného týmu lidí, co řeknou: „pojďme to společně zkusit, pojďme být odvážní a přisvojit si tento movement“. Jelikož jsme start-up, velmi mladí, tak každý, kdo se připojí, silně ovlivňuje naše budoucí směřování. Doufám, že se nám podaří přilákat mnoho lidí, co chtějí skutečně něco změnit. My jsme taky dříve každý dělal něco jiného, ale řekli jsme si, že se zvedneme a budeme aktivní. Přeji si tedy, aby nás náš pochod zviditelnil místním lidem a dal jim šanci se aktivně zapojit.

Už to bylo částečně zmíněno, ale existuje několik stran s programem podobným tomu vašemu. Jak chcete zajistit, že si nebudete navzájem vykrádat voliče?

Kdybych si myslel, že se evropská politika uchyluje správným směrem, tak bych nad spoluzaložením Voltu nikdy nepřemýšlel. A pokud mi přijde, že se dobrým směrem neuchyluje, tak je podle mě správné rozhodnutí si říci „potřebujeme vytvořit novou sílu“. Není nikdo, v žádné evropské zemi, kdo by měl reformu a opravení EU jako jejich hlavní prioritu a zároveň byl evropskou stranou. Vezměte si příklad dvou stran se stejným programem, které ale prioritizují rozdílné věci. Pokud se jedna strana zaměřuje na důchodce a druhá na studenty, tak jejich rozpočet a zdroje využijí rozdílnými způsoby. Pro nás to je velmi jednoduché – věříme, že v současnosti je největší hrozbou rozpadnutí EU. Je jedno, co si myslíme o klimatu, sociální politice nebo čemkoliv jiném, protože se s tím nebudeme moci vypořádat, pokud se evropská demokracie zhroutí. Není žádná jiná strana, co by měla nápravu EU jako hlavní prioritu. Lidé, co říkají, že by neměly být nové strany, podle mě nerozumí tomu, co je demokracie – soutěž o voliče a o priority. Také doufám, že náš vzestup vytvoří tlaky v ostatních stranách, především pokud jsou podobné té naší, aby nám kradli nápady. Čím více nám budou brát nápady, tím méně relevantní budeme moci být, ale stále by došlo k prosazení našich nápadů. Je také třeba pochopit, že pro mě Volt není nějakým cílem. Je to prostředek na prosazení změny, kterou považujeme za nutnou.

Pojďme se posunout od tématu voleb. Tento rok je Evropský rok mládeže a vaše strana na mladé lidi v mnohém spoléhá. Co považujete za největší problémy mladých?

Korona a pandemie daly vzniknout množství psychologických problémů a myslím, že se s tím pořád snažíme poprat a zjistit, co to vlastně znamenalo pro mladé. Ovlivnilo nás to všechny, ale nedokážu si představit, jak těžké to je pro lidi v rozmezí 6 až 25 let. V tomto období je důležité trávit čas s kamarády, takže je to jeden z problémů, kterým ještě musíme porozumět. Psychologické problémy jsou obecně něco, co bývá podceňováno a nevěnuje se tomu dost pozornosti, takže potenciálně bychom měli dávat větší důraz na mentální zdraví.

Druhý velký problém je první vstup na pracovní trh. Například ve Španělsku je problém nezaměstnanost mezi mladými a existuje mnoho studií zjišťující, co to znamená – váš životní příjem bude kvůli pozdějšímu nástupu nižší, ale pro mě to je i o sebevědomí. Je to o vědomí toho, že člověk zvládne sám pracovat, postarat se o sebe, nezáviset na rodičích a to všechno je důležité. Toho se týká také otázka toho, jaké dovednosti učíme – nedávno jsem byl navštívit školu, kde měli všichni žáci předmět programování, to je podle mě super. Já se učil Python a to mi pomohlo pochopit, jak je všechno digitální propojené a jak toho využít. Je mnoho dovedností, které můžeme učit lépe a následně toho dobře využít. Přeji si, abychom se zlepšili v ukazování mladým, že se věci dají změnit a současný systém není dán. Naopak, systémy se konstantně mění. Pokud se budete dívat do minulosti po 30 letech, tak uvidíte, jak moc se systém změnil. Jako mladí ale vyrůstáme a myslíme si, že takto ten systém zkrátka je, až později si ale uvědomíme, že tomu tak vůbec není.

Na závěr, letos v květnu skončila Konference o budoucnosti Evropy. Vzešly z tohoto projektu nějaké zajímavé závěry?

Byla to cool akce, ale velmi chaotická, protože členské země nechtěly tuto konferenci mít, nakonec z toho však vznikly dobré diskuze. Když dáte dohromady lidi z různých zemí, vymyslí velmi podobné, velmi očividné návrhy toho, co by se mělo zavést na evropské úrovni a co je třeba napravit, takže výsledky byly dobré. Díky tomu jsme následně využili článku 48 Smlouvy o Evropské unii, který nám umožňuje měnit nastavení EU, aby fungování Unie bralo doporučení z konference v potaz. V tuto chvíli to vypadá, že se nedostane příliš daleko, protože je to blokováno zeměmi. Uvidíme, co se stane – země musí oficiálně zareagovat na náš návrh o změně evropských smluv do tohoto podzimu, takže poté uvidíme, co se stane.

A proč se státy proti tomuto návrhu staví?

Většina zemí nemá vůbec zájem Evropskou unii měnit.