Včera, 15. 10. 2024, proběhla internetem zpráva, která otřásla mnoha lidmi. Zemřel totiž gay aktivista, herec a dabér, pořadí „přístavků“ je pro mě osobně určující. Přestože jsem neměl šanci ho poznat, jeho život poukazuje k zásadní vlastnosti aktivistů v gay, nyní možná queer, hnutí – vydržet.

Gay hnutí

Zdá se, že Jiří Hromada byl pro většinovou společnost známý jako herec a dabér s velmi obsáhlou kariérou, což shrnuly jiné články. Informace o jeho zásadní roli v iniciativě bojující za zrovnoprávnění homosexuálů bývá často až na posledních řádcích takových textů. Rozhodnutí zakončit článek touto informaci se dá číst různě.

Jeho angažovanost, soustavnost a aktivitu však znám osobně. I díky jeho snažení byl v roce 2006 přijat zákon o partnerství lidí stejného pohlaví. Toto zásadní rozhodnutí (bylo nutné přehlasovat veto prezidenta Klause) umožnilo posun v dnešním boji za manželství. Budiž tento čin navždy pamatován.

Zasadil se i o další podstatnou věc, a to uchování paměti těch, kteří ji nemohli předat sami.

Historie zapomenutách, nikoliv ztracených?

Jiří Hromada, jakožto bývalý prezident Sdružení organizací homosexuálních občanů a Gay iniciativy, přechovával velké množství písemností – takové, že díky němu bylo možné založit celý archivní fond.

Zde přichází mé zprostředkované setkání s Hromadou. Objem materiálů za šestnáct let (1990-2006) jsem pomalu začal prozkoumávat dva roky zpátky. Přestože fond ze značné části tvoří zprávy a dokumenty, jde i tak o bohatý soubor pramenů. Nachází se v něm značný počet beletristických děl, nikde dosud diskutovaných. 

O to významnější jsou tyto až Héráklovské úkoly. Včera totiž médii proběhla druhá zpráva, o něco mrazivější. V Bratislavě byl před klubem Tepláreň přemalován duhový sloup na šedý, nic neříkající, splývající s okolím. Protože to je zřejmě cíl některých – sejde z očí, sejde z mysli, a s trochou snahy a politiky, v pro ně nejlepším případě, v pro normální lidi hrůzné představě, ze světa.

Proteď poslední slova

V tomto se skrývá síla odkazu Jiřího Hromady. V poctivé práci, která sahala za boj o vlastní práva. Práci, díky níž nezanikl kus gay historie. Práci, kterou nejde než obdivovat, držet ji v srdci a paměti a pokračovat ji.