Svět se točí jinak, když jste v Paříži. Nejnavštěvovanější město Evropy je známé nejen díky Eiffelově věži a Moně Lise. Francouzská metropole byla vyhlášenou již za doby Ludvíka XIV. a tento trend nepřestává polevovat.
Pařížský syndrom – je to skutečně dobré anebo je to dobré jen, protože jste v Paříži?
Jedná se o fenomén svého vlastního druhu. Vyberte si jakýkoliv obchodní či gastronomický řetězec a přesuňte jej například na Champs-Élysées. Najednou nemáte jen Zaru, ale máte pařížskou Zaru, která je přece zcela jiná! Nejčastěji je možné takové porovnávání vidět na sociální síti TikTok. Když se proklikáte dostatečně daleko, vyskočí na vás tisíce videí o pařížských pobočkách Starbucks.
Pařížské pobočky jsou obecně brány jako místa s přidanou hodnotou. Dlouhou frontu před velkou kamennou prodejnou Louis Vuitton mimo Paříž téměř neuvidíte. Další kuriozitou je restaurace či kavárna na každém rohu. V našich podmínkách by se zajisté takové množství podniků v oblasti gastronomie neuživilo.
Eiffelovka úplně všude
Nedivím se jim. Spoustě neevropských turistů totiž kromě Eiffelovy věže o nic jiného zas tolik nejde. Proto v každém krámku se suvenýry najdete stovky malých Eiffelovek, trička s jejím motivem a mnohem více dalších turistických skvostů.
Francouzi se nemusí bát, že by na jejich metropoli někdo zapomněl. Lidem opravdu občas stačí jen věž a Mona Lisa, aby byli nadšení. Někteří zkrátka fungují tak jako Emily (in Paris) a ke štěstí jim vážně stačí tak málo.
Velkou zásluhu na popularitě Paříže má zajisté rozmanitost odvětví, která zde jedou ve velkém. Ať se bavíme o módním průmyslu či sportu, najdeme zde většinu špičkových firem, akcí, soutěží a dalšího. Ale nikdo nezvládl lépe idealizovat hlavní město Francie než Američané svými televizními seriály.
Vzdělanost jde stranou
Nebo nejde, spíš se od ní turisté odklánějí. Můžete stát v nejvyšším patře Muzea Orsay a jen sledovat, na které obrazy se lidé dívají a se kterými se fotí. Van Gogh, Monet. A ještě ani neprojdou všechna jejich vystavená díla, ale jen ta, která znají z internetu. Louvre s Monou Lisou je na tom ještě hůř, i když o pár stovek metrů a pár poschodí dál máte místnosti plné antických soch v krásném prostředí.
Ve Versailles na vás čekají překrásné pokoje, sochy, obrazy – mimo jiné i Bitva u Slavkova, ale nejvíce lidí stejně stráví většinu času u místností Marie Antoinetty a Ludvíka XIV. Na půl hodiny se zastaví v Zrcadlovém sále, ale ani neví, že v jeho prostorách byla roku 1919 podepsána Versailleská mírová smlouva.
Z té kolébky nejen krásy a umění, ale i vzdělanosti, kterou Paříž byla (a stále je), se nám v očích světové populace stává jen esteticky dokonalý skanzen.
