Předpokládám, že je většina z vás na střední škole. Zkuste si vzpomenout, kolik stály ty nejzákladnější produkty, například rohlík, když vám bylo pět let. A teď to číslo porovnejte s dnešní cenou produktu. Obě dvě čísla budou nejspíše rozdílná. A to, jestli je první číslo větší nebo menší, je hlavním rozdílem mezi deflací a inflací.

Inflace

Když se cena produktu postupně zvyšuje, jedná se o inflaci. Mírná inflace je pro ekonomicky fungující stát naprosto v pořádku, a tak nevadí, když před dvěmi lety stály rohlíky jednu korunu a dneska jsou za tři. Roční inflace (průměrný přírůstek cen za kalendářní rok) se v České republice pohybuje kolem 2 %.

Když se inflace vymkne kontrole a vyšvihne se do desítek procent, jedná se o takzvanou cválající inflaci, která už není úplně v pořádku, ale pořád je jí možné, pomocí vhodných zásahů ze strany vlády, snížit.

Jestliže se ale pohybuje v řádu stovek procent, hovoříme o hyperinflaci, která je pro ekonomiku a fungování trhu velkým nebezpečím, a se kterou se nedá téměř nic dělat. Příkladem z historie může být Německo, po první světové válce, kdy se inflace pohybovala kolem 32 500 %.

Peníze přestávají plnit svou roli a jsou postupně vytlačovány výměnným obchodem.

Představte si například, že máte našetřeno 250 000 korun. Chcete si jít koupit rohlík a je to v pořádku, protože stojí tři koruny, a můžete si ho dovolit. Nastane hyperinflace – třeba taková, jaká byla v Německu, a rohlík v obchodě najednou nekoupíte za 3 koruny, ale za 1000 kč. To ale není zas tak názorné. Řekněme, že když jste si chtěli dát k večeři kuřecí maso, nebyl to problém – cena před hyperinflací se pohybovala kolem 100kč. Po hyperinflaci se vyšplhala na 32 500 – což je o trochu více, než je průměrná měsíční hrubá mzda v ČR (31 500).

Takže si představte, že si za svojí měsíční mzdu budete moct koupit jedno balení kuřecího masa. Zní to nepředstavitelně, ale je a bylo to možné.

Jestli vás zajímá, jak špatná byla situace za dob hyperinflace, pusťte si film Ve stínu. Je tam několik scén, které ukazují, jak bezmocní lidé byli. Nejsilnější je scéna, kde vyhazují peníze oknem, protože třeba taková stokoruna už nemá vůbec žádnou hodnotu.

Deflace

Takovým opakem inflace je deflace. Případ, kde se cena rohlíku naopak snižuje. Deflace není v ekonomice zas tak běžná, jelikož se jí CNB (centrální národní banka) snaží preventivně zabránit. Možná si říkáte: „To zní super, věci budou levnější, budu si toho moct víc koupit.“

Ale není to tak jednoduché. Pro spotřebitele to zní ze začátku samozřejmě lépe než inflace. Když jste ale výrobce, moc se vám to líbit nebude, protože se spolu s deflací budou snižovat i vaše zisky z prodeje.

Deflace se ekonomové obávají z jednoho prostého důvodu, a to, aby nenastala tzv. deflační past.

Při ní se ceny budou snižovat, zisky firem budou menší a tudíž budou muset ještě více šetřit, aby nezkrachovali. Prvním krokem, který firmy udělají, bude propouštění zaměstnanců – roste nezaměstnanost. Zároveň se ceny čím dál více snižují, protože lidé (kvůli nezaměstnanosti) zkrátka nemají peníze na utrácení. A tak jsou firmy nucené, mimo nezaměstnanosti i kvůli konkurenci, snižovat ceny ještě více, a tak se ponořovat do deflační spirály (pasti) hlouběji.

Může to dojít až do bodu, kdy lidé nebudou mít téměř žádné peníze, které by utratily. Tudíž zájem o některé produkty, které nejsou nezbytné, bude na nule – nebude možné koupit si auto, televizi, počítač, fén, nábytek…

Zároveň je problém i na straně bank, které nebudou moct poskytovat úvěry a tím pádem budou, jedna po druhé, krachovat.

Jednoduše zkolabuje celý ekonomický systém, poptávka a nabídka nebudou fungovat, některých produktů bude nedostatek a bude prakticky nemožné sehnat práci.

A tak se stejně jako v případě hyperinflace lidé uchýlí k výměnému obchodu a ke snaze „nějak přežít.“