Právě si prohlížíte Doxa: Z jako objekt. Proč ruská propaganda (stále) funguje a co s tím můžeme dělat
Ilustrace: Lison Jihre, DOXA

Písmeno Z se stalo symbolem nové fáze války na Ukrajině bezprostředně po vpádu ruské armády 24. února. Příznivci i odpůrci války byli zprvu překvapeni obrazem, který zvolili propagandisté (pravděpodobně zástupci PR oddělení ministerstva obrany). Písmeno Z pochází z latinky a je cizí těm, kteří používají cyrilici.

Analytici popisovali Z jako prázdný znak nebo symbol bez konkrétního obsahu: nebylo jasné, k jakým významům a souvislostem se vztahuje, jeho výběr se zdál být náhodný a iracionální. Neexistovala víra, že by se obraz mohl stát součástí nějaké ideologie nebo účinné mobilizační politiky; zdálo se, že občané se nemohou spokojit s tak prázdným poselstvím.

Po téměř šesti měsících války lze říci, že tyto předpovědi byly mylné. Ruská propaganda možná nevede k tomu, aby člověk věřil myšlenkám, které prosazuje, ale rozhodně je velmi účinná v zastrašování a štvaní Rusů proti sobě navzájem i proti zbytku světa. Protiválečné hnutí se naopak potýká s obtížemi při snaze přilákat do protiválečné kampaně nové lidi nebo jednoduše udržet válečnou agendu v centru pozornosti Rusů. Z-propaganda umí skvěle strhnout pozornost na sebe, mobilizovat silné politické emoce, zášť a problémy, které mají kořeny ve starých traumatech ruské společnosti. Proč tedy analytici podcenili potenciál pro-válečné propagandy a jejího hlavního symbolu?

Hlavní roli zde sehrál nesprávný přístup k rodící se ideologii (či kvaziideologickému vyprávění, jak ho charakterizuje literární kritik Mark Lipovetsky) a jejímu hlavnímu symbolu. Když analytici říkají, že Z je prázdný znak, který k ničemu neodkazuje, přistupují k němu jako k prvku klasického znakového systému, téměř v Sussuriově smyslu. V tomto systému totiž Z nefunguje, neodkazuje ani ke konkrétnímu označení (jak si všimli i představitelé ruské moci odpovědní za ideologii současné války).

Z sám o sobě není přímo spojeno s diskurzy již rozvinutými v ruské státní ideologii: například s narativy druhé světové války nebo „ruského světa“, které byly ústředním tématem putinismu v roce 2010. Pro pochopení fungování písmene Z je třeba nahlížet na symbol nikoli v rámci věd o znacích a textech, ale s pomocí objektově orientovaných přístupů, které umožňují mnohem lépe porozumět jeho fungování.

Objektově orientované přístupy jsou skupinou filozofických, sociologických a antropologických metodologií a teorií, které rozvíjeli a rozpracovávali různí autoři, například sociolog Bruno Latour (tvůrce teorie aktérů a sítí), představitelé filozofické školy spekulativního realismu (Graham Harman, Quentin Meyasu, Ray Brassier) a feministická teoretička Karen Barad, autorka agentního realismu. Jejich texty mají společný zvýšený zájem o nelidské předměty.

Všichni tito autoři naznačují, že agenty, subjekty nebo aktéry (tj. aktivními „aktéry“) v sociálních systémech nebo ontologiích mohou být nejen lidé a komunity, ale také jiné živé i neživé věci. Například pro Harmana může být objektem jakákoli „jediná realita“, která se mění a vstupuje do složitých vztahů s jinými realitami, ale zůstává přitom samostatná. Za objekty považuje všechny druhy entit, včetně „atomů, zeleniny, národů nebo písní“.

Genderová badatelka Jasbir Poir v jednom ze svých článků navrhuje zkomplikovat příliš antropocentrickou teorii intersekcionality a píše o komplexních asamblážích (koncept z filozofie Gillese Deleuze a Felixe Guattariho), do nichž se sdružují věci, lidé, moc a sociální vztahy. Karen Baradová věnuje zvláštní pozornost hmotě, která se v její teorii jeví nejen jako neživá substance, ale jako proces a aktivní činitel, který vytváří souvislosti a je spojen s jinými činiteli. Teoretičky spojené s feministickým hnutím nového materialismu, jako byly Baradová, ale i Jane Bennettová nebo Catherine Biharová, ve svých textech objektově orientované přístupy více zkomplexnily: zejména feministická kritika objektivizace, kterou přinesly, umožnila, aby se o objektech nemluvilo v jejich ontologické izolaci, ale jako o součástech existujících politických systémů.

Bestseller jako pohon změny

Aktivními objekty v objektově orientovaných paradigmatech mohou být nejen fyzické věci, ale také prvky jazyka, například jednotlivá slova. Bradley A. Gorski, profesor slavistiky na Georgetownské univerzitě, ve své studii o postsovětském komerčním knižním průmyslu tvrdí, že ve vývoji ruského knižního trhu v 90. letech 20. století hráli významnou roli nejen lidé a nakladatelé, ale také jednotlivá slova a zejména pojem „bestseller“. Přechodem z angličtiny do ruštiny toto slovo zmutovalo, získalo nové významy a zvuky (například v ruštině zpočátku trochu směšný, ale pro nás již zcela legitimní výraz „intelektuální bestseller“) a ovlivnilo formování celé komerční oblasti. S Gorským se bestseller stává aktivním a vlivným činitelem, který předurčuje logiku rozvoje průmyslu a restrukturalizuje pole vysoké kultury podle pravidel kapitalistického systému, stává se jakýmsi prostředníkem mezi sovětskými kulturními institucemi, čtenáři a novou ekonomickou realitou.

V ruské provokativní propagandě máme co do činění se situací, kdy se takovým předmětem nestává ani slovo, ale jediné písmeno. Stejně jako v případě “bestselleru” je toto písmeno přineseno zvenčí. Jak správně poznamenali analytici, kteří o písmenu Z psali, písmeno nezačalo jako hotový významový systém. Namísto toho vytvořilo kolem sebe dynamický systém významů, který rekonstruoval celé existující ruskojazyčné diskurzivní pole v rámci nové (a neustále se měnící) agendy. Z není naplněno informacemi, ale je nabité hněvem a energií; prostředí, které kolem sebe vytváří, je afektivní topologií, nově narozené obrazy a významy jsou vzájemně propletené, dynamické a zpočátku silně emocionálně nabité a výbušné.

Písmeno Z nás činí součást jeho struktury, jak pasivní (většina Rusů se novému řádu nebrání), tak aktivní (reagujeme emocionálně, hádáme se na internetu, nenávidíme, zesilujeme afekt, a tak se podílíme na vývoji tohoto systému). Logická a ucelená vyprávění nejsou pro ideologii Z zásadní: oficiální komentáře ruských úřadů jsou rozporuplné a neustále se mění, což je však vůbec neoslabuje. Struktura Z se staví proti jakékoliv komplexní či promyšlené diskusi a solidární akci a rozmělňuje významy, které ve veřejné sféře existovaly před ní.

Agresivita písmena Z

Afektivní topologie Z není určena tím, co znak sám přímo nese, ale vzniká kolem něj. Přesto grafické prvky znaku a jeho slabé konotace mohou hrát roli ve významu, který vytváří. Na rozdíl od symbolů V a O, které zpočátku také označovaly válku na Ukrajině, je Z extrémně agresivní obrázek, téměř stigma.

V příbězích a filmech o Zorrovi, které vypráví o dobrodruhovi mstiteli, jenž sám vzdoruje padouchům a bojuje s nimi, obchází všechny existující zákony a pravidla, hlavní hrdina vyřezává Z (první písmeno svého pseudonymu) třemi údery rapíru. Dvě paralelní přímky, rozdělené diagonálně, se rýmují s tím, jak válka na Ukrajině zmařila veškeré vyhlídky ruské společnosti, i s neřešitelnými konflikty, které generuje nová ruská ideologie. Afekty, které toto znamení vytváří, jsou postaveny na binaritě a náhlém odmítnutí nepohodlné minulosti a jakékoliv budoucnosti, odmítnutí empatie a přirozených lidských citů, základní morálky a etiky. Jen si zkuste představit, že by se symbolem této války stalo nějaké jiné písmeno, například zakulacené „O” nebo mnohem „přátelštější“ ruské „Z”: nezdá se, že by se v takové roli natolik uchytilo.

Jak tedy čelit ideologii, která nefunguje tak, jak jsme si představovali?

Na rozdíl od sovětské propagandy nevytváří písmeno Z logické souvislosti, určitý obraz světa ani neodkazuje na kulturní texty. Namísto toho neustále skládá nové, hluboce iracionální a afektivní pole významů. Co stojí v opozici proti všudypřítomnému Z a jaký předmět by se mu mohl vyrovnat? Na tyto otázky bohužel nemáme odpovědi. Máme však pochopení pro to, že v případě struktury Z zcela očekávaně nefungují racionální argumenty a obvyklé metody reinterpretace, ani staré metody dekonstrukce textu. Toto diskurzivní pole je strukturováno podle nových zákonů. Abychom pochopili, jak Z funguje, je důležité pozorně sledovat deformace afektivní topologie Z, spojení a diskontinuity v ní, zóny klidu a fluktuace. Možná, že v procesu těchto pozorování bude možné objevit body v jeho prostoru, kde se  objeví nové aktivní objekty narušující dynamickou rovnováhu Z.

Při hledání je důležité nestát se součástí afektu tím, že si zachováme vlastní děj, a stejně tak je důležité nezaujímat vůči struktuře Z čistě vnější pozici. Objekt Z více než co jiného odhaluje nevhodnost klasické dichotomie subjektu a objektu a pozitivistické verze objektivity v sociální analýze – a podněcuje k hledání jiné, aktivnější a vtahující pozice výzkumníka a pozorovatele. Nalezení správného epistemologického postoje ke struktuře Z je prvním a nezbytným krokem k jejímu pochopení a překonání.

Text původně vyšel v ruštině na webu studentského média DOXA. V českém překladu jej zveřejňujeme se souhlasem redakce.

Doxa

Ruské nezávislé studentské médium, spojené s moskevskou Vysokou školou ekonomickou. V širší známost vešlo v souvislosti s investigativními texty o sexuálním obtěžování či porušování práv studentů v prostředí univerzity. V roce 2019 během protestů proti vyloučení opozičních kandidátů z komunálních voleb v Moskvě pořádali finanční sbírky a poskytovali právní pomoc zadrženým studentům. Loni v dubnu byli čtyři redaktoři a redaktorky Doxy odsouzeni ke dvěma letům nápravných prací kvůli zveřejnění videa na podporu protestujících za lídra opozice Alexeje Navalného. Po spuštění vojenské invaze na Ukrajinu se novináři Doxy odmítli podřídit cenzorním pravidlům a nazývat válku „speciální vojenskou operací.“ Web média byl tak zablokován ruskými úřady, redakce však funguje dál skrze sociální sítě a newslettery.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..