Ve dnech 9. až 16. února se v Sarajevu (Bosna a Hercegovina) odehrál Evropský Olympijský festival mládeže (European Youth Olympic festival – zkráceně EYOF). Jako člen výpravy jsem měl možnost poprvé v životě okusit život „olympionika“. Jaké to bylo? Co jsem pro to musel udělat? A proč na tuhle akci nikdy nezapomenu?

Evropských her mládeže se za Českou republiku zúčastnilo 53 sportovců v 8 sportech. Celkově se her účastnilo 911 atletů z 46 zemí. Celá akce se uskutečnila díky práci 750 dobrovolníků.

Jak se člověk může stát členem olympijského týmu?

To je otázka, která nemá jasnou odpověď. Jako první uznávám dost velký fakt, že být hokejovým olympionikem je mnohem těžší než být olympionikem v curlingu, ale oba sporty mají jedno společné – cesta k úspěchu je náročná a je potřeba chtít. Člověk se nemůže stát úspěšným v něčem, co ho nebaví a co ho nenaplňuje. Každý sport má jiná kritéria výběru, ale každý sport má svou myšlenku a tu je potřeba jako sportovec ctít.

Já jsem ČR reprezentoval v curlingu. Více o něm se lze dozvědět na stránkách Českého svazu curlingu, na kterých jsou jednoduše vysvětlena pravidla. A proč zrovna curling? Curling jsem si zamiloval, jakmile jsem si ho zkusil. Je to sport, ve kterém záleží na celém týmu – na jeho psychice, společné přípravě a hlavně přátelství. Celý sport provází tzv. „duch curlingu“, který udává myšlenku celého sportu.

Let vládním speciálem

Jeden z momentů, který jsem si užíval nejvíce. Vládním speciálem běžný člověk nelétá každý den, a proto jsem si vychutnával let, který trval něco málo přes hodinu. Na palubě letadla se o nás starali velice dobře. Jídlo a pití bylo chutné a po příletu do Sarajeva jsem se cítil, jako kdybych letěl lepší leteckou společností. Letadlo má své mouchy, ale servis v něm nabízený ne.

Přímo na letišti nebylo možné fotit, jelikož jsme letěli z armádního letiště, které se nachází v Kbelích. Kontrola a check-in proběhly velmi rychle, jelikož se nejednalo o komerční let, tak na letišti bylo jen naše letadlo. V letadle jsme si mohli sednout kamkoliv jsme chtěli. Já osobně rád sedím u okýnka, jelikož se mohu kochat výhledy na nebe.

Letiště v Sarajevu je velice malé a moc letů na něj, a z něj nelétá, ale i tak bylo fajn poznat letiště, kam se člověk běžně nedostane. To platí i o celé zemi, jelikož v současné chvíli není úplně turisticky vyhledávaná.

Zahajovací ceremoniál

Evropské hry se snaží pro mladé sportovce vytvořit stejnou atmosféru, jakou mají sportovci na velkých olympijských hrách. Vlajkonoši, taneční vystoupení, tisíce lidí a pocit hrdosti. Spousta států má své sportovce, má jich více nebo méně, ale každý sportovec má nějaký příběh a každý musel udělat něco pro to, aby mohl stát v té skupině lidí, ve které je. Česko je krásnou krajinou a má úspěšné sportovce. Na to, jak jsme malá země, tak máme mnoho dobrých výsledků.

Státy byly prezentovány podle abecedy, takže jsme jako Česká republika byli na začátku řady států. Po 20 minutách čekání za Chorvatskem jsme vyšli z velice osvětleného portálu a za ním bylo tisíce lidí, kteří si užívali tu atmosféru. Stejně jako já a ostatní kolem mě. Jelikož šla Česká republika na začátku, tak jsme se mohli kochat výhledem na další státy. Některé státy měly sportovců méně, a jiné zase více. Například Portugalsko mělo jen jednoho sportovce, kterého doprovázel jeden trenér. Taneční vystoupení místních bylo úžasné. Nechybělo ani legendární zapálení olympijského ohně.

Celý večer byl prostě a zkrátka úžasný. To, co jsem ten večer zažil ve mně zůstane do konce života. Doufám, že podobnou atmosféru ještě někdy zažiji.

Ubytování, stravování a péče Czech Teamu

Čeští sportovci měli velice dobré zázemí během celé akce. Ubytování bylo na úrovni čtyř hvězdičkového hotelu, což splňovalo očekávání. Na jídle by se dalo ještě něco zlepšovat, ale nestěžoval jsem si. Péče fyzioterapeuta a doktorů byla také na super úrovni a nemám co vytknout. Za úspěchem sportovců nestojí jen jejich výkony, ale také péče o ně.

Každý sportovec dostal kompletní výbavu pro pobyt na EYOFech. Od čepice raškovky, přes šálu, trička, mikinu, bundu, oteplováky až po ponožky s botami. Samozřejmě nemohl chybět pořádný kufr, do kterého všechno oblečení a vybavení sportovec zabalí. Oblečení je fajn na prezentaci státu během her, ale bundu s nápisem „Czech Republic“ člověk nenosí každý den po městě, jsem na ní však náležitě hrdý.

Země políbená válkou

Během 90. let se na území Bosny a Hercegoviny odehrála občanská válka, která na zemi zanechala své stopy. Během cest mezi hotelem a sportovištěm jsem viděl mnoho rozbořených, rozstřílených a popadaných domů, mezi kterými však rostly velkolepé mrakodrapy bank a korporátů, jako např. Microsoft.

Kvalita života v centru byla jiná, než na okraji města, kde se nacházela curlingová hala. Obyvatelé země se snaží, abych jejich životy rostly a spěly k lepšímu, což se ale za 20 let změnit nedá. Země je samozřejmě políbená Sovětským svazem a jeho ideály. V okolí města je ještě mnoho minových polí, na která jsme byli upozorněni. Výlety do města byly na vlastní nebezpečí a povinnost nosit akreditaci byla jistota naší bezpečnosti, protože s ní jsme byli po celou dobu v diplomatickém „bezpečí“.

Zážitek na celý život

I když nejsem osobně spokojený s výsledkem (5. místo ve skupině a 9. místo celkově), tak jsem si akci nesmírně užil. Let vládním speciálem byl zážitek, který zažívají jen vysocí politici a sportovci, kteří reprezentují svou vlast. Za rok se odehraje větší akce – Youth Olympic Games 2020 (YOG), které přináší vyšší formát, jelikož se těchto her účastní všechny státy světa. Je to jako opravdová olympiáda v mladém provedení. Ale první olympijský zážitek bude vždy první a velkolepý.

Zdroje: Úvodní obrázek: ČOV, ostatní fotografie: Jakub Rychlý.