Banka. Zajisté každý z nás již tuto instituci alespoň jedenkrát za svůj život navštívil. Nejspíše se na vás skrze brýle zpoza stolu koukala paní v postarším věku svázaná v již od pohledu nepohodlné blůze o dvě čísla menší. Ať už se tvářila mile, či ji její práce obtěžovala, pomohla vám například se založením účtu. To je sice moc hezké, ale přemýšleli jste někdy nad tím, co všechno tato instituce obstarává, jak funguje a kdo je jejím vlastníkem? 

Po druhé světové válce existoval tzv. monobankovní systém Státní banky československé, který měl zajišťovat financování zahraničního obchodu a půjčky z mezinárodních kapitálových trhů pro komunistický stát a také pod jeho přísným dohledem. Od roku 1990 existuje v naší republice dvouúrovňový bankovní systém, jenž se skládá z centrální banky, což je v našem případě ČNB jakožto nepodnikatelský subjekt a z obchodních bank, které zastávají funkci subjektu podnikatelského.

Zjednodušeně řečeno, hlavním úkolem bank je shromažďování volných finančních prostředků, které později formou úvěru naskýtá občanům k dispozici. 

České bankovnictví je ve srovnání se zahraničním na velmi dobré úrovni. Je stabilní a ziskové. Náš domácí bankovní systém není závislý na financování ze zahraničí, a to z jednoho prostého důvodu. Přebytek celkových vkladů nad úvěry poskytuje bankám určitou rezervu hotovosti. Dle centrálních bankéřů jsou naše banky velmi dobře kapitalizované a jsou schopné ustát i případný nepříjemný ekonomický vývoj. 

Takzvané nízkonákladové banky určily v posledních letech trend a to ten, že poskytují účty bez základních poplatků. Ve srovnání se světovými bankami jsou ty naše mnohem víc vybaveny vklady klientů, což znamená že tyto instituce peníze spíše výhodně půjčují, než aby je získávaly na trhu. Tento čin je také činí stabilními a dle mého názoru bychom za něj měli být rádi. 

V roce 2016 činily celkové výnosy z poplatků a provizí celkem o 2 miliardy méně než rok jemu předcházející. Celkové číslo je momentálně nejnižší za posledních deset let. Důvodem je právě onen zmiňovaný rozmach nízkonákladových bank.

Pro uložení našich úspor si můžeme vybrat hned z 50 různých nabídek. Záleží na našem vlasteneckém cítění a důvěře, zda je chceme svěřit do rukou Čechů, či jiným národnostem. Téměř třetina bank, působících u nás, spadají pod majitele z naší rodné země. Zbytek je rozdělen hlavně mezi Německo, Rusko, Nizozemsko, ale také nám všem známá Česká spořitelna paradoxně dle názvu spadá do rukou Rakouska. 

Rozdíl mezi úrokovými sazbami úvěrů a vkladů (a poplatky za jejich rezervaci uložení či správu) tvoří základní zisk každé banky. Ty na českém trhu se řadí mezi akciové společnosti, což znamená, že musejí odvádět daně státu, čímž také stát získává jeden ze svých hlavních příjmů. Co se zbytku zisku týče, záleží jen na dané společnosti, která banku vlastní, jak s ním naloží. Jednou z možností je, že dividendy se vyplatí akcionářům, což znamená, že ve většině případů peníze plynou velkým zahraničním společnostem mimo naši republiku. Druhou z možností je využití nerozděleného zisku v rámci skupiny jako jakési půjčky uvnitř podniku. Záleží na skupině, jak se ziskem naloží a kde uznají za vhodné, že je ho potřeba.

Každá banka potřebuje svou bankovní licenci, aby mohla být plnohodnotnou institucí a také podléhá dozoru centrální banky, která kontroluje její celkový chod.

Mezi hlavní úkoly bank patří jednoznačně poskytování půjček (úvěry), vedení účtů a vydávání kreditních nebo debetních platebních karet. Mezi ty vedlejší se řadí emise peněz, úschova cenných předmětů, směňování peněz, poradenské a zprostředkovatelské služby, umožnění bezhotovostního platebního styku, burzovní obchody a vydávání cenných papírů.