Právě si prohlížíte Historie eura. Je euro inspirací? 

Jak vznikla měna, která „ovládá“ téměř celou Evropu? Jaké byly důvody a jak obtížnou cestou si euro muselo projít? Na to se podíváme v následujícím článku.

O vytvoření jakési společné měny se spekulovalo již v 60. letech minulého století. Důvodů vzniku společné měny je hned několik například jednotlivé ekonomiky členských států dosahují lepších výsledků a v neposlední řadě jednotná měna rozhodně usnadní obchod mezi různými státy. Cesta byla strnitá a okolo zavedení eura se vyskytl nejeden problém. 

Po druhé světové válce nejenže bylo ohroženo spoustu světových ekonomik, ale také měnová stabilita. Tato nestabilita ohrožovala společnou zemědělskou politiku.

V roce 1970 byla vydána Wernerova zpráva neboli Wernerův plán, který navrhoval východisko z této situace a sice stabilitu pevně stanovených devizových kurzů mezi eurem a ostatními členskými zeměmi. Později se Evropský směnný systém také snažil omezit výkyvy kurzů. Jedním z důvodů, proč tento plán neuspěl, byl ten, že pozornost vlád zemí se obracela k řešení akutních hospodářských situací a nezaobíraly se budováním základů měnové unie.

I přes tento neúspěch dal Wernerův plán za vznik pozdější Delorsově zprávě, díky které se již ve třech etapách podařilo měnovou a hospodářskou unii vytvořit. Tento akt trval zhruba devět let a vyústil první den posledního roku minulého století. 

Euro se stalo oficiálním bezhotovostním platidlem 1. ledna 1999. Kvalifikační kritéria splnilo hned 11 členských zemích EU (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko). Roku 1995 proběhlo v Madridu zasedání Evropské rady, která ustanovila název Euro jakožto jediný možný správný název této společné měny. 

Současná podoba eurozóny.

Již v roce 1996 probíhalo výběrové řízení pro umělce, kteří jsou odborníci na navrhování bankovek. Vyhrál návrh rakouského artisty Roberta Kaliny a po mírných úpravách byly jeho návrhy přijaty a právě díky němu dnes euro vypadá, jak vypadá. 

Od roku 2002 se euromince a eurobankovky staly oficiálním hotovostním platidlem, a tak euro nahradilo dříve platné měny ve spoustě státech eurozóny. Tento rok se do historie zapsal jako rok s největším přechodem na jednotnou hotovostní měnu, a to hned ve 12 státech. Oblast eurozóny je opravdu rozsáhlá, ovšem eurem se platí i mimo ni například v San Marinu či v městském státu Vatikán. 

Každý stát, který chce zavést euro jako svou oficiální měnu, musí splňovat určitá kritéria, která byla ustanovena v tomtéž roce jako vznikly eurobankovky v Maastrichtu. Maastrichtské kritéria zahrnují stabilitu cenovou a stabilitu devizových kurzů, konvergaci dlouhodobých úrokových sazeb, podíl veřejného hrubého dluhu nesmí překročit 60 % a podíl deficitu státního rozpočtu musí být menší než 3 %.

Euro navázalo na košovou evropskou měnovou jednotku (ECU), což byla měnová jednotka zemí Evropského společenství. Sloužila k mezinárodním operacím a každá z členských zemí se zavazovala udržet víceméně nekolísající kurz své měny. V roce 1998 činil kurz 1 EUR = 1,1789 USD. 

Historicky nejsilnější kurz v porovnání s americkým dolarem zaznamenalo euro v roce 2008 a naopak největší propad pak v roce 2000. Dnes se kurz pohybuje zhruba okolo 1,132. Při zavádění eura se očekávalo, že se stane světovou rezervní měnou rovnocennou americkému dolaru. Od zavedení eura až do roku 2009 se podíl eura na světových devizových rezervách sice zvýšil, avšak od roku 2010 opět klesá, tudíž toto očekávání dnes naplněno není. V dnešních dnech euro dosahuje nějakých 21 %, avšak je mnohem méně stabilní než zmiňovaný americký dolar. V závěsu za eurem se momentálně nachází japonský jen.

Onen rok 2009 byl pro euro velmi zlomový. Nastala totiž hospodářská recese. Pokles HDP byl obrovský, nezaměstnanost stoupala i navzdory Evropskému plánu hospodářského zotavení, který byl přijat koncem roku 2009. Mnohé členské země eurozóny potřebovaly pomoc.

O rok později započala masivní finanční podpora Řecka v rozsahu přes 100 miliard eur. V týmž roce o pomoc požádalo Irsko, později Portugalsko, Řecko podruhé (přes 120 miliard eur), Španělsko a Kypr. Postiženým zemím je formou nápravného programu poskytnuta peněžní částka, ovšem výměnou za závazek realizovat komplex strukturálních reforem, které mají obnovit finanční stabilitu země a opětovnou důvěru v jejich mezinárodní obchod.

Severoamerická měnová unie je unie, která si vzala příklad z naší EU. Zahrnuje Mexiko, Kanadu a USA a dle návrhu by tyto státy měly přijmout jednotnou měnu, díky níž by se vzdaly svých aktuálních měn. Měna i celá unie by měla fungovat na podobném principu jako Unie evropská. Vyskytují se určité konspirační teorie, které tvrdí, že vlády těchto třech zemí již tajně přechod na tuto měnu připravují. Měla by nést název amero. Například země z organizace Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky používají pro obchod mezi sebou jednotnou měnu s názvem sucre. Podobně je tomu tak také v Africe či mezi některými arabskými státy. 

Jedním z důvodů, proč Česká republika nechce přistoupit na přijetí eura, je placení dluhů za Řecko a ostatní státy zejména z jižní Evropy. Toto je ale stále více otázka politická než ekonomická.

Redakce

Redakční texty a tiskové zprávy.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..