Písmeno Z se stalo symbolem nové fáze války na Ukrajině bezprostředně po vpádu ruské armády 24. února. Příznivci i odpůrci války byli zprvu překvapeni obrazem, který zvolili propagandisté (pravděpodobně zástupci PR oddělení ministerstva obrany). Písmeno Z pochází z latinky a je cizí těm, kteří používají cyrilici.
Analytici popisovali Z jako prázdný znak nebo symbol bez konkrétního obsahu: nebylo jasné, k jakým významům a souvislostem se vztahuje, jeho výběr se zdál být náhodný a iracionální. Neexistovala víra, že by se obraz mohl stát součástí nějaké ideologie nebo účinné mobilizační politiky; zdálo se, že občané se nemohou spokojit s tak prázdným poselstvím.
Po téměř šesti měsících války lze říci, že tyto předpovědi byly mylné. Ruská propaganda možná nevede k tomu, aby člověk věřil myšlenkám, které prosazuje, ale rozhodně je velmi účinná v zastrašování a štvaní Rusů proti sobě navzájem i proti zbytku světa. Protiválečné hnutí se naopak potýká s obtížemi při snaze přilákat do protiválečné kampaně nové lidi nebo jednoduše udržet válečnou agendu v centru pozornosti Rusů. Z-propaganda umí skvěle strhnout pozornost na sebe, mobilizovat silné politické emoce, zášť a problémy, které mají kořeny ve starých traumatech ruské společnosti. Proč tedy analytici podcenili potenciál pro-válečné propagandy a jejího hlavního symbolu?
Hlavní roli zde sehrál nesprávný přístup k rodící se ideologii (či kvaziideologickému vyprávění, jak ho charakterizuje literární kritik Mark Lipovetsky) a jejímu hlavnímu symbolu. Když analytici říkají, že Z je prázdný znak, který k ničemu neodkazuje, přistupují k němu jako k prvku klasického znakového systému, téměř v Sussuriově smyslu. V tomto systému totiž Z nefunguje, neodkazuje ani ke konkrétnímu označení (jak si všimli i představitelé ruské moci odpovědní za ideologii současné války).
Z sám o sobě není přímo spojeno s diskurzy již rozvinutými v ruské státní ideologii: například s narativy druhé světové války nebo „ruského světa“, které byly ústředním tématem putinismu v roce 2010. Pro pochopení fungování písmene Z je třeba nahlížet na symbol nikoli v rámci věd o znacích a textech, ale s pomocí objektově orientovaných přístupů, které umožňují mnohem lépe porozumět jeho fungování.
Objektově orientované přístupy jsou skupinou filozofických, sociologických a antropologických metodologií a teorií, které rozvíjeli a rozpracovávali různí autoři, například sociolog Bruno Latour (tvůrce teorie aktérů a sítí), představitelé filozofické školy spekulativního realismu (Graham Harman, Quentin Meyasu, Ray Brassier) a feministická teoretička Karen Barad, autorka agentního realismu. Jejich texty mají společný zvýšený zájem o nelidské předměty.
Všichni tito autoři naznačují, že agenty, subjekty nebo aktéry (tj. aktivními „aktéry“) v sociálních systémech nebo ontologiích mohou být nejen lidé a komunity, ale také jiné živé i neživé věci. Například pro Harmana může být objektem jakákoli „jediná realita“, která se mění a vstupuje do složitých vztahů s jinými realitami, ale zůstává přitom samostatná. Za objekty považuje všechny druhy entit, včetně „atomů, zeleniny, národů nebo písní“.
Genderová badatelka Jasbir Poir v jednom ze svých článků navrhuje zkomplikovat příliš antropocentrickou teorii intersekcionality a píše o komplexních asamblážích (koncept z filozofie Gillese Deleuze a Felixe Guattariho), do nichž se sdružují věci, lidé, moc a sociální vztahy. Karen Baradová věnuje zvláštní pozornost hmotě, která se v její teorii jeví nejen jako neživá substance, ale jako proces a aktivní činitel, který vytváří souvislosti a je spojen s jinými činiteli. Teoretičky spojené s feministickým hnutím nového materialismu, jako byly Baradová, ale i Jane Bennettová nebo Catherine Biharová, ve svých textech objektově orientované přístupy více zkomplexnily: zejména feministická kritika objektivizace, kterou přinesly, umožnila, aby se o objektech nemluvilo v jejich ontologické izolaci, ale jako o součástech existujících politických systémů.
Bestseller jako pohon změny
Aktivními objekty v objektově orientovaných paradigmatech mohou být nejen fyzické věci, ale také prvky jazyka, například jednotlivá slova. Bradley A. Gorski, profesor slavistiky na Georgetownské univerzitě, ve své studii o postsovětském komerčním knižním průmyslu tvrdí, že ve vývoji ruského knižního trhu v 90. letech 20. století hráli významnou roli nejen lidé a nakladatelé, ale také jednotlivá slova a zejména pojem „bestseller“. Přechodem z angličtiny do ruštiny toto slovo zmutovalo, získalo nové významy a zvuky (například v ruštině zpočátku trochu směšný, ale pro nás již zcela legitimní výraz „intelektuální bestseller“) a ovlivnilo formování celé komerční oblasti. S Gorským se bestseller stává aktivním a vlivným činitelem, který předurčuje logiku rozvoje průmyslu a restrukturalizuje pole vysoké kultury podle pravidel kapitalistického systému, stává se jakýmsi prostředníkem mezi sovětskými kulturními institucemi, čtenáři a novou ekonomickou realitou.
V ruské provokativní propagandě máme co do činění se situací, kdy se takovým předmětem nestává ani slovo, ale jediné písmeno. Stejně jako v případě “bestselleru” je toto písmeno přineseno zvenčí. Jak správně poznamenali analytici, kteří o písmenu Z psali, písmeno nezačalo jako hotový významový systém. Namísto toho vytvořilo kolem sebe dynamický systém významů, který rekonstruoval celé existující ruskojazyčné diskurzivní pole v rámci nové (a neustále se měnící) agendy. Z není naplněno informacemi, ale je nabité hněvem a energií; prostředí, které kolem sebe vytváří, je afektivní topologií, nově narozené obrazy a významy jsou vzájemně propletené, dynamické a zpočátku silně emocionálně nabité a výbušné.
Písmeno Z nás činí součást jeho struktury, jak pasivní (většina Rusů se novému řádu nebrání), tak aktivní (reagujeme emocionálně, hádáme se na internetu, nenávidíme, zesilujeme afekt, a tak se podílíme na vývoji tohoto systému). Logická a ucelená vyprávění nejsou pro ideologii Z zásadní: oficiální komentáře ruských úřadů jsou rozporuplné a neustále se mění, což je však vůbec neoslabuje. Struktura Z se staví proti jakékoliv komplexní či promyšlené diskusi a solidární akci a rozmělňuje významy, které ve veřejné sféře existovaly před ní.
Agresivita písmena Z
Afektivní topologie Z není určena tím, co znak sám přímo nese, ale vzniká kolem něj. Přesto grafické prvky znaku a jeho slabé konotace mohou hrát roli ve významu, který vytváří. Na rozdíl od symbolů V a O, které zpočátku také označovaly válku na Ukrajině, je Z extrémně agresivní obrázek, téměř stigma.
V příbězích a filmech o Zorrovi, které vypráví o dobrodruhovi mstiteli, jenž sám vzdoruje padouchům a bojuje s nimi, obchází všechny existující zákony a pravidla, hlavní hrdina vyřezává Z (první písmeno svého pseudonymu) třemi údery rapíru. Dvě paralelní přímky, rozdělené diagonálně, se rýmují s tím, jak válka na Ukrajině zmařila veškeré vyhlídky ruské společnosti, i s neřešitelnými konflikty, které generuje nová ruská ideologie. Afekty, které toto znamení vytváří, jsou postaveny na binaritě a náhlém odmítnutí nepohodlné minulosti a jakékoliv budoucnosti, odmítnutí empatie a přirozených lidských citů, základní morálky a etiky. Jen si zkuste představit, že by se symbolem této války stalo nějaké jiné písmeno, například zakulacené „O” nebo mnohem „přátelštější“ ruské „Z”: nezdá se, že by se v takové roli natolik uchytilo.
Jak tedy čelit ideologii, která nefunguje tak, jak jsme si představovali?
Na rozdíl od sovětské propagandy nevytváří písmeno Z logické souvislosti, určitý obraz světa ani neodkazuje na kulturní texty. Namísto toho neustále skládá nové, hluboce iracionální a afektivní pole významů. Co stojí v opozici proti všudypřítomnému Z a jaký předmět by se mu mohl vyrovnat? Na tyto otázky bohužel nemáme odpovědi. Máme však pochopení pro to, že v případě struktury Z zcela očekávaně nefungují racionální argumenty a obvyklé metody reinterpretace, ani staré metody dekonstrukce textu. Toto diskurzivní pole je strukturováno podle nových zákonů. Abychom pochopili, jak Z funguje, je důležité pozorně sledovat deformace afektivní topologie Z, spojení a diskontinuity v ní, zóny klidu a fluktuace. Možná, že v procesu těchto pozorování bude možné objevit body v jeho prostoru, kde se objeví nové aktivní objekty narušující dynamickou rovnováhu Z.
Při hledání je důležité nestát se součástí afektu tím, že si zachováme vlastní děj, a stejně tak je důležité nezaujímat vůči struktuře Z čistě vnější pozici. Objekt Z více než co jiného odhaluje nevhodnost klasické dichotomie subjektu a objektu a pozitivistické verze objektivity v sociální analýze – a podněcuje k hledání jiné, aktivnější a vtahující pozice výzkumníka a pozorovatele. Nalezení správného epistemologického postoje ke struktuře Z je prvním a nezbytným krokem k jejímu pochopení a překonání.
Text původně vyšel v ruštině na webu studentského média DOXA. V českém překladu jej zveřejňujeme se souhlasem redakce.
