Dá se říci, že dnes je to v podstatě hlavní prosazována ekonomická teorie. Liberalismus má svůj původ již v osvícenství, reálně se však začal aplikovat až ve 20. století. Euroatlantická civilizace včetně České republiky je zdárným příkladem, co svoboda v podnikání a ekonomických vztazích může přinést.

A to není myšleno jenom pozitivně. I když je nepozchybnitelné, že je to právě ekonomický liberalismus, který stojí za hospodářským vzestupem Spojených států amerických, Evropy i nastupujících asijských tygrů. Omezení cel, regulačních bariér, vstřícná politika státu vůči firmám i podnikatelům – to vše je základem nejvyspělejších ekonomik světa.

Ekonomický liberalismus vznikl již v osvícenství, v reakci na prosazovaný merkantilismus a feudalismus. Jako první o něm začal mluvit skotský ekonom Adam Smith ve svém pojednání Bohatství národů. Nejen tam stanovil za nejlepší systém ten, který se odvíjí od rozhodnutí jednotlivců a domácností na trhu, nikoli od správy a kontroly několika organizací či státu.

Liberální ekonomická teorie prosazuje co nejméně neregulovaný trh, na který by všechny subjekty měly mít rovný přístup a stejnou možnost se prosadit. A i když by každý jednotlivec sledoval svůj individuální a často protichudný zájem, celkově bude docházet k blahobytu celé společnosti (tzv. neviditelná ruka). Stát by do tohoto systému neměl téměř vůbec zasahovat, což se má projevit i na minimalizaci daňové zátěže jednotlivců a firem. Důraz je kladen také na soukromé vlastnictví.

Liberální přístup se částečně vytratil na začátku 20. století, kdy se v reakci na špatné sociální podmínky dělníků dostávaly k moci sociálně-demokratické, někdy i marxistické a komunistické strany, které liberalismus odmítaly. Po hospodářské krizi ve 20. letech se pak začalo prosazovat keynesiánství hlásající nutnost státních intervencí. Návratu se tak liberalismus dočkal až v druhé polovině století a rezultoval v uzavírání obchodních bloků, z nichž nejvýznamnějším je Evropská unie.