Bolestivou zkušenost s pomlázkou má skoro polovina českých žen. Ta druhá má nejspíš jenom štěstí. Už tak 30 let přežitá tradice se však Čechů stále skálopevně drží i přes každoroční diskuzi, zda dává vůbec ještě smysl. Zarytí konzervativci ji totiž brání všemi silami. I za cenu toho, že ženám tahle tradice prostě ubližuje.
V posledních letech narazíte na Velikonoční pondělí na sociálních sítích a v názorových sekcích různých médií na stále stejnou debatu. Chodit s pomlázkou „šupat“ ženy, nebo ne? A vychází z toho jasné ne, minimálně od žen. Podle loňského průzkumu agentury NMS nemá pomlázku rádo 80 procent žen. Každý rok také popisují své zkušenosti s přiopilými muži sadisticky si užívajícími možnost konečně pořádně zmlátit každou ženu, na kterou před 12. hodinou narazí.
Moje kamarádka Radka patří mezi čtvrtinu žen, kterým po bujarém slavení svátku jara vznikly modřiny. U nich na vesnici totiž bývá dobrým zvykem jít koledovat už v devět ráno posilněný alkoholem. Na jakékoliv nářky či odmítání pak takoví muži neberou ohledy. I přes její protesty tak byla jako malá 12letá holka „vyšlehaná“ až do krve.
Pod takovými příběhy se ovšem na sociálních sítích i mimo ně tradičně vyrojí množství takzvaných konzervativních Čechů, bránící tradici vlastním tělem. Nebojí se osočovat ženy z vymýšlení si. K takovým případům, jako je ten Radky, podle nich nikdy nedochází a Velikonoce jsou přeci oslavou ženské krásy a mládí. Nezajímá je, že by svoji krásu a mládí možná ženy chtěly oslavovat jinak než modřinami na zadku. A na jakékoliv návrhy, jak Velikonoce slavit jinak, reagují tím, že je to přeci tradice.
I tradice ale můžou být přežité. Kdo z nás na Vánoce třeba pravidelně lije olovo, rozkrajuje jablko? Některé zvyky už prostě nepřežívají. A pomlázka by měla být jedním z nich. Nechci tvrdit, že každý muž s pomlázkou jen nadšeně čeká, až bude moct beztrestně někoho zbít. Spíš upozorňuji na fakt, že i takoví mezi námi jsou a není jich málo. V 21. století bychom jim už možná neměli dávat ani tu příležitost.
