Mezi snímky, které se letos promítaly na festivalu Jeden svět, patří dokument Studenstvo pro Gazu. Pojednává o protestech na Columbia University, které vyjadřovaly solidaritu Pásmu Gazy. Přes negativní ohlas médií a administrativy USA spustila iniciativa silnou vlnu protestů za Gazu po celém světě. Přinášíme rozhovor s Veronikou Tůmovou a Georgijem Mežujevem, studenty dokumentaristiky na FAMU, kteří se zúčastnili debaty po promítání.
Ve filmu Studenstvo pro Gazu jsme viděli zdokumentovaný protest za ukončení nepřímých výdajů univerzity na podporu Izraele na Kolumbijské univerzitě, který vyvolal velký ohlas po celém světě. Zaznamenali jste podobné události na FAMU?
Veronika Tůmová: Nejdůležitější bylo zapojit se do již existující iniciativy Semestr v Gaze, která vyjadřuje solidaritu palestinským studentům. Studenti v Gaze nemají stejnou možnost studia jako my. To byla naše první motivace.
Georgij Mežujev: Zároveň jsme se ale v porovnání s americkými univerzitami zapojili mnohem později. A zadruhé, v kontextu FAMU je důležité to, že mezi studenty byly snahy situaci řešit i přes samosprávné orgány a instituce, například vyvěšení palestinské vlajky či stanovení jasného postoje k tomu, co se v Gaze děje. Přijde mi to důležité v kontextu toho, proč se akce nakonec odehrávala tak „na punk“, bez souhlasu s vedením. Avšak kvůli tomu se náš protest odehrál mnohem později než na Kolumbijské univerzitě. Byl to takový mrtvý bod, čekali jsme, co se bude dít dál. První jsme se však připojili ke studentské iniciativě reagující na zadržení palestinského režiséra oscarového filmu No Other Land Hamdana Ballala, který byl v březnu roku 2025 brutálně zmlácen izraelskými osadníky a poté zatčen izraelskou armádou.
Jsou na FAMU s iniciativami ke Gaze problémy? Je tam konzervativní prostředí jako ve filmu a na spoustě středních škol, nebo tam máte větší volnost?
Veronika Tůmová: Myslím, že na FAMU problém nebyl, alespoň ne na dokumentární katedře. Samozřejmě záleží od katedry ke katedře, ale já osobně jsem problém neměla. Na to asi neexistuje jasná odpověď. Naše konkrétní zkušenost je spíš dobrá, pedagogové s námi většinou vedli smysluplný dialog, ať už je kritický, ať už je nesouhlasný, je s námi zacházeno jako s rovnocennými.
Jak iniciativu FAMU Solidární vnímáte a čeho se vám povedlo dosáhnout?
Veronika Tůmová: Dlouho se vedly debaty o tom, jestli máme FAMU Solidární definovat, jestli si chceme nastavit pravidla, nebo minimálně hodnotové ukotvení. To všechno je takové pohybující se, nic statického, trvalého. Gaza byla událost, na kterou jsme poukazovali první, ale časem jsme zjistili, že to není jediné téma, kterému se chceme věnovat. Zrovna teď jsme zapojeni do protestů za kulturu a v otázkách světového dění obecně. Jsme nehierarchická skupina, tudíž když někdo s něčím přijde, jsme to schopni aktivizovat.
Georgij Mežujev: Já to pro sebe nazývám platformou pro lidi, kteří jsou angažovaní. Základní hodnota pro mě je, že si každý zaslouží důstojný život. A toto se může odvíjet různými směry, právě v rámci FAMU Solidární jsou různí lidé, kteří se zajímají o různé věci, problémy, věnují se různým tématům. To se poté spojí do společného projektu, který má za cíl se veřejně vyjádřit.
Veronika Tůmová: Ale v tomto je síla, každý z nás má obavy z budoucnosti, ale přesně toto je počáteční motivace něco začít dělat, už nelze přestat.
Jak vnímáte propojení dokumentů a filmů s lidskoprávními záležitostmi a v čem ho považujete za důležité?
Veronika Tůmová: Propojení je zde extrémně důležité. Mám pocit, že se film a lidská práva nedají oddělit. Pak se dostáváme k otázkám, proč tvoříme filmy, proč máme pocit, že mají existovat? Umění může mít mnoho funkcí, tvoříme o reálných věcech, které se odehrávají kolem nás a my k tomu musíme přistupovat citlivým, nejlépe etickým způsobem. Nutí nás to přemýšlet nad tím, jak přistupovat k věcem okolo nás, jak přistupovat k lidem, zvířatům, rostlinám, k všemu živému neživému. Myslím, že se zde hodně překlápí dvě nádoby do sebe. Nedokážu si představit dokumentaristu nebo dokumentaristku, kterého nezajímá lidskoprávní tématika. Mám pocit, že i když to není přímo aktivistický film, skrz téma a postavy předáváme určitou zprávu, poselství, jak na svět nahlížíme a co si o něm myslíme.
Georgij Mežujev: S lidskými právy je spojen celý život. Pokud by v nějaký okamžik nevznikl pojem lidských práv, nebyli bychom tu. Myslím si, že se politika, lidská práva týkají jak filmů, které se tomu napřímo věnují, ale i zastávají politické názory filmařů. Ovlivňují to i peněžní zdroje a to, kde a v jakých institucích se film natáčí.
Jak jste se k tématu Gazy dostali? Jak vnímáte kulturní a studentskou situaci v Gaze?
Veronika Tůmová: Já osobně konkrétní moment nebo zážitek nemám. Mám pocit, že to je jedno z témat, které spadá do balíčku hodnot, které člověk nemůže ignorovat. Ta situace tam je tristní, hrozná. Nevím, co k tomu říct. Už si skoro nepamatuji, kdy to téma nebylo.
Jak je to podle vás s kulturou tady v Česku?
Veronika Tůmová: My jsme se účastnili demonstrace za kulturu, která se teď konala. Je fajn, že v rámci AMU, tím, že se začalo aktivizovat FAMU Solidární, začíná vznikat i DAMU Solidární a dochází k větší aktivizaci a propojení mezi studenty. Propojení mezi vysokoškoláky teď opravdu funguje. Naším fakultním spolužákům se podařilo zorganizovat tuto konkrétní demonstraci.
Georgij Mežujev: Já situaci vnímám jako špatnou. Hodně o ní píše Anežka Bartlová, která je v Akademickém senátu FAMU, a hezky pojmenovává pocity po demonstraci. Ve dvou věcech s ní velmi souhlasím. První je to, že demonstrace byla velmi potřebná k zastání se kultury. Zároveň se její shrnutí často vracelo k sametové revoluci, která je sice historicky velmi důležitá, ale neměli bychom současné problémy s potlačováním kultury vztahovat jen ke komunismu, je to lehká apolitičnost. Dnes se snažíme postavit vše dobré proti všemu zlému, ale je důležité pojmenovávat konkrétní problémy, které kulturu a celou společnost ohrožují teď. To není komunismus, ale oligarchie a extrémně bohatí lidé, kteří skrz sponzorství stran a politiků systém rozkládají. Druhá věc, se kterou souhlasím, je to, že je důležité si uvědomovat, že nebojujeme jen za kulturu, ale i za celkový rozklad veřejných služeb, ministerstev, proti škrtům v neziskovkách a sociálních pracích. Je důležité úlohu sociálního státu naplnit, aby se zajišťoval důstojný život pro všechny. Musíme bojovat za to, aby se toto naplňovalo ve všech sférách, nejen v kultuře.
Kdybyste něco měli vzkázat studentům, kteří se chtějí zapojit do lidskoprávního aktivismu skrz kulturu, co by to bylo?
Georgij Mežujev: Zapojte se, to je ten první impulz.
Veronika Tůmová: Co brzdí mě osobně je občas pocit pocit beznaděje. Beznaděje z toho, že se věcí okolo děje hodně a že síly je málo, má to vůbec pak smysl? Ráda bych jen sdílela pocit, že se to může týkat nás všech a že ten pocit je v něčem absolutně validní, ale je to jen pocit. Možná není třeba mu věnovat tolik pozornosti. Pokud člověk něco dělá, ten pocit může i zmizet. Je lepší dělat málo než vůbec nic.
Georgij Mežujev: Já bych řekl, i když se v současné době spousta věcí hroutí, existují různá uskupení a alternativní struktury, nové, studentské uskupení. Pro mě je to důležité do takových uskupení vstupovat a najít platformu, skupinu, síť lidí, se kterými se můžete navzájem inspirovat, podporovat a nevzdávat se boje. Nejsme na to sami, můžeme se propojovat. Je důležité náš potenciál využít k tomu, abychom alternativní struktury buď podpořili nebo vytvořili struktury nové.