Pokud ji neplatíte již nyní, v budoucnu určitě budete. Daň z příjmů, základní příjem státního rozpočtu, platí téměř všichni pracující lidé. Jak se dělí a jaká je její výše?

V České republice se daň z příjmů dělí na daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob. Rozdíl mezi daněmi je kromě těch, na které míří, hlavně v tom, že u fyzických osob se daní všechny jejich příjmy, zatímco u právnických pouze čistý zisk (rozdíl mezi příjmy a náklady a případně dalšími odpisy).

Daň z příjmů patří mezi nejvýznamnější zdroje státního rozpočtu, a proto je často konstruována tak, aby bohatší osoby platily vyšší daně, zatímco chudší nižší. V Česku není systém tzv. progresivní daně tak rozšířený, stát se snaží sociálně slabším lidem pomáhat především různými slevami na daně.

Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou příjmy ze závislé činnosti, příjmy ze samostatné činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmů a další příjmy. U právnických osob se daní již zmiňovaný čistý zisk.

Od daně z příjmů jsou různé položky osvobozeny – za všechny jmenujme například příjmy získané nabytím akcií nebo podílových listů či zisky z prodeje rodinného domu, pokud v něm prodávající bydlel alespoň dva roky před prodejem.

Sazbami pro daň z příjmů fyzických a právnických osob jsou 15 a 19 %. Existují výjimky – lidé s nadprůměrnými příjmy (v roce 2018 měsíčný příjem nad 119 tisíc) platí navrch ještě solidární sedmiprocentní daň, zatímco například investiční podíly platí jen 5% daň.