Když přijde řeč na klimatickou krizi a ochranu přírody, téma znečištění oceánů českou společností příliš nerezonuje. Proč by taky mělo? Moře nemáme, na dovolenou jezdíme typicky do destinací s azurovým pobřežím a neshodneme se ani na palčivých otázkách ohledně změny klimatu a přechodu na zelené energie. Přesto bychom na problematiku ochrany oceánů neměli zapomínat. Nakonec jsme součástí EU, která v Bruselu minulý týden pořádala akci s názvem European Ocean Days (Evropské dny oceánu).
Znečištění oceánů, nadměrný rybolov, okyselování oceánů v důsledku vypouštění emisí CO2 nebo obnovitelné zdroje energie. Tato i řada dalších palčivých témat byla předmětem události European Ocean Days, která proběhla v Bruselu ve dnech 2. až 6. března pod záštitou Evropské komise. Akce konaná v rámci příprav Evropského paktu pro oceány propojila zástupce z různých sektorů a poskytla prostor pro diskusi a výměnu nápadů.
Modrá ekonomika: mořský ekvivalent zelené ekonomiky
Workshopy, panelové diskuse a přednášky se točily kolem různých témat spojených s takzvanou modrou ekonomikou. U nás nepříliš skloňovaný pojem je v podstatě ekvivalentem zelené ekonomiky, jen místo udržitelného využívání přírodních zdrojů na zemi řeší lidské zásahy do oceánu. Spadá pod něj mimo jiné problematika nadměrného rybolovu, tedy stavu, kdy jsou některé mořské druhy loveny do takové míry, že se nestačí přirozeně reprodukovat. V Evropě je situace nejkritičtější ve Středozemním, Baltském a Černém moři. Evropská Unie se snaží rybolov regulovat pomocí tak zvané Společné rybářské politiky, postavené na principu maximálního udržitelného výnosu. Díky ní by v evropských vodách nemělo docházet k lovu většího množství ryb, než je nezbytné pro jejich reprodukční kapacitu.
Modrá ekonomika se dále zaměřuje na problém námořní dopravy, významný zdroj znečištění oceánů emisemi oxidu uhličitého. Vodní plochy absorbují přibližně čtvrtinu veškerých emisí CO2 a tím se okyselují. Nižší pH vody v oceánech má negativní dopad na život řady mořských druhů a může ohrozit celé ekosystémy. EU k řešení problému emisí z námořní dopravy přistoupila zavedením iniciativy pro námořní paliva FuelEU Maritime, jejíž cílem je přechod na obnovitelná a nízkouhlíková paliva. Současně je námořní doprava od roku 2024 zahrnuta do systému emisních povolenek.
V neposlední řadě má EU v úmyslu využívat moře jako zdroj obnovitelné energie. Pobřežní klima na mnoha místech Evropy nabízí stabilní zdroj energie v podobě přímořského větru, vln, přílivu a odlivu nebo dokonce mořských řas. Do roku 2050 by podle Evropské komise mohly tyto zdroje zajišťovat většinu potřebné energie v rámci EU.
Asi nejvýraznějším výstupem European Ocean Days je zahájení inciativy OceanEye, kterou představila ve svém projevu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Evropě podle ní chybí jednotná strategie pro sběr dat a pozorování změn pod hladinou oceánu, jež jsou nezbytné pro predikování vývoje změny klimatu a extrémních výkyvů počasí. Nová iniciativa má výzkum chování oceánů posílit a současně podpořit investice a inovace do tohoto odvětví.
Česká republika a ochrana oceánů
V Česku jsme zaznamenali opatření EU proti znečištění vod hlavně v souvislosti se zákazem prodeje plastových brček a podobných výrobků nebo povinností vyrábět PET lahve s pevně přichyceným víčkem. Zdánlivě nesmyslná evropská legislativa však má své opodstatnění. Plasty jsou totiž hlavním zdrojem znečištění, každoročně se jich do oceánů dostane přes 8 milionů tun. Většina z nich pochází právě z jednorázových obalů, jako jsou plastové lahve a víčka, plastové nádobí či brčka. Usazují se nejen na hladině, kde tvoří ohromné „odpadkové ostrovy“, ale přes 90 procent plastového znečištění plave pod hladinou nebo se usazuje na dně. Mořští živočichové si odpad pletou s potravou, což ohrožuje na životě jak je, tak nepřímo také člověka. Mikroplasty dnes obsahuje většina ryb a dalších mořských plodů, které sníme.
Specificky modrá ekonomika v agendě českého Ministerstva životního prostředí není, z pochopitelných důvodů ochrana oceánů nepatří mezi priority naší politiky. Neměli bychom ale opomínat fakt, že stav oceánů je úzce provázaný se stavem ovzduší a vnitrozemních vod. Velkou část oxidu uhličitého z ovzduší oceán pohlcuje, stejně tak znečištěné řeky ústí právě do moří. I naše opatření proti změnám klimatu tak v konečném důsledku přispívají ke stavu světových moří a oceánů.