• Autor příspěvku
  • Rubriky příspěvkuBezkategorie
  • Čas na čtení:5 minuty čtení
Právě si prohlížíte Finanční gramotnost – hlavní ekonomické směry

V dnešní době je velmi důležité umět rozpoznat a charakterizovat světové ekonomické směry i v běžném životě. Důvodem je, že to, jaký ekonomický směr stát aplikuje ve své ekonomice, často definuje i jeho náturu a politiku. Jinými slovy se to dá shrnout, že čím svobodnější ekonomika, tím svobodnější stát a otevřenější politika. V dnešním díle finanční gramotnosti se tak proto budeme zabývat třemi hlavními ekonomickými směry současnosti – monetarismem, keynesiánstvím a marxismem.

Monetarismus je dnes nejspíše nejvlivnější ekonomický směr na světě. Hlásá svobodu trhu a podnikání, odmítá zásahy státu do ekonomiky a požaduje volný pohyb kapitálu. Jako nejvýznamnější z ekonomických ukazatelů vnímá inflaci, která podle něj roste tehdy, když stát zvyšuje svůj investiční potenciál tím, že navyšuje objem peněz v oběhu. Ostatně jeho zájem o stabilitu měny lze odvodit již od názvu, kdy moneta znamená mince. Monetarismus je nejvlivnější v západním světě, především ve členských státech EU a v Severní Americe. Je nutno dodat, že v mnoha zemích je kombinován i s dalším směrem, tedy keynesiánstvím a to z důvodu rozšířenosti koncepce sociálního státu a také dopadu krize z roku 2008. I přesto, že monetarismus částečně zanedbává sociální sféru a kontrolu státu v dobách krize, tak jej lze jistě označit za nejsvobodnější ekonomický směr, který poskytuje všem jedincům svobodu jednání na trhu a jasně ve spojení i s hodnotami pravicové politiky tvoří relativně malý stát s jasně vymezenými hranicemi jeho pravomocí. Za nejvýznamnějšího ekonoma tohoto směru se považuje Milton Friedman, který ho v pozdních šedesátých letech pomohl definovat.

Keynesiánství bylo v minulosti velmi vlivné především díky dopadu Velké hospodářské krize na světovou ekonomiku. Prosazuje totiž zásahy státu do ekonomiky především v době recese a krize. Do popředí staví z ekonomických ukazatelů bilanci nabídky a poptávky, ale také zaměstnanost a inflaci, jejíž výše rozhoduje o míře zásahů státu do ekonomiky. Hlavními nástroji těchto zásahů jsou opatření centrální banky a fiskální politika vlády, které mají pomoci stabilizovat balanci nabídky a poptávky tak, aby se ekonomika co nejméně ocitala ve stavu, kdy je příliš velká nabídka (recese) či naopak příliš velké poptávka (inflace). Vzniká tak jakási kontrolovaná tržní ekonomika, která si po velkém monetaristickém boomu v sedmdesátých letech znovu nachází cestu zpět. Hovoříme tak dne o neokeynesiánství, které je častým doplňkem monetarismu vyspělých ekonomik. Mnoho méně vyspělých ekonomik se také snaží aplikovat keynesiánství pro udržení stabilního růstu či  alespoň stagnace, protože poměr nabídky a poptávky bývá v takových zemích velmi křehký a náchylný a pádům na jednu či druhou stranu. Nejvýznamnějším ekonomem keynesiánství byl John Keynes, který formuloval teorii tohoto směru a ten je po něm i pojmenován.

Marxismus je totalitární ekonomický směr, který je postaven na principu rovnosti. Jeho zakladatel Karel Marx tvrdí, že problémem ekonomiky je stálá zásoba nezaměstnaných lidí, kteří srážejí výši mzdy na minimum, protože zaměstnavatelé vědí, že z této zásoby mohou kdykoli čerpat náhradní pracovní sílu. Dále také vytýká zaměstnavatelům, že si přivlastňují výdělky z výrobků, které by měly patřit dělníkům, kteří je vyrobili, jedná se o tzv. nadhodnotu. Reálně tedy říká, že společnosti by neměly mít zisk, zisk by měli mít jen jejich zaměstnanci. Dále také požaduje rovnost mezi ekonomickými subjekty, tedy aby všichni za práci dostávali stejně. Klíčovou myšlenkou je samozřejmě revoluce, která je popisována jako jediné řešení neutěšené situace dělníků. Dnes můžeme i u nás vidět, že myšlenky marxismu reálně nejsou aplikovatelné, už i kdyby jenom proto, že je u nás momentálně nezaměstnanost tak nízko, že mnozí zaměstnavatelé mají problémy najít pracovní sílu. Historie také prokázala, že marxismus vytváří podmínky, kdy většina pracovníků není motivována k práci, protože většina jich nemůže očekávat, že se vypracují výš a k vyšší mzdě. Mezi země dodnes praktikující marxismus či jeho derivace patří rozhodně KLDR, částečně Čína (ačkoliv v té se míchá marxismus s keynesiánstvím) a některé další rozvojové země (Vietnam).

Martin Dlouhý

Chodím na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a užívám si kontroverzní témata, čemuž odpovídají i náměty mých článků. Mimo Studentské listy se účastním i Modelů UN, zajímám se o politiku, právo a průniky dalších společenských věd. Jako největší hodnotu naší společnosti vnímám svobodu slova a médií, bez kterých by nemohla být ani svoboda jednotlivců. To pro mě byla velká motivace pro spoluzaložení Studentských listů.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..