Zatímco většina zemí západního bloku zažívala během studené války hospodářský boom, převládajícím ekonomickým systémem v komunistickém bloku zůstávala tzv. centrálně řízená ekonomika. Pojďme se podívat, jak fungovala.
Plánovaný hospodářský systém se odvíjí od způsobu řízení. V tržních ekonomikách žádné významnější centrum, které by určovalo, co se bude vyrábět, neexistuje, v plánované hraje naopak hlavní roli. Prostřednictvím plánů určuje, která odvětví budou vyrábět jaké výrobky a v jakém množství. V Československu plnily tuto funkci pětiletky.
Centrálně řízení systémy jsou samozřejmě spjaty s totalitními státy, ve 20. století hlavně s těmi komunistickými. Po vzoru Sovětského svazu se začaly v plánované ekonomiky přetvářet téměř všechny státy východního bloku včetně Československa. Postupně se tato opatření začala v některých zemích uvolňovat, například v NDR či Polsku.
V centrálně řízeném hospodářství převažuje státní vlastnictví. Velké průmyslové podniky vlastní stát přímo, zemědělské jsou převážně sdruženy ve společných družstvech, jež jsou kontrolovány vládní garniturou.
Centrálně řízená ekonomika ovšem není funkční. Není totiž schopna reagovat na nabídku a poptávku, kvůli nesvobodným podmínkám nedochází k inovaci ani výzkumu. To se projevilo právě ve východním bloku – kvůli chybným plánům chyběly základní potraviny jako banány a přebujelé výdaje na zbrojení nakonec způsobily pád komunistických režimů.
